Teen Wolf- New Love

Nech ho bejt Vaneso!

17:56 14.9. 2015

Scott: Copak děláš?

Já: Díváme se, se Stilesem na bednu :-D

Scott: A nechtěla by si raději jít se mnou třeba do kina?

Já: Moc ráda, vyzvedni mě v osm. :-*

Scott: Platí. Budu se těšit

Píše mi Scott sotva co jsem vylezla z vany a dovalila se na gauč. Stále jsem mu neřekla o těch lovcích ani o tom co se stalo s Derekem. Mám ho ráda a věřím mu, ale zatím nevím jestli bych ho s tím měla obtěžovat. Lovci nás zatím nijak moc neohrožují a s Derekem to nějak půjde.

Oblékám si bílou košili a úzké černé džíny, voním se nejdražší toaletní vodou kterou doma máme a utíkám tryskem ke dveřím jelikož již na ně klepe Scott. Otvírám je s širokým až přiblblým úsměvem a při pohledu na mě se Scott dává do tlumeného smíchu. "Máš...No..rtěnku.." říká jemně ale stále se směje. Přistupuji k zrcadlu a všímám si červené šmouhy od rtěnky, táhnoucí se až k lícům. Rychle beru kapesník a snažím se ji ze sebe dostat ale jen ji víc rozpatlávám. "Prosím, počkej minutku." říkám úzkostlivě a běžím po schodech do koupelny. Zatímco si ji smývám vodou z tváře slyším jejich rozhovor.. "Čau kámo, už si vychladnul?" říká Scott. "Jo dobrý, mluvil jsem se Sydney. Myslím že to můžem hodit za hlavu. Co myslíš, brácho?!" odpovídá Stlies. Slyším jak jde ke Scottovi a pokládá mu ruku na rameno. Vycházím na chodbu a shlížím na ně dolů. "Ale notak Stilesi..." Scott ho mohutně objímá a poplácává po zádech. Jsem hrozně ráda, že Stiles pochopil že to nebyl úmysl. Cítím jak se vzduchem nese úleva a radost. Je to neuvěřitelné, tohle všechno cítit.

Scházím dolů po schodech a Scott mě hned k sobě tiskne a líbá. "Myslím že ta rtěnka za chvíli zmizí i z tvých rtů." říká a usmívá se do polibku. "Ale notak, tohle si nechte na jindy." říká brácha a míří zpátky na gauč, kde už si rozseděl místo. Scott mi dává ruku kolem pasu a jdeme pomalu ven k jeho motorce, když však mu však zazvoní telefon. Bere mobil do ruky a na obrazovce svítí "Derek".

"Co chceš Dereku, nemám čas?!" "To je mi jedno, tohle je důležitější. A vem s sebou i tu svou vlčici." říká a hned zavěšuje. Scott se na mě jen nechápavě civí. "Jak se to dozvěděl?" Sklápím zrak k zemi a strkám si ruky do kapes. "Asi má hold dobrej čuch." odpovídám tiše. Zvedám zrak a všímám si Scottova pohledu ala- Poznám když lžeš tak nekecej blbosti. "No tak fajn! Narazili jsme na sebe v lese a trochu jsme se chytli. To je všechno, PROSTĚ TO POZNAL!" dodávám a opírám se o jeho motorku "Můžem jet?!" Scott mi podává helmu a začíná se smát. "Ty a Derek, prát se. To musela bejt podívaná." Nasedáme a já se pevně chytám jeho pasu, zdá se mi jako by byl poslední jistota kterou teď mám.

Z Derekova pohledu: o hodinu dříve

"Kdo jste?" křičím na osobu stojící u okna zády ke mě. Je to žena, její zlaté lokny se jí snášejí až k bedrům. Osvěcuje ji jen slabá zář měsíce takže ty zlaté vlasy jsou vše co vidím. "Ale notak, Dereku. Ty už jsi na mě zapomněl?! Na svou milovanou sestřenici." říká a s těmi slovy se otáčí čelem ke mě. Její šibalský úsměv poznám kdykoli. "Co tě sem přivádí Vaneso? Z Evropy je to dlouhá cesta až sem. Zase se bezhlavě honíš za mocí, to ti to naposledy nestačilo?!" odpovídám a scházím až k ní. "Stačilo by říct: Rád tě zase vidím po takové dlouhé době, chyběla jsi mi. Ale ty se opět jen sobecky zajímáš o věci, o kterých nic nevíš..." říká, pokládá mi ruku na rameno a kouše se do rtu. Tohle mi opravdu nechybělo. Shazuji její ruku z mého ramene a přecházím podél stolu. "Na rovinu, co tady chceš?" ptám se již z mírou agrese v hlase, jelikož mě její otravné žvásty dohánějí k šílenství. "Slyšela jsem o nové alfě, pravé alfě, v Beacon Hills. Myslela jsem že jsi to ty, jo a navíc jdu po jedné skupině lovců. Jdu po nich se svou smečkou už pár let, jmenujou se Chasseurs de têtes." Při jejích posledních slovech mě zamrazí. Argentovi měli aspoň normální, humánní jméno. Navíc jsem si na sto-procent jist že "Lovci hlav" jdou po mě.

"Mají takový zajímavý zvyk, uřezávat alfám hlavy. Už jsi o nich slyšel? Vypadá to, že tě to rozhodilo..." Musím se opřít o stůl. Já si teda nenechám uříznout hlavu. To teda ne. "Jo tak trochu, nejen že jsem o nich slyšel, viděl jsem je, běhají po zdejších lesích. Jdou po mě, po Scottovi a po jeho smečce." odpovídám jízlivě. "Nemilé, no co se dá dělat. Pomůžu vám."

Sydney: u Dereka

Já ji nenávidím! Kdy už se konečně přestane sápat po Scottovi. Ty její narážky tomu taky moc nepřidávaj. Nevypadá to, že by to Scottovi nějak zvlášť vadilo, ale mě to vadí určitě. "Nechcete přejít rovnou k věci?!" poznamenávám s vražedným pohledem věnovaným naší nové známé, Vanese. "Fajn, takže, jelikož lovci každý večer chodí na obhlídku, většinou dva, tak si na ně počíháme. Ta Syrena bude návnada.." "Já jsem Sydney a žádná návnada nebudu!" "No boože, ale někdo musí bejt návnada a jelikož si z nás jediná beta, úkol padá na tvá bedra. Takže Syrena bude dělat návnadu a naláká je do naší důmyslné pasti." říká a jde na ní jasně vidět jak je ze svého úžasného plánu nadšená. "Souhlasíš Scotte?" ptá se ho Derek který doposud nepromluvil. "Ano, ale návnadě se nic nestane, teda Sydney?!" ptá se a bere mě za ruku. "Pokud vše výjde tak jak má...." odpovídá Derek a sklápí zrak. Tisknu Scotta a po zádech mi přejíždí mráz. Je až neuvěřitelné jak je ledově klidný. Buď je vážně divný nebo umí opravdu úžasně předstírat. "Myslím, že můžem vyrazit..." říká s nadšením Vanesa a vesele si to šine ke dveřím. Mám obrovskou chuť ji jednu fláknout, jestli to jedinkrát zkusí na Scotta, tak dostane jednu do čenichu.