Teen Wolf- New Love

Touha a úsudek

Proč se všichni musí shlukovat zrovna u mojí skříňky?! Ať si jdou řešit ty svoje promblémy třeba na pánský záchody. I když Stilesova přítomnost je mi vlastně teď vhod. Potřebuji si s ním promluvit ohledně Chloe. Jediný kdo tady opět zavazí je Isaac. Musím přiznat že mi celkem chyběl ale nemůže si přece myslet, že tu jen tak nakráčí a bude všechno jako dřív. Navíc se toho od té doby hodně změnilo.
Přicházím ke klukům a opírám se o svou skříňku "Tak co vy drbny, koho zase pomlouváte?" ptám se s mihotavým úšklebkem na tváři. "Probíráme tady se Scottem vlkodlačí záležitosti, nic pro tebe." říká Isaac a naznačuje rukou abych odešla "Tak co tu dělá Stiles?" ptám se a zakládám si ruce na prsou. "Já jsem expert na lycantropii, to po těch letech nevíš?" odpovídá samolibě Stiles a šťouchá do mě. "Abych tě omylem nepokousala, pak by sis mohl lycantropii sám vyzkoušet." dodávám a cvakám u toho pro výhružku tesáky. "Jak jako nepokousala?! Ty nejsi vlkodlak..nebo snad ...?" říká zmateně Isaac. V odpověď jen s úsměvem nakláním hlavu na stranu a předvádím mu své rudé oči. Isaac se okamžitě dává do smíchu "No sakra, tak z tebe je alfa. To abych se tě začal bát. Řekne mi někdo kolik jsem toho proboha zameškal?!" Se Scottem si navzájem vyměňujeme takovej ten 'radši nechtěj vědět' pohled a dáváme se do smíchu. Tisknu se k němu a on mi pokládá ruku kolem pasu. "Máš hold prostě co dohánět Isaacu"

------------------

V hodině dějepisu stejně nikdy není co dělat, a tak si jenom čmárám do sešitu. Ani nevím co maluji, nechávám svou ruku volně vést tužku a na chvíli i zavírám oči. Když je pak otevírám vidím před sebou krásné zalesněné kopce. Nevím proč maluji zrovna je, asi něco v mém podvědomí mi říká že mi chybí. Když nad tím tak přemýšlím, hrozně dlouho jsem se nebyla jen tak proběhnout do lesa. Jen tak se nechat unášet větrem a cítit každou vůni a záchvěv okolní přírody. Chybí mi ten pocit.
V půli hodiny ke mě připlouvá zmuchlaný papírek. Rozbaluji ho a jeho obsah mě nutí k úsměvu "Po škole u útesu" čtu si a otáčím se směrem ke Scottovi který se jen roztomile tlemí jako měsíček na hnoji. Zajímalo by mě jestli umějí vlkodlaci číst myšlenky?! Protože jestli ne, tak je Scott ten nejempatičtější muž na planetě.
----------------
Zouvám si boty a házím je do batohu. Bosýma nohama vybíhám vstříc ostrému jehličí, ale i měkkému mechu. Vítr mi sviští kolem tváře a já ještě zrychlují. Cítím se jako bych létala. Vše kolem se mi romazává, odrážím se od kamenů a přesjakuji menší potok. Téměř okamžitě jsem na místě setkání.Běžím však tak rychle že se mi nedaří brzdit a končím na okraji útesu. Najednou mnou však trhá obrovská síla a povaluje mě do zadu na záda. Scott mi tiskne zápěstí k zemi a dlouze mě líbá "Hlavně mi nespadni z útesu" směje se a odkrývá mi pramínky vlasů z tváře. Vymaňuji se jednou rukou z jeho sevření a zajíždím jí do jeho vlasů abych si ho mohla opět přitáhnout. Každý dotyk jeho rtů je jako droga a já se stávám závislou. Převalujeme se v těsném obětí v trávě. Nevnímáme nic okolo, jen pečlivě vstřebáváme přítomnost jeden druhého. Zničeho nic nás vyrušuje něčí hlas "Ale notak, že vy dva si nedáte pokoj." říká a já v ten moment odmršťuji Scotta stranou. "Co tady děláš Isaacu?" ptá se podezřívavě Scott a přistupuje k němu. "Klídek kamaráde. Potřebuji mluvit se Sydney, osamotě" odpovídá a tlačí Scotta zpátky do sedu. "Jak si mě našel?" ptám se a obcházím ho s úsměvem "Čich." odpovídá suše a táhne mě bokem. Teprve až když mizíme Scottovi z dohledu začíná mluvit. "Víš je mi to kapku blbý, ale nemohl bych být první člen tvé smečky?" ptá se a přitom si nervózně mne zátylek. "Cože?!" vykřiknu okamžitě a padá mi brada. "Derek už nechce mít nikoho na krku a Scotta žádat nechci. Navíc jsem dnes poznal lepší Alfu než je Scott." dodává s úšklebkem "Scott by měl být tvá první volba. On je tady ta Pravá Alfa!" směji se a sedám si do mechu. Isaac v odpověď jen zvedá obočí a sedá si naproti. "Nebudeš litovat." na jeho slova jen slepě přikyvuji "Však uvidíme." dodávám a šťouchám do něj. Oba se jen smějeme.

Když docházím zpátky ke Scottovi, chytá mě v pase a věnuje mi letmý polibek na čelo. "Copak chtěl ten šílenec?" ptá se ale nemohu mu odpovědět, protože mě jeho oči opět silně paralyzují. Teprve až když přicházím k sobě vykoktávám pár nejasných slov. Nato ho beru za ruku a odcházíme ven z lesa.

----------------
Vybíhám schody našeho domu a zastavují se až před mými dveřmi. Téměř pokládám ruku na kliku, když mě najednou zaráží hlasy ozývající se zevnitř.
"Stilesi" ozývá se Chloein sten z pokoje, v tu chvíli sebou trhám. "Máš je?" šeptá oddaně "Sydney určitě nějaké má, však víš...ona a Scott si pořád spolu užívají." odpovídá Stiles a slyším otvírání šuplíku počkat cože?!. Jak to myslel že si spolu furt užíváme! Jak o tom vlastně může vědět? Když samozřejmě nepočítám tu noc kdy jsem se poprvé proměnila...
"Já to říkal,má dvě krabičky." slyším Stilesův hlas a musím si dát ruku před pusu abych se nezačala smát. Pomalu couvám ze schodů, protože z toho co se začalo ozývám z pokoje vím, že tohoto nechci být součástí. Najednou však zakopávám a posledních pár schodů se kutálím dolů. Prudce se otevírají dveře a z nich vylétá polonahý bratr. "Nenechte se rušit, já odcházím." říkám a okamžitě se sunu ke vchodovým dveřím. Jeho udivený pohled mě nutí do smíchu ale přesto se rychle vytrácím.