Všude ve městě byla vánoční výzdoba, stánky a i přes skutečnost, že byla válka, tu panoval klid a mír.
Když jsme konečně pěšky dorazily na letiště, musely jsme u brány ukázat své papíry a říct za kým jdeme.
"Nevíte, kde bych našla pana Andrewa Clarksona? "
Zeptala jsem se muže, který vypadal jako mechanik.
"Našeho velitele? Má kancelář támhle."
Ukázal na jednu z nízkých budov.
Poděkovala jsem mu, a vydala se tím směrem. Když jsem vešla, objevila se přede mnou dlouhá chodba s mnoha postranními dveřmi. Četla jsem cedulky na dveřích, až mi nakonec zbyly jen jediné. Přešla jsem k nim, na cedulce bylo napsáno: Andrew Clarkson- velitel letky
Byli pootevřené. Nakoukla jsem dovnitř. Andrew seděl na pohovce vedle nějaké blondýny. Zaslechla jsem jejich hovor.
"Sofie, já opravdu nemůžu."
Řekl Andrew.
"Ale jistěže můžete."
S těmi slovy ho políbila.
Cítila jsem jak se mi do očí derou slzy. Otočila jsem se a běžela chodbou poslepu zpátky. Už jsem neviděla, že ji od sebe naštvaně odstrčil. Najednou jsem se s někým srazila.
"Promiňte"
"Nic se nestalo."
Zůstala jsem na toho muže nechápavě zírat. Omylem jsem se mu z rozrušení omluvila česky, on zareagoval stejně.
"Vypadáte rozrušeně. Pojďte si na chvilku sednout."
Opravdu, bylo mi špatně a podlamovaly se mi nohy. Jako by ten pláč nestačil. V tu chvíli jsem litovala, že Eli zůstala venku.
ČTEŠ
Ráchel Steinová
Historical FictionLáska a přátelství. Dvě věci, které dokážou člověka změnit. Ať už k lepšímu, nebo k horšímu.
