Teen Wolf- New Love

Osudová volba

Chytám Lýdii za paži a táhnu ji ke školnímu bufetu, protože jsem si zapomněla zabalit svačinu a mám opravdu hlad. Těsně před dveřmi do bufetu se však prudce zastavuje a trhá mnou. Vypadá jako by právě viděla ducha. Hledí jen mlčky upřeně do chodby. "Co se děje?" ptám se a pokládám ji ruku na rameno. Dívám se směrem jejího pohledu do chodby a teprve tehdy mi dochází co ji zarazilo. Na chodbě stojí Stiles s Chloe a obskakuje ji jako anglickou královnu. "Já myslela že ti je Stiles volný." říkám a šprtám do ní. "Já, já nevím co to se mnou je. Nikdy jsem si to asi nedokázala připustit." odpovídá a pomalu se otáčí a vchází do místnosti. Tohle je pro mě opravdu šok. Něco takového jsem z Lydiiných úst nikdy neslyšela. Myslela jsem že ona jde vždycky po velkej rybách jako byl třeba Jackson. Ale můj brácha?! "Ty opravdu žárlíš na Chloe?" ptám se a kupuju si šunkovou bagetu u pultu. "Asi...." odpovídá a tiše si sedá ke stolu. "Tak proč mu to neřekneš? Brácha je do tebe blázen od prvního dne školy." odpovídám a Lydie na mě vrhá udivený pohled. "Co na mě tak koukáš?" Lydie jen třese hlavou a tiše odpovídá "Já jsem to nevěděla." při jejich slovech se dávám do smíchu. Tohle opravdu nechápu. Celou střední ji obskakuje a plní ji vše co jí na očích vidí a jí nedojde že je do ní blázen?! V jakém světě to žiju!

"Měla by si mu to říct, nebo to udělám já." Lydie si mě podezřívavě prohlíží,chytá mě za paži a zastavuje krok. "To nemůžeš! Nesmíš! Stiles to nesmí vědět!" opírá se do mě. "Je to tvoje volba, ale být tebou mu to hned povím, protože Chloe se o něj DOST zajímá." odpovídám rázně a obtížně se dostávám z jejího sevření. "Hele já už vážně musím jít na hodinu. Přemýšlej o tom co jsem řekla." a s těmi slovy odcházím.
Těsně před tím než vstupuji do třídy se mi do cesty staví Isaac. "Ahoj Sydney. Nechtěla by si se třeba zajít podívat jak budu dneska válet na hřišti?" ptá se s obvyklým samolibým a hlavně snobským výrazem ve tváři. Mám chuť ho krutě odpálkovat, ale jeho kolínská mě odzbrojuje. Po chvíli upřeného hledění do jeho očí, Isaac zvedá obočí v otázku což mě vyrušuje ze snění. Třesu hlavou na pročištění a vykoktávám první slova "No...mám v plánu jít na zápas, ale né kvůli tobě. Jdu se podívat jak hraje kapitán týmu. Už si slyšel že je to vážně machr?!" odpovídám konečně, s úsměvem na tváři a proplétám se kolem něj do třídy. Jeho výraz mluví za vše. Dostala jsem ho! Sedám si do poslední lavice a on si sedá přede mě "nečekaně". Asi ho hodně naštvalo že se netočí vše podle toho jak si představoval. Poznám to podle toho jak vzteky zarývá drápy do lavice. To mě nutí k úsměvu.

---------------------

Sedám si na tribuny hned vedle Allison a Lydie, a společně čekáme na začátek zápasu. "Tak co?" ptám se, se zvídavým úšklebkem "Už ti padnul kolem krku?" Lydie jen sklápí zrak a mlčí. "Nemá prostě odvahu. To chce čas." prohazuje soucitně Allison. "Je to osudová volba. Po zápase už může být pozdě." dodávám a vytahuji si termosku s čajem na zahřátí. Jarní večery jsou celkem chladné a navíc jsem si vzala jen tenkou koženou bundu, takže tady asi brzy zmrznu. 

-------------------

Zápas dopadl nadmíru skvěle. Vyhráli jsme na plné čáře a Stiles dal dokonce vítězný gól. Do teď tomu nemůžu uvěřit. Po odpískání posledních vteřin se všichni seběhli kolem něj. Počínaje Chloe, která mu hned padla kolem krku. Ještě že to Lydie neviděla. Před chvílí odešla k šatnám čekat na Stilese. Tentokrát si opravdu nejsem jistá jak tohle všechno dopadne. Stiles a banda holek, to nebude dělat dobrotu. Celkově mě překvapuje, že se na bráchu teď holky jen lepí. Začalo to Maliou, teď Chloe a dokonce i Lydie! Dříve o něj nikdo nezavadil ani pohledem. Na Chloe mi ale něco nesedí. Krásná, chytrá a hubená blondýnka se zabouchne do šáhlýho, možná trochu vtipnýho tydýta. Co má ta tajemná kráska za lubem......?

Z pohledu Lydie:

Vyklepávám prsty nestálou melodii do kovového opěradla lavičky před šatnami. Celá se chvěju a nevím co mám dělat. Takhle zmatená jsem se již dlouho necítila. Najednou se k šatnám hrne lavina kluků a já málem prošvihávám Stilese. Chytám ho však za rukáv a táhnu ho do rohu. " Musím s tebou mluvit." říkám rozklepaným hlasem. "Chceš mi poblahopřát? Dneska jsem válel." říká a teatrálně se buší pěstmi do hrudi, což mě okamžitě nutí do úsměvu. "Ne Stilesi, chtěla bych mluvit o nás. Já jsem si dnes uvědomila že mi nejsi tak lhostejný jak jsem si vždycky myslela...." dodávám se zrakem přilepeným k jeho oříškovým očím. "Cože? To myslíš vážně?! Konečně jsem našel někoho kdo si mě oblíbil takového jaký jsem a ty na mě vybalíš tohle!" odpovídá rozhořčeně a popadá se za hlavu. "Když jsem tě viděla s Chloe, uvědomila jsem si že jí tě nemůžu nechat." Chvíli jen na mě mlčky civí ale pak se dává do křiku "Ty mi prostě nemůžeš dopřát štěstí! Tolikrát jsem se o tebe snažil ale ty sis mě vůbec nevšímala. Prostě si nedokážeš připustit že už nejsi můj střed zájmů. Je pozdě! Svoji šanci si propásla." s těmi slovy odchází do šatny a když se ho snažím zastavit odstrkuje mě stranou. Když bouchá dveřmi do očí se mi řinou slzy. Má pravdu, byla jsem sobecká. Nemám vůbec právo ho teď přesvědčovat že má být se mnou. Byla jsem hloupá že jsem to neviděla dřív.