Ráchel Steinová

-28-

Vedl mě do místnosti, která byla, jak jsem pochopila kantýna. Nemohla jsem ten potok slz zastavit.

Tak proto mi nenapsal.

Posadil mě na židli a po chvíli se vrátil s plechovým hrnkem čaje.

"A teď mi řekněte, co se vám stalo."

Posadil se vedle mě.

"Proč bych to měla říkat zrovna vám?"

"Protože jsme krajané. Tváříte se jako by vám někdo umřel."

"Nikdo mi nezemřel, ale zradil mě někdo, koho jsem velmi milovala."

"Třeba to nebude tak horké. Jak se vlastně jmenujete?"

Soucitně mi položil ruku na rameno.

"Ráchel. Jmenuji se Ráchel Steinová. A vy?"

On se jen praštil do čela.

"Mělo mi to hned dojít. Někdo tu o vás často mluvil. Eh... to jsem asi neměl říkat. Jmenuji se Karel Novák."

Potřásla jsem mu rukou.

"Mohl byste prosím dojít pro moji přítelkyni? Čeká u brány."

"Jistě."

Vstal a hned byl pryč. Pomalu jsem přestávala plakat. Sedla jsem si zády k vstupním dveřím. Najednou se ozval zvuk, jako by je někdo otevřel. S nadějí, že to je Karel s Eli jsem se tím směrem otočila. Ve dveřích ale nestáli oni, ale Andrew.