Teen Wolf- New Love

Sourozenecká "láska"

Vstávám z postele a Scottova hřejivého objetí a odcházím do koupelny. Chci si učesat to vrabčí hnízdo co mám na hlavě ale když zvedám hřeben trhnu hněvem. Zase ty Stilesovy vlasy. Jejich prolezlý až do morku kostí. Mám chuť se teď otočit a jít ho Stilesovi vrazit do zadku, ale ne...já to neudělám. Jsem silná opakují si Mám větší úroveň, nenechám se vyprovokovat. Pomalu vydechuji a s úsměvem se na sebe dívám do zrcadla.
Převlékám se a běžím dolů na snídani než začne škola. Najednou mě cosi zastavuje před vkročením do jídelny za bráchou. Můj pohled padá na svazek klíčů které jen tak leží na stole. Jsou to Stilesovy klíče od domu a jeepu. Při pohledu na ně mě napadá milion druhů jak bych se mu mohla pomstít. Jeden však převažuje ostatní. Potichu se pro ně natahuji a co nejtišeji se snažím vyplížit z domu. Utíkám k jeepu a nasedám, při startování motoru vytvářím však velký hluk. Stiles vybíhá ze dveří a křičí. Vyplazuji na něj jazyk a odjíždím dřív než mě stačí zastavit.

Z pohledu Scotta:
Natuji ruku na druhou stranu postele ale nahmatávám jen studené místo kde dříve ležela Sydney. Zvedám se do sedu a rozhlížím se po pokoji, nikde po ni není ani památky. Natahuji si trenky a vstávám. Zničehonic mou pozornost upoutává hluk směrem od oken. Otáčím se a při pohledu na Isaaca stojícího na parapetu sebou trhám úlekem "Co tady sakra děláš?!" křičím na něj vyděšeně "Jdu za Sydney..." odpovídá a vlézá dovnitř do pokoje. "Jako vážně kámo?! V 7 hodin ráno, oknem?! Příště můžeš přijít rovnou komínem" dodávám s kapkou sarcasmu v hlase. Isaac mi věnuje jeho oblíbený pohrdavý výraz a přechází po místnosti "Kde je?" Mnu si oči a hlasitě zívám "Nevím, probudil jsem se a byla pryč." Isaac mi asi stále nevěří protože se jde dívat ještě i do koupelny. Když se vrací zastavuje se přede mnou a trne jako by mu teď něco došlo "Co tady děláš ty? Ty jsi tady spal..?" ptá se podezíravě a ukazuje na mě prstem jakoby mě obviňoval. "Ano! Chodíme spolu, spal jsem s ní na týhle posteli. Nesčetněkrát!" Teprvy až když domluvím si všímám Isaacova výrazu a dochází mi dvojitý význam slova spát. Chci k tomu ještě něco říct ale Isaac jakoby s žárlivým výrazem odchází.
Snáším se na záda a vzdychám. Nakláním hlavu směrem k nočnímu stolku a když zahlédnu čas na hodinách, padám z postele.

