Teen Wolf- New Love

Memories

Ahoj, tohle je takový prémiový, vzpomínkový díl našeho Teen wolf story. :* Dneska jsem si vzpomněla, že když jsem začínala psát na wattpad měla jsem jeden malý sen. Mít u jednoho příběhu aspoň 1000 hvězdiček. ;)) Je to celkem dost, ale vy byste mi mohli pomoct tohle malé přání splnit....co myslíte?! :D -halicka

"Vzpomínáš si na ten den kdy jsem zjistila, že jsi vlkodlak?" šeptám mu do ucha a rtem svírám jeho špičku. "Jak bych mohl zapomenout?! Myslel jsem že se na mě poté už ani nepodíváš...

O rok dříve:
Z velmi důležitého přemítání mě najednou cosi vyrušuje. Ze spoda se ozývají jakési naléhavé hlasy. Pokládám pomalu ruku na kliku a snažím se tiše otevřít. Přecházím po špičkách k zábradlí u schodů a nakláním se přes něj opatrně dolů. Z obýváku slyším Scotta a Stilese ustaraně mluvit "Takže tentokrát je to přerostlá ještěrka. Co přijde příště? Obrovská, vražedná veverka?!" Obvykle sarkastický hlas mého bratra bych bez povšimnutí přešla, ale jaksi mi v hlavě zůstává ta obří ještěrka o které mluví. "Mám dojem, že v bestiáři není nic o nadpřirozených veverkách. To ti já ve vlkodlačí verzi a kanima nestačí?" Cože?!!!! Vlkodlak? Co je tohle za uhozenej vtip. Vlkodlaci a velký ještěrky existují tak maximálně v čínskejch pohádkách. Nejspíš se ti dva looseři už definitivně zbláznili. Když to tak vezmu tak brácha je v jisté míře šílený už od narození. "Seš jak silnej mravenec. Dokážeš uzvednout víc jak dvojnásobek svý váhy. Já už teď věřím všemu! Dokonce i pošahaným ještěrkám a veverkám." Snáším se do sedu a opírám se hlavou o sloupek zábradlí. Hlavou mi letí tisíce myšlenek. Šlehli si snad něco? Minuty trýznivě prchají a jejich slova jsou čím dál tím víc děsovější. Vše však najednou utichá. Otvírám sevřené oči a můj pohled sklouzává k postavám stojícím pod schody. "Jak jsi tady dlouho, Sydney?" brobouzí mě z úleku Stilesův hlas. "Teď bych se měla ptát spíš já, nemyslíš?! Co z toho je pravda?" Má otázka ho nejspíš zaskakuje nepřipraveného, protože hlasitě polyká a s prosebným pohledem míří ke Scottovi. "Všechno" Po zádech mi přejíždějí kapičky ledového potu které se objeví vždy když mě přemůže strach. "Takže Scott je vlkodlak. Lydie, moje nejlepší kamarádka je jakási vědma. Allison je z rodiny lovců a nejspíš taky loví. Proč ne?! A tohle jsem se dozvěděla z vašeho pitomýho rozhovoru! Co kdyby jste mi příště rovnou říkali pravdu!" Otáčím se, se vztekem rozrážím dveře pokoje a prudce je za sebou zabouchávám. Opět se mě zmocňuje panika. Jako vždycky. Od smrti mámy to se mnou a bráchou šlo z kopce. Měli jsme jen sebe navzájem. Teď ale nevím jestli těm dvou idiotům dole můžu ještě někdy věřit...
"Byla jsem vážně naštvaná." Otáčí se ke mě a hnědými očkami mě sleduje jako malé štěňátko. "Nikdy jsem ti neměl lhát. Měl jsem ti to říct hned na začátku" odpovídá a schovává mi malý pramínek vlasů za ucho. "To měl!" opírám se do něj a dávám se do smíchu.
"Když už jsme u toho vzpomínání... Dost osudný pro nás byl první den školy. Předtím jsem tě znala jenom jako toho kluka, co si chodívá hrát za bráškou. Všechno však změnila naše třídní, slečna Merttová. Posadila nás vedle sebe." Scott mi věnuje laškující úsměv. "Tentokrát jsem byl naštvanej já. Chtěl jsem sedět se Stilesem. Tehdy si pro mě byla jako vzduch. K životu potřebnej, ale vlastně úplně nepodstatnej. Bez tebe bych ale nejspíš vůbec neprolezl první třídou. Všechno mi to ze začátku vůbec nešlo. To ty jsi tady byla expert"