Deníky lovce /Supernatural FF/

Something Supernatural

Something Supernatural je jen povídka. Nijak nesouvisí s dějem. Je to jen povídka, která je za "odměnu". Jako takové moje jedno velké děkuji všem čtenářům. Jako takové moje jedno velké děkuji za neuvěřitelných 1K přečtení. A stovku hvězdiček. A ani nevím kolik komentářů.

Slovy ani nemůžu říct, jak moc a moc děkuji.

Všechno se událo tak strašně rychle. Střely ji svištěly kolem uší a jediná správná možnost byla schovat se do auta. Kapota sice nebyla z neprůstřelného materiálu, ale bylo to pořád lepší než nic. V uších ji stále zněly sprosté nadávky a od toho výbuchu na jedno ucho neslyšela vůbec. Nikdo nad ničím nepřemýšlel, když skákaly do auta a tak se stalo, že to byla ona, kdo se nakonec ocitl za volantem.

Sešlápla pedál a s ostrým kvílením se rozjela. Cestou ven ze skladiště možná srazila jednoho nebo dva démony, ale byla to přijatelná cena za jejich životy.

„Jenny!" Křikl na ni Dean ze zadní sedačky. Neotočila se, ani mu nevěnovala pohled ze zpětného zrcátka. Všechny její myšlenky se věnovaly tomu, aby nesténala nad svým polámaným tělem a správnému řízením. „Jenny, jestli se tomu autu něco stane, přísahám, že tě zabiju!" Křikl na ni Dean znovu. Odfrkla si a silněji stiskla pedál. Ručička na tachometru znovu poskočila výš a ona tomu nevěnovala žádnou pozornost.

„Jenny!" V uších se ji rozlehl Samův varovný výkřik. „Oni jsou za námi!" „Zkurvysyni," ulevil si Dean. „Šlápni na to!" Řekli oba bratři téměř současně, jako kdyby Jenny celou svou muší váhou netiskla k zemi.

Kolem cedule označující název silnice prosvištěli neskutečnou rychlostí. Dean se zapřel o obě přední sedadla a nahnul se k oběma svým spolujezdcům. „Jsme celkem v prdeli, že?" Zaskučel potichu. Sam jen přikývl a Jenny jeho otázku znovu ignorovala. Sam křečovitě sevřel obě pěsti. Pohled zamířil na tachometr auta. „Jenny!"

„Co je pořád?" zavrčela nepříjemně. Ucukla pohledem od silnice před sebou a věnovala ho Samovi. Její zelenkavé oči doslova jiskřily pod přívalem adrenalinu. Kolem pravého oka měla velkou modřinu, která se postupně zvětšovala a zabarvovala její tvář odstínem modré. Dolní ret byl natrhnutý, ale tenký pramínek krve, který stékal dolů po její tváři, byl již zaschlý. Světle hnědé vlasy měla pocuchané a pramínky vlasů ji trčely z ohonu na všechny strany. Kožená bunda, která ji doprovázela na každém kroku byla na jednom rameni natržená. „Jenny! Oni tě střelili," zašeptal omámeně Sam, když si všiml červeného zbarvení, kolem díry v rukávu. „To nic není," zavrčela znovu Jenny a pohledem cukla znovu na dálnici.

„Jenny!" Deanův výkřik ji prolítl hlavou, stejně jako velký červený vykřičník. Červený fiat se prohnal kolem nich a narazil do jejich boku. Jenny strhla volant na stranu, aby udržela auto ve vozovce. Sam s Deanem vykoukli z okna a jen polkli, když spatřili sráz pod sebou.

Červený fiat znovu dorazil na bok černé Impaly. Jenny si pevně zkousla ret a zprudka zabrzdila. Auto místo toho, aby znovu dorazilo na bok starého Chevroletu, sletělo z příkopu. Dean se rozesmál a brzy ho doprovodil i nervózní Samův smích.

Jenny nesměla pozvedla jeden koutek do úsměvu. Ručička od tachometru začala klesat. Pevný stisk, kterým svírala volant, začal povolat. „Zbavila jsem se jich, co?" zašeptala tiše, těsně předtím než se rozesmála. Napětí z jejího těla opadlo a ona si postupně začala uvědomit bolest ve svém rameni. Tiše sykla a Sam na to reagoval napnutím celého těla. „Jsi v pořádku?" „Jasně, brácho!" Ozvalo se ze zadu. Jenny pokrčila rameny a zahnula do zatáčky.