Cesta jako by byla nekonečná. Slzy mě pomalu opustily. Konečně jsme stáli před bránou letiště. Vystoupila jsem a odevzdala kontrole své doklady. Muž v khaki uniformě mi pokynul.
"Můžete jít."
Šla jsem rychlým krokem najisto k němu do kanceláře. Zaklepala jsem. Nic. Znovu. Zase nic.
"Není tady."
Ozvalo se za mnou. Poznala jsem Karlův hlas.
"Brzy ráno sám vzlétl, jeho radiostanice má pravděpodobně poruchu. Nic nevíme."
Najednou se ozval drnčící telefon. Karel zašel dovnitř a zvedl sluchátko.
"Ano?"
Zbledl.
"Jaké číslo?... ano, je od nás... kde leží? ... rozumím a děkuji."
Zavěsil. Celý bledý se na mě otočil.
"Andrew..."
Zlomil se mu hlas.
"Co Andrew?"
"Sestřelili ho, ale žije. Je v nemocnici deset mil odsud."
Na nic jsem nečekala a rychle vyběhla z budovy ven. U zdi stálo jízdní kolo. Nasedla jsem na něj a vyrazila.
Asi po sto metrech vedle mě zastavilo černé auto. Vystoupil z něj Karel a zavolal na mě.
"Odvezu vás, tahle byste tam stejně nedojela."
Kolo jsem opřela o strom a rychle si k němu přisedla.
Trvalo dlouhých deset minut, než Karel konečně zastavil před nemocnicí.
ČTEŠ
Ráchel Steinová
Historical FictionLáska a přátelství. Dvě věci, které dokážou člověka změnit. Ať už k lepšímu, nebo k horšímu.
