Ráchel Steinová

-29-

Z pohledu Andrewa:

Byl jsem vytočený. Pořád jsem Susan musel vysvětlovat, že s ní být nemůžu, protože miluji Rachel. Susan byla vždy vypočítává a mě chtěla jen pro peníze. Když mě dnes políbila, už mi opravdu ruply nervy a nechal jsem jí přeložit. Celý rozmrzelý jsem se vydal do kantýny na kávu. Cestou do mě málem vrazil jeden z mých zahraničních pilotů Novak. Rychle mi zasalutoval a pak se zarazil.

"Eh... pane... no, radši nic."

A odkráčel ke vstupní bráně. Zarazilo mě to, ale pokračoval jsem v chůzi.
Došel jsem ke kantýně a otevřel dveře.
Ona se na mě otočila. Rachel. Rachel se zarudlýma očima, které při pohledu na mě začali téct slzy. Přišel jsem k ní a položil jí ruku na rameno.

"Nesahej na mě!"

Vzlykala.
Nic jsem nechápal.

"Co se stalo?"

"Já jsem to viděla. Mohl jsi mi alespoň napsat a neuchovávat ve mně falešné naděje."

V tu chvíli mi svitlo. Ta zatracená Suzan!

"Rachel, i když tomu nebudeš věřit, ta žena mě nezajímá. Opravdu se nic nestalo. A nenapsal jsem ti proto, že nám to zakázali kvůli špionáži. Věříš mi, Rachel? Mám tě moc rád. Miluji tě.