Deníky lovce /Supernatural FF/

15. Útrapy dospívání

Až druhý den jsem si vzpomněla na to, z čeho jsem ještě včera měla ohromnou radost. Hned ráno jsem bratrům vylíčila na co jsem včera přišla. Příběh o tom, jak se před pár lety na škole zabila mladá dívka během výuky. Zaonačili to jako nehodu, ale nikdo tomu doopravdy nevěřil. Předpokládala jsem, že na škole teď řádí její duch.

Sam s Deanem se to vydali všechno ještě ověřit, ale já jela s nimi. Nechtěli mě nechat doma samotnou. Vlastně ze mě nespustili zrak od té doby, co jsem se včera vrátila.

Trvalo celý víkend, než se moje hypotéza potvrdila. To znamená, že celý víkend jsme se ani jeden nezastavili. Měli jsme dobře rozdělené úkoly, a každý z nás už veděl, co přesně dělat. Moje práce sice většinou spočívala v tom, že jsem neměla nikde překážet. A svůj úkol jsem většinou plnila na jedničku.

Jenže tentokrát o bylo jiné. Tentokrát trval Sam i Dean na tom, abych se na případu aktivně podílela. Po mnoha hodinách prosezených v knihovně a na internetu, po mnoha hodinách, které kluci strávili hráním se na nejrůznější lidi, aby získali co nejvíce informací, se stalo, že jsme všichni mohli říct, který hrob je třeba vykopat, a které kosti spálit.

No a já seděla v neděli večer uprostřed hřbitova, v ruce držela pivo a dívala se na bratry, jak společně vykopávají starý hrob. Nedalo mi to, musela jsem se usmívat.

„Ještě že jsme to stihli vyřešit tak rychle, jinak bych musela na ten příšerný školní ples," povzdechla jsem si a napila jsem se piva.

Dean zabručel: „Cožpak jako ženská nemáš ráda... tyhle plesy?"

Zavrtěla jsem hlavou.

„Dean je miloval." Sam si nenechala ujít jedinou příležitost, aby si do svého bratra mohl, alespoň trochu, rýpnout. „Chodil na ně, aby balil ženský."

„Jo, za to ty jsi na něm byl, abys sis přečetl knížku, že?"

„Hele, já nikdy netvrdil..."

„Vždyť jsi použil falečnou občanku, aby sis koupil pivo!"

„Jo, ale to bylo poprvé. A naposledy."

„Jo, protože jinak jsi slušnej a nudnej."

Musela jsem se smát, když jsem poslouchala, jak se ti dva dohadují. Když se chvilku odmlčeli, znovu jsem promluvila. „No a máte to. Já třeba na svým absolvenským plese nebyla."

„Nebyla?" řekli oba dva zároveň. Zastavili se v kopání, o svoje nářadí se opřeli, a podívali se na mně nechápavým pohledem. „Jak jsi nemohla být na plese?" „Jo, jak jsi nemohla být na svým absolvenským plese?"

„Prostě mě to nebavilo. V té době jsem už byla na půl cesty z domu, nemyslela jsem na to." Pokrčila jsem rameny a napila se. Láhev už byla skoro prázdná.

„Vsadím se, že s tebou nikdo nechtěl jít," uchechtl se Dean, a vylezl z mělkého hrobu. Sedl si blízko mě, a natáhl se pro svoje pivo.

„To není pravda!" ohradila jsem se zprudka. „Prostě... jsem jenom neměla potřebu jít na ples."

„Jo, určitě s tebou nikdo nechtěl jít," pokračoval Dean ve své teorie.

„Chtěl!" ohradila jsem se jen. Pak jsem popadla Deanovu lopatu a chtěla jsem ho vystřídat v jeho práci. Už po pár kopech jsem zjistila, jak je tahle práce náročná, a raději se zase posadila.

„Hele, a co kdybys na ten ples šla?" ozval se najednou Sam. Nechápavě jsem se na něj podívala, stejně jako jeho bratr.

„Co prosím?" zeptala jsem se nechápavě.