Teen Wolf- New Love

Hra na kočku a na myš

"Stůj! Už nemůžu... Neudržím tě!" vzychám a tiše úpím bolestí která mi prudce vystřeluje z ramene do celého těla. Zastavuji a na poslední chvíli ho opírám o zeď. Sjíždí po ní až k zemi a jeho hlava končí bezvládně v klíně. "Musíš ještě vydržet." šeptám mu do ucha a snáším se vedle něj.
Celý se chvěje a jeho kůže chytá až skoro upírsky bílou barvu. Zvedám jeho tvář do svých dlaní a snažím se najít aspoň poslední kapku života v jeho bezvládných očích. Když můj pohled spadne na jeho hruď musím se kousnout do rtu abych právě teď s křikem neutekla. Tisknu dlaně na jeho ránu abych utlumila krvácení, ale marně. Krev pořád teče proudem a konec je v nedohlednu. Nemůže se zahojit! To je ten problém! Tohle se vymklo kontrole. Všechno šlo podle plánu, do té doby než ředitel porušil naše pravidly. V tu chvíli to vše skončilo, všechno šlo do kytek. Takhle to přece skončit nemělo..... Kde jsem udělala chybu?!

O půl hodiny dříve...:

"Jak jsem říkala, mám plán. Zahrajeme si na kočku a na myš s naším panem psychopatickým ředitelem. Vylákáme ho z jeho nory. Kdo jde se mnou?" Chodbou se rozhosťuje ticho. Jen pomalé výdechy Sarah ve Stilesově náručí narušují ono trapné ticho. "Já půjdu." ozývá se najednou Isaac "Jsem na tom ze všech momentálně nejlíp." Přejíždím pohledem po ostatních a jejich téměř umírající výrazy mě nutí s Isaacem souhlasit. "Chloe, doveď všechny do sklepa. Musíte najít ten tunel. Odlákáme od vás ředitele a dáme vám nějaký čas." dodávám a chystám se k odchodu když mě najednou chytá něčí ruka za paži. "Nezapomeň se mi vrátit." šeptá mi do ucha Scott a věnuje mi letmý polibek na tvář. Usmívám se a vymaňuji se z jeho sevření. "Jdem dostat toho bastarda!"

"Takže, jak ho chceš vylákat ven?" Otáčím se tváří k němu a zakládám si ruce na prsou. "Zahrajeme na jeho city." Najednou se mi vracejí vzpomínky na Lýdii. Teď by se nám opravdu hodila. Ječet, to ona opravdu umí. "Začnu prostě křičet a žadonit o pomoc. Můžeme doufat že má v srdci aspoň kapku citu a přijde." dodávám a pokračuji v klusu. Když nad tím tak přemýšlím, možná ho ke mě dostane pouhá zvědavost...
Roztínám si skleněným střepem z okna kůži na ruce a potírám si jí pravý líc. Klekám si doprostřed jídelny a prudce si odkašlávám. Oměj mi zevnitř rozežírá hrdlo a každé polknutí nehorázně bolí. Isaac se schovává za stůl hned u dveří a tiše vyčkává na svou příležitost. Zarývám se drápy do své vlastní kůže abych vytvořila vlkodlačí škrábance a dávám se do jeku. Isaac se chytá za uši a choulí se do klubka. Já ale nepřestávám. Když slyším něčí kroky na chodbě dávám se do pláče. "Prosím pomozte mi!" křičím. Najednou ředitel prudce rozráží dveře. S hrozivým výrazem ke mě běží. "Co ti to ta zvěř udělala?!" Vypadá to že vše jde podle plánu. Teď to půjde pro změnu podle mých pravidel! Snáším se do jeho náruče a stále vzlykám. "Nechtěli mě pustit ven. Oni měli zlaté oči! Vrhli se na mě!" dodávám s kapkou bláznovství v hlase a nejspíše to zabírá. "Neboj se. Už je to dobrý..." šeptá a silně mi tiskne zápěstí. Svírá mě tak silně až mi v něm začnou pukat kůstky. Skučím bolestí, nechápu jak může mít takovou sílu. "Opravdu si myslíš, že jsem tak hloupý?!" ptá se a téměř vrní. Jeho ústa se kroutí do povýšeného úšklebku. Prokoukl nás! Isaacovi to zřejmě nedochází a tak se stále drží původního plánu. Vyráží z úkrytu a vybíhá vstříc řediteli. Jakmile se ocitá metr za ním a chystá se k omračujícímu úderu tuhnu hrůzou. Ředitel se prudce otáčí a z opasku vytahuje leskle stříbrné ostří.
Než stačím vykřiknout ostří bodá Isaaca do hrudi . "Jste prostě jenom chyba přírody! Jste zrůdy!" Isaac padá na kolena a zatíná zuby. Vzdoumá se ve mě vztek. Nenechám nikoho aby ubližoval mým přátelům. Mé tělo zalévá adrenalin. Srážím ho k zemi a odhazuji jeho nůž na druhou stranu jídelny. Vrážím mu pěst do břicha a jednou rannou do hlavy ho omračuji. Zběsile mi buší srdce a nemůžu dýchat. Všechna energie ze mě najednou mizí. Cítím se jakoby všechny svaly rezignovaly. Klesám na kolena a ruce mi bezvládně visí podél těla. Do reality mě přivádějí až Isaacovy bolestivé steny. "Sydney..." šeptá a padá na záda. Prudce vstávám a snažím se ho zvednout ale je příliš těžký. Jsem tak nějak ráda že ještě udržím sama sebe na nohou natož jeho. "Musíš mi pomoct! Dostanu tě odsud ale musíš mi pomoct!"
Nějakým způsobem ho nakonec zvedám a tak trochu ho táhnu za sebou. Za námi zůstává krvavá linka ale to teď nemám sílu řešit. Dostáváme se až ke dveřím do suterénu ale tam mé síly končí. "Stůj!Už nemůžu....neudržím tě!"

