Deníky lovce /Supernatural FF/

9. Škola života

Když jsem se ráno probudila, byli už oba vzhůru. Sam právě zabalil poslední tašku a Dean seděl u stolu se skleničkou vody a vypadal přinejmenším zeleně. „Prospala jsem něco?" zeptala jsem se ještě rozespalým hlasem.

„Máme případ," oznámil mi Sam a přehodil si tašku přes rameno. „Případ?"

„Sammy vyčmuchal upíří hnízdo," odpověděl mi Dean a to mě překvapilo. Až do teď se mnou komunikoval jen, když musel. A většinou ho to vytočil na tolik, že pak musel odejít.

„Tak to jo," odpověděla jsem, jako kdyby to byla ta nejvíc samozřejmá věc na celém světe. Zvedla jsem se z postele, v koupelně se převlíkla a zamířila do auta. Měla jsem pro sebe celou zadní sedačku a tu já využila. Na spaní, jak jinak.

---

Po několika hodinách cesty jsme zastavili na benzínce. Já jsem si koupila kávu, Dean koláč a Sam jakousi bagetu s colou. Když už jsme skoro odjížděli, musela jsem jít ještě na záchod. U zrcadla stála mladá slečna, která si na rty nanášela tmavě rudou rtěnku. Pokynula mi hlavou a já ji ne. Což ji asi muselo nehorázně naštvat, jinak si nedokážu představit, proč jsem odletěla přes celou místnost. Bez toho, aby se mě dotkla.

Když jsem se sbírala ze země, byla jsem otřesená.

„Konečně zase samy, co?" zeptala se mě slečna posměšně a mě došlo, že to vůbec není žádná slečna, nýbrž Iren. Zhlasita jsem zaječela. Ale ona jen zvedla ruku a přitlačila mě na zeď.

„Sa-!" Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Cosi mě tlačilo v krku a já měla pocit, že se brzy udusím.

„Drž hubu," zakřičela žena zostra. Stejně jsem nic moc jiného dělat nemohla. V očích se mi musela zračí čirá hrůza a ona se jen zvesela usmívala.

„Konečně," zašveholila zvesela. Neznámá síla, která mě až do teď tlačila ke zdi, náhle povolila a já se sesypala k podlaze. Hlas se mi ale nevrátil. Skrčila jsem se do klubíčka a nepřestávala koukat na ženu. Slečnu. Démonku. Iren.

„Tohle bude větší sranda, než jsem si myslela," pronesla a zvesela se zasmála. Jako blázen. Kdybych neměla ztuhlé tělo strachem, pokusila bych se utéct. Takhle jsem se zmohla jen na to, že jsem na prázdno otevřela ústa.

„Čím začneme? Chtěla by jsi první useknout ruku nebo nohu?"

Ucítila jsem, jak mi povolil tlak v hrdle. Chtěla, abych si s ní povídala. Abych se rozbrečela. Zuřivě volala o pomoc. Nebo co. Já prostě jen volala o pomoc.

„Sam-...!"

„Tak to teda ne!" Žena mi přišlápla ruku a já ani nemohla vyjeknout bolestí. Protože mi znovu sebrala hlas. Mrcha.

Konečně mi začal pumpovat adrenalin v krvi. Sebrala jsem svou veškerou silu a ženu uhodila přímo do kolene (a to hlavně proto, že jsem ho měla ve výšce). Když trochu zakolíbala zkusila jsem se protáhnout kolem ní. To mi ale nedovolila – chňapla mě za vlasy a vytáhla na nohy.

„Konečně si začínáš hrát?"

Vypadala, že má radost.

Plivla jsem ji do tváře.

Ona mi vrazila facku.

A pak se z ní začalo kouřit. Pustila mě, ale to už mě popadl Dean a tlačil mě ven. Sam odříkával neznámá latinská slova. Dean mě mezitím vytlačil z místnosti. Klopýtala jsem za ním, neschopná slova.