"A ještě jsem tě chtěla poprosit, mohla bys mi říct jak to tu chodí? Nikdy jsem na podobném místě nebyla."
"S radostí."
Odpověděla.
"Snídaně je v devět hodin, takže tě budu chodit budit v osm."
V devět! Kdo to kdy viděl? Vždy jsem vstávala v sedm.
"Snídat budeš s milostpánem v ranním salonku. Milostpaní si nechá nosit snídani do postele, jako vdaná žena na to má právo."
Začala jsem si v hlavě utvářet denní seznam povinností.
-Takže v devět v ranním salonku. Dobře.
"V půl jedenácté se podává čaj v salonu vedle jídelny. Oběd je ve dvanáct hodin. Další čaj v pět a večeře v sedm."
-Snad si to nějak zapamatuji.
ČTEŠ
Ráchel Steinová
Fiction HistoriqueLáska a přátelství. Dvě věci, které dokážou člověka změnit. Ať už k lepšímu, nebo k horšímu.