Z pohledu Sydney:
Procházím se po chodbě kolem dívčích záchodů když z nich najednou vylétá Chloe a sráží mě k zemi. "Auu!" Chloe se jen provinile usmívá a omlouvá se. Poté co mi pomůže vstát chci odejít ale ona mě chytá za paži "Počkej prosím. Chtěla bych se ti omluvit za to že jsem tě neuposlechla a kvůli tomu ohrozila spoustu lidí. Měla si pravdu..." říká tak tiše že její poslední slova téměř neslyším. Věnuji ji široký úsměv a zadržuji ji v rozpačitém žbleptání. "Odpouštím ti. Ale spíše by jsi se měla omluvit tomu učiteli kterého jsi málem rozsápala" dodávám a s těmi slovy odcházím.
Nakonec to celé "alfovství" nevypadá až tak hrozně jako na začátku. Myslím že tomu začínám přicházet na kloub.
Docházím až k automatu na sladký kam vhazuji mince a mačkám E5. Je to čokoládová tyčinka v zářivém červeném obalu a už se mi na ni doslova zbíhají sliny. Tyčinka se začíná pohybovat ale na konci se zastavuje a zasekává se na místě. To ne! pomyslím si. To byly moje poslední drobný a já mám na ni vážně chuť. Třesu s automatem a nakonec už celá naštvaná prásknu do skla. Slyším a cítím jak pod mou rukou sklo puká a praská. Stačí jediný pohyb a celý automat se rozsype. Pomalu nervózně couvám a neobratně kolem sebe máchám rukama. Prudce se otáčím a mizím z dohledu. Po chvíli slyším přes celou chodbu sypající se sklo "Sakra!" slyším někoho křičet. Schovávám se za roh a nahlížím na toho nešťastníka. Před automatem stojí ztuhlý Stiles a popadá se za hlavu. Při pohledu na něj málem padám smíchy. Líp už to snad ani dopadnout nemohlo....

Utíkám do třídy, protože každou chvíli může zvonit a já si potřebuju ještě připravit tahák na dnešní písemku. Při probíhání kolem ředitelny mě zastavuje pohled na kopu knih pečlivě seskládaných do komínku ležících na žídlích vedle dveří. Jdu až k nim a jednu beru do ruky. Přejíždím dvěma prsty po zaprášeném obalu knihy a odhaluji její název 'Existence nadpřirozena'. Při pohledu na ni mi málem vypadnou oči z důlku. Kde se tady ty knihy mohly vzít?! pomyslím si. V knihovně žádné knihy na tohle téma nemáme a kdo by je vlastně četl... Beru do ruky další knihy které mě začínají děsit víc a víc 'Eliminace nových druhů'....'Trepanace'....'Vlci či vlkodlaci- Jak je zabít'.....
Když za sebou najednou slyším hlas ředitele kniha mi padá a já nadskakuji úlekem. Přikrývám si dlaní ústa a zvedám tu knihu. "Slečno Stilinski, vidím že se zajímáte o tento druh četby. Co kdyby jste mi je nanosila do kanceláře?" říká ředitel a já jen tupě přikyvuji. Nosím jeden komín podruhém až mám vše hotové a zvoní na hodinu. Když chci však odejít, ředitel mě slovy zastavuje "Posaďte se prosím." říká a jeho slova ve mě nahánějí ještě větší hrůzu než ty knihy. "Věříte v nadpřirozeno?" ptá se s ledově klidným hlasem a opírá se o stůl lokty. Chvíli jen tupě civím protože nevím co mám říct. Nakonec cosi prázdně vykoktávám.."Dá se říct, mám pro to své důvody." Ředitel se jen usmívá a posouvá přede mě jednu z knih. Již jsem ji zde zahlédla 'Eliminace nových druhů'. "Otevřete ji." pobízí mě a já nervózně obracím první listy. Na straně pět se mi téměř zastavuje srdce. Hlasitě polykám své vyděšení a odtahuji dlaně od knihy. Na této stránce leží pečlivě vysušený a vylisovaný Oměj vlčí mor. "Tuhle květinu mám moc rád. Krásně voní a má spousty využití. Pro některé je dokonce jedovatá..." při posledních slovech doslova vrní "Čichně te si" Propadám v paniku a třesou se mi ruce. "Já jsem na tyhle květiny alergická....myslím že bych měla už jít do třídy" koktám a rychle kvapím ke dveřím. "Slečno. Nikdy není nic tak jak se zdá a nikdo nemusí být tím za koho se vydává. Přemýšlejte o tom" dodává a já jen rychle přikyvuji. Odcházím pryč a za nejbližším rohem se mi podlamují kolena. Sjíždím po zdi až na zem a prudce vydechuji. Co to mělo sakra znamenat?!