Zbytek dne uběhl jako voda. Andrewem jsem už nemluvila, když pomineme takové ty zdvořilostní fráze.
"Omlouvám se, pokud jste kvůli mně měla nějaké problém."
Řekl. Tvářil se opravdu omluvně.
"Víte jak to vypadalo, a co si o tom Eli myslela?"
"Opravdu mě to moc mrzí."
"Už je to v pořádku. Nic si z toho nedělejte."
"Víte, jste moc hezká, Rachel. Mám vás rád."
S těmi slovy se ke mně naklonil a políbil mě.
Když jsem další den přišla na snídani, Andrew u stolu nebyl.
Eleanor mi sdělila, že musel ještě v noci jet zpátky na své letiště, protože jim kvůli častému bombardování vyhlásili pohotovost.
Bylo mi to líto. Musela jsem na něj pořád myslet.
_________________________
O měsíc později:
Přišla tvrdá anglická zima. Blížily se Vánoce. Bylo mi už špatně ze všeho toho nicnedělání. Chtěla jsem spolu s Eli vyrazit do města nedaleko Andrewova letiště. Celou tu dobu mi od něj nepřišel dopis. Bylo mi z toho smutno, zvlášť když jsem si uvědomila, že ho miluji.
ČTEŠ
Ráchel Steinová
Ficción históricaLáska a přátelství. Dvě věci, které dokážou člověka změnit. Ať už k lepšímu, nebo k horšímu.