"Nemůžu tě tady nechat!" šeptám a projíždím mu rukou plavé vlnky na hlavě. "Musíš! Běž!" odpovídá slabě a věnuje mi falešný úsměv. To mě ale opravdu vytáčí, snaží se mi dokázet že to zvládne ale jsem vlkodlak. Cítím všechnu bolest co mu koluje v žilách. "Ty prostě teď vstaneš. A sakra dolezeš do toho sklepa nebo tě tam vlastnoručně dokopu!" Věnuje mi sarkastický výraz a tiskne si ránu. "Jsem rád že ještě žiju! Nehojím se! Nikam mě nedostaneš!" Asi mě hošánek nezná. Já se nevzdávám. Chytám ho za nohu a táhnu ho za sebou po schodech dolů. "Auu! Stůj!"

Z pohledu Chloe:

"Tahej!" křičím na Scotta a Tomyho. Ty dveře prostě nechtějí povolit. Klika mi najednou proklouzává mezi prsty a přepadávám do zadu. Brunátním zlostí a kopu do nich. Sjíždím po stěně až na zem a mysl mi zaplňuje beznaděj. Odsud se nedostaneme. Scott a Tomy za chvíli odpadnou. Malia si každou chvíli ukousne ze zoufalství vlastní ruku. Sarah je na pokraji smrti a o Sydney a Isaacovi nic nevíme. Jediný kdo je v pohodě je Stiles. Fyzicky ano ale psychicky opravdu pochybují. Jestli Sarah zemře tak si to bude dávám za vinu. A jestli zemřeme my ostatní, což je teď velmi pravděpodobné, tak se z toho úplně složí.
Najednou Scott vykřikuje a já sebou prudce trhám. "Máme to!" Ledový vzduch zpoza dveří sálá jako z lednice a mnou projíždím strach a mráz. "Tak pojďme. Musíme rychle odsud." říkám a vrhám se do tunelu když mě najednou Scott chytá za tričko. "Nemůžeme je tady nechat!" vrčí a táhne mě zpátky. "Ty nejsi moje alfa! Nemáš mi co rozkazovat!" Ustupuji od něj o krok a klopýtám zpátky k tunelu. "Ale Sydney ano. Bez ní jsi jen bezbranná omega." Jeho slova mnou projíždí jako nůž. Tentokrát má pravdu.... Najednou se ze schodů ozývá hluk. "Doufám že jste na nás nezapomněli?!" ozývá se něčí hlas. Za chvíli už ze schodů klopýtá Sydney s Isaacem na ramenou. "Isa...drž se!" najednou se Isaac řítí k zemi. Běžím k nim a snáším se vedle něj. Nejspíš omdlel. Má celé zakrvácené tričko a vypadá jako zombie. "Musíme jít!" ozývá se Stiles a bere Sarah do náruče. "Tomasi vezmi Isaaca a jdeme" Tomy přikyvuje a zvedá ho. Scott mu pomáhá a dělají mu stoličku. Vstávám a zvedám z poličky baterku kterou jsem předtím našla v krabicích. "Půjdu první."
Vbíhám tedy do černého tunelu jako první. Je plný pavučin a skoro zde nelze dýchat. Je tady tak zatuchlý vzduch že ten oměj oproti tomu byl rajský vzduch. Za mnou se pomalu vlečou ostatní a mou duši plní naděje. Dneska nejspíš nezemřu. Dnes ne.