Teen Wolf- New Love

FAILED!!!

Ahoj, doufám že se vám zatím příběh líbí. Budu ráda za vaše názory v komentářích a jelikož se pomalu blíží odhalení hlavní zápletky tohohle příběhu potřebuji vědět jestli si přejete aby Love Story Scotta a Sydney vyústila v Happy-End nebo skončila v plamenech? :-D Těším se na vaše názory...Havlicka

Z pohledu Scotta:

Sedíme spolu s Vanesou a Derekem ve větším shluku stromů a marně čekáme na lovce. Jsem hrozně nervozní. Cokoli se může zvrtnout a dostanou Sydney. Strom o který jsem opřený pomalu ale jistě ztrácí veškerou kůru, jelikož z napětí do ní zarývám drápy a seškrabuju ji. Najednou cítím něčí ruku na rameni, což má za následek že úlekem nadskakuji. Otáčím se, připraven k útoku. Naštěstí je to jen Vanesa. "Neboj se Scotte. Já ti neublížím. Se mnou si v bezpečí" říká tím svým svůdnickým tónem a prakticky si na mě sedá. Nemám ji rád, pořád se snaží mě svést a navíc mi na ní něco nesedí. Jakoby celou dobu měla nějaký svůj plán. Odstrkuju ju a posouvám se ještě dál od ní. "Nech toho Vaneso! Běž oblejzat Dereka." říkám a otáčím se zády k ní. Vanesa naštěstí uraženě odchází a já můžu mít chvíli klidu.

Po další hodině čekání se lovci konečně objevují. Vysoký muž a zrzka. Procházejí kolem nás a kontrolují okolí. Podle plánu Sydney vybíhá z úkrytu a lovci bez meškání za ní vyrážejí, směr naše past. "Stůj!" křičí ten dlouhán. Sydney ladně přeskakuje lanko natažené mezi stromy a utíká za roh. Vypadá to že vše šlape tak jak má. Lovci o něj zakopávají a spouštějí síť. "Teď!" ozývá se Vanesa a vybíhá. Přidáváme se k ní a za chvíli jsou už lovci v sedě svázaní u nejbližšího stromu. V tu chvíli se ale stane něco při čemž se mi málem zastaví srdce. Lesem se nese křik. Její křik! Ihned vybíhám za ní a křičím po okolí. "Sydney! Sydney, kde jsi?!" Slyším vrčení a zvuk letícího šípu, musí tu někde být. Zastavuji se a rozhlížím se po okolí ale nikde nic. Najednou slyším z pravé strany další výkřik a tak neváhám a vrhám se za ním. Z větru mi začínají slzet oči a svět se přede mnou rozmazává. Zastavuji se a zmocňuje se mě panika. Do očí se mi kradou slzy a já se snáším na kolena. Zabořuji ruce do měkkého mechu a pomalu zaostřuji na jeho krvavou barvu. Cosi studeného se mi vkrádá mezi prsty. Zvedám ze země stříbrný přívěsek celý od krve. "Sydney..." šeptám v neuvěření....

Z pohledu Sydney: 

Bolí mě každá píď mého těla. Každý nádech způsobuje obrovská muka. Pomalu otvírám oči ale před sebou vidím jen pouhou tmu. Na rukou cítím silná pouta na kterých visím. Začíná se mě zmocňovat úzkost a panika. Snažím se dostat z jejich sevření ale marně. Co dělá vlk v nesnázích?! Zavolá si pomoc. Sbírám všechnu sílu co v sobě mám a bez jediného zaváhání vyju co mi vlčí hlasivky stačí. Najednou se celá místnost zaplňuje ostrým světlem a moje tvář se stává obětí něčí pěsti. "Být tebou bych raději držel hubu pokud oni nechceš přijít!" promlouvá muž co mě udeřil. Plivu na něj krev co se nahromadila v ústech a on brunátní zlostí. Natahuje pěst ale těsně pře mou tváří ho zastavuje něčí hlas. "Ale notak Joshi, nejprve chceme aby mluvila. Pak se teprve uvidí co si s ní můžeš provádět." říká dominantnější muž stojící za ním. Přichází ke mě a otírá mi krev ze rtů, ale já se po něm ale oháním tesáky a vrčím. "No, no, no. Klídek." říká a ustupuje. Pomalu se celá místnost začíná zaplňovat ostatními lovci. Je tu asi dvacet lovců, co mají na rukou mou krev. Totiž myšleno metaforou. Ti všichni mě v lese obklíčili a když začali útočit, neměla jsem šanci.

"Tak co nám hezkého povíš... Co třeba-Kde máš alfu? nebo zbytek smečky?" říká se zlověstným úšklebkem na tváři. "Na to vám řeknu jen tři věci. Za prvé: Ze mě nic nedostanete. Za druhé: Vaši dva kamarádi se nejspíš, svíjejí kdesi ve sklepě v bolestech, jelikož moji kámoši umějí být pěkně tvrdí když jim zmizí člen smečky. A mám dojem že oni na rozdíl ode mě, nemají léčivou schopnost. Takže jejich muka asi nebudou trvat dlouho." říkám s úsměvem a v jeho očích se začíná značit strach a pochybnosti. "Jo a abych nezapomněla, Za třetí: To jste takovej srab že si to se mnou nemůžete rozdat na férovku jako týpek proti rozzuřený vlkodlačici?!" dodávám a dávám se do tlumeného smíchu. Jde na něm vidět že tady pro mě končí všechna sranda. "To víš, takhle je to větší zábava, jo a jen tak pro info, pokud nám neřekneš kde jsou, tak ti nepomůže ani léčivá schopnost." říká a s těmito slovy odchází z místnosti spolu se všemi, samozřejmě kromě toho hrozně milýho týpka s kostnatou pěstí. Ten zůstává a s radostí si vychutnává pouštění elektřiny do mého těla.