Teen Wolf- New Love

Vítej v našem světě Chloe

Jsem naštvaná. Jak ji to mohl Stiles udělat, jak mohl být tak krutý?! Vtrhávám rozzuřeně do šaten a prodírám se haldou polonahých hráčů. Teprve až když spatřím Isaaca jen v ručníku, mi dochází co to vlastně dělám. Otáčím se a na tváři mi okamžitě vyskakuje ruměnec. Všichni kluci na mě hledí, smějí se a někteří se dokonce přede mnou naschvál předvádějí. "Kde je Stiles?" ptám se Mika vycházejícího ze sprch "Se Scottem se ještě sprchují... ale tam vlastně nemůžeš jít!" říká a chytá mě za paži. Věnuji mu široký úsměv a poklepávám ho po rameni. "Jeden z nich je můj bratr a druhý přítel. Věř mi, oba jsem je už nahé viděla." odpovídám a šetrně ho obcházím. Když docházím ke sprchám Stiles jeká úlekem a zakrývá se. Přistupuji k němu a vrážím mu facku. "Za co to bylo?" ptá se dotčeně a mne si tvář. "Jsi sketa! Konečně ti Lydie padne k nohám a ty ji takhle odpálkuješ." křičím na něj a vrážím mu další. "Já mám rád Chloe! Lydie mi zlomila srdce, od té doby už pro ni v mém srdci není místo!" odpovídá prudce a zastavuje mou ruku kterou ho chci znovu udeřit. Po chvíli lituji i té první facky. "Stilesi...." šeptám a pokládám mu dlaně na ramena. "To máš Chloe opravdu tak strašně rád?" v odpověď jen přikyvuje a já mu věnuji dlouhé obětí. "Promiň za tu facku." říkám ale on se jen směje "Zasloužil jsem si je." Asi jsem mu opravdu ukřivdila. Myslela jsem že byl na ni prostě jenom naštvaný, a proto se jí chtěl takhle odvděčit. "A co já? Já obětí nedostanu?!" říká Scott a dává se do tlumeného smíchu. Přidává se k nám ale po chvíli těsného obětí povoluji a couvám. "To by stačilo...začíná mě znervózňovat přítomnost vašich malých kamarádů." říkám a s úšklebkem couvám. "Malých? Si nemyslím..." podotýká Scott a společně se dáváme do smíchu.

------------------

18:30 Derek
Za patnáct minut budu u vás.

Čtu si SMS od Dereka a odemykám vchodové dveře. Domluvila jsem se s ním, že mi pomůže se naučit lépe bojovat. Jsem ráda že přijde zrovna dneska. Jsem celá špatná z toho dlouhého rozhovoru s Lýdii. Je mi jí líto ale nemám chuť se s ní o tom bavit 24 hodin denně.
Zouvám si boty a pouštím si televizi. Za chvíli však přichází Derek a tak musím vyklidit obývák abychom měli místo na trénink. "Takže co budeme dělat?" ptám se a protahuji se. "Braň se!" vykřikuje a ohání se po mě pěstí. Rychle se vyhýbám a loktem se ho chystám praštit do břicha ale on mě blokuje a vraží mi do břicha koleno. Padám na zem a tvořím dlaněmi písmeno T "Timeout!" křičím a popadám dech. "Rychle ses vzdala, ale to nesmíš. Nikdy. Jak by ses takhle mohla ubránit lovcům?!" říká a vytahuje z batohu zbraň. "Co to děláš?!" ptám se a ulekaně vstávám s rukami nad hlavou. "Zkus se vyhýbat pro změnu kulkám" říká a tiskne spoušť. První kulka mi prolétá těsně nad ramenem. Další se již musím vyhnout. Uskakuji před další a nakonec i před dalšími pěti. Najednou se však otevírají dveře ve kterých stojí Chloe se Stilesem. To vyrušuje mou pozornost a schytávám kulku do stehna. Padám k zemi a chytám si ránu která hrozně bolí. Derek se jen směje "Nikdy se nenech ničím rozptýlit." říká a sedá si na gauč. Ostatní se však nesmějou. Chloe ke mě s děsem přibíhá a snaží se mi zajistit ránu. "O můj bože! Co si to udělal!" křičí ale Stiles ji hned chytá za paže a snaží se ji uklidnit. "Klid! Sydney se nic nestalo, to se zahojí. Pojď pryč ona to zvládne." Ona se však jen tak nenechává "Co to blábolíš? Vždyť on ji postřelil!" křičí a snaží se mi obinadlem stáhnout ránu ale já chytám její ruce. Cítím jak se rána pomalu zaceluje a tak ji již nenechávám cokoli mi provádět. "To je dobrý, už je to v pohodě." říkám ale ona na mě jen udiveně civí "Musíš do nemocnice. Jsi v šoku!" křičí a odhaluje moje zranění. Když však otírá krev z nohy, zamrzává děsem. Po ráně nezbylo ani památky. Musím opravdu silně zadržovat smích, protože jejímu výrazu se snad ani nejde nesmát. Stiles ji rychle táhne na horu do pokoje, odkud se chvíli ozývá jen mrtvolné ticho. Pomalu vstávám a hledím vyčítavě na Dereka "Tu krev už z těch kalhot nevyperu" směji se ale on se již nepřidává "Já raději půjdu, nemám chuť teď vysvětlovat nějaký puberťačce existenci vlkodlaků a dalšíh nestrův takže....já mizím" a s těmi slovy odchází z domu.
Pomalu dávám obývák zase do pucu a přemisťuji se za naším párečkem nahoru do pokoje. Když otvírám dveře Chloe opět jen udiveně hledí. "Já ti nevěřím Stilesi, jak by ona mohla být.." ale poslední slova už umlkají v jejích dlaní kterými si zakrývá tvář. "Sydney, předveď ji to." říká brácha a já si sedám vedle něj. Chloe zvedá zrak k mé tváři a já zažehávám rudou barvou mé oči. Při tom pohledu jí padá brada. "To není možné. To je neuvěřitelné." říká s koutkem k úsměvu což mě silně překvapuje. "Takže tobě teď už nic není? Ty jsi se jako úplně zahojila?" ptá se úžasem v tváři a já jen přikyvuji. "Vítej v našem světě Chloe."