Teen Wolf- New Love

Temná stránka Lýdie

Z pohledu Chloe:

Myslím na včerejší večer. Neustále ho vidím před sebou. Nahého. "Slečno Marklová, jak si představujete polohovou a pohybovou energii těles?" ozývá se číši hlas ale já mám stále v hlavě ten večer a nemůžu se ho zbavit "Misionář..." vydávám ze sebe až skoro slintám. Najednou mě ze snění vytrhuje smích celé třídy. "Slečno, já jsem se ptal na polohovou energii...né...vaši...polohu" vykoktává naštvaně učitel a ve třídě propuká ještě větší záchvat smíchu. Sklápím zrak a červenám se 'já jsem to řekla nahlas?!' pomyslím si a ještě více rudnu hanbou. Když zvedám zrak všímám si Lydiiného vražedného pohledu kterým mě nemile probodává. Nechápu co jsem ji udělala! Stiles říkal něco v tom smyslu že asi žárlí, ale ona mi nepřipadala jako pomstychtivá a hlavně žárlivá bejvalka. V tomhle městě je všechno nehorázně zamotané a hlavně nadpřirozené. Přistěhovali jsme se s rodiči z Mystic Falls právě kvůli neobjasněným vraždám a tajemnu. Teď už asi vím kdo za timi vraždami stojí. Když můžou existovat vlkodlaci tak proč by nemohli být třeba upíři. Celkově mě všechny tyhle obludky fascinují. Musím přiznat, že mě i trochu láká být vlkodlakem. Probíhat se o půlnoci po lesích spolu s dalšími. To musí být úžasné. V životě mi chybí adrenalin a dobrodružství, a právě lycantropie by mi tolik vytoužené vzrušení mohla poskytnout. Najednou ke mě připlouvá papírek. Když se ptám Katy od koho to je tak jen vrtí hlavou. Otevírám ho a čtu 'Večer u nás před domem. Stiles.'

Z pohledu Isaaca:

"Takže Isaacu. Když teda tolik stojíš o to aby jsi byl má beta...musím si tě hochu otestovat. Týden nesáhneš, nepomyslíš, ani nepromluvíš s nějakou holkou kromě mě." říká Sydney a škodolibě se usmívá. Zakládá ruce na prsou a přímo se vyžívá v mém utprení. "Ale notak?! Jako vážně..?" odpovídám suše a zvedám koutek úst v úšklebek. Tohle mi přece nemůže udělat. To si opravdu tak moc užívá když trpím?
"Tvůj test začíná teď hned. Pokud neuposlechneš, můžeš hned začít s lezením do zadku Derekovi." dodává a vzdušně mi posílá ironický polibek. Proč se mi tohle všechno na ní zdá tak strašně sexy pomyslím si. Tohle její nově nabité vlkodlačí sebevědomí si prospívá. A samozřejmě to noční běhání po lese svědčí jejímu úžasnému kulatému zadečku.

-------------------

Z pohledu Lydie:

Svírám pevně volant mého auta a musím zapnout rádio abych se trochu odreagovala. Místo hudby však slyším jen šumění. Najednou se z něj začíná ozývat tichý šepot. Natahuji roztřesenou ruku a zesiluji ho. "Ale já za to nemůžu...už mě nech" slyším něčí hlas sténat a projíždí mnou mráz. Prudce šlapu na brzdu a auto rychle zastavuje. Někdo dnes zemře...
-----------------
Přijíždím konečně k jejich domu. Doufám že nebyla chyba Chloe napsat ten vzkaz. Když vystupuji z auta Chloe sotva přichází ke vchodovým dveřím Stilinských. "Počkej!" křičím na ni. Prudce se zastavuje s udiveným pohledem. Stoupám si metr od ní a chvíli na ni hledím. Její dokonalá pleť mě až vytáčí. "Co si myslíš že získáš když budeš takhle Stilese vodit za nos?" ptám se ji a křížím ruce na prsou. "O čem to mluvíš?! Já po něm nic nechci, mám ho ráda" opírá se do mě s vyčítavým pohledem. "Objevila ses tady z čista, jasna a padla si mu kolem krku. Všechno si zkazila!" dávám se skoro až do křiku. Vzdoumá se ve mě vztek a žduchám do ní "Nech ho už na pokoji!" Chloe jen klopýtá pozpátku k brance a brunátní zlostí. "Vzpamatuj se! On už tě nechce!" křičí na mě pro změnu ona. Její slova mi hrnou skoro až slzy do očí. "Já za to prostě nemůžu! Už mě nech!" křičí a couvá ode mě pryč. Její slova mi přijdou jako dežaví. To radio! Než se stačím vzpamatovat celý svět se mi bortí před očima. Vše mi najednou připadá jako ve zpomaleném záběru. Chloe zakopává o kořen velkého dubu stojícího vedle kovového zdobeného plotu. Snažím se ji chytit ale marně. Propadává brankou a jedna z tyčí plotu končí v jejím břiše. Vykřikuje bolestí. Všechno kolem zaplňuje její krev. Zakrývám si ústa, protože celé mé tělo mě nutí křičet. Přímo ječet.
Prudce se otvírájí vchodové dveře domu a v nich stojí Stiles a Sydney. Oba s bolestí ve tvářích k nám přibíhají. "Co si to udělala!" sténá Stiles s pohledem přilepeným na mě. Nežduchla jsem ji ale nemám slov. Nemám co říct na svou obhajobu. Za její smrt stejně budu moct já...