Teen Wolf- New Love

Úplněk přináší jen bolest

Vyrážím z postele s neuvěřitelnou silou a chutí do života. Po prvních pár krocích však zakopávám o židli a padám na všechny čtyři. Moji pozornost opět upoutává moje noha která je bez jediného škrábnutí a kapky krve. Je to k neuvěření že se tak rychle zahojila. Zvedám se zpátky na nohy a oprašuji si ruce. Na zemi se drží pořádná vrstva špíny a já jsem líná to tu vytřít, koneckonců to může udělat i Stiles. Vcházím do koupelny a beru svůj kartáček do ruky když slyším cosi ze zdola. "Stilesi proč si pro boha myslíš že by Argentovi řezali nějakou nevinnou holku na tři kusy?! To už ti úplně přeskočilo! Nemám čas na tvoje ulítlé historky, musím do práce a ty by jsi se měl nad sebou zamyslet." říká táta a bouchá za sebou vchodovými dveřmi. Ani mi tak nevrtá hlavou to co táta řekl ale spíš jak jsem ho mohla tak čistě slyšet? Je to stejné jako včera ve škole, začínám sama sebe děsit.

Dneska máme všichni sraz u Scotta. Stiles s Lydií budou držet Maliu ve sklepě aby nerozsápala vše živé v Beacon Hills a já se Scottem budeme aspoň na chvíli spolu sami. Přemýšlím na tím co budu do večera dělat a nakonec se rozhoduji pro menší procházku, pak můžu třeba navštívit Dereka. NE!!! To byl blbej nápad...pomyslím si. Soukám se do riflí a zapínám si svou úžasnou růžovou mikinu s poníky na kapsách. Je to poslední čistá mikina v tomhle domě a tak nemám na výběr. 

-----------------

Procházím se pomalým tempem podél lesa. Slyším z něho ptáky a šumění listí které mě nutí do něj vstoupit. Nikdy jsem nebyla moc velký příznivce procházek, natož tmavých rozsáhlých lesů, ale dnes si připadám jako bych do něj odjakživa patřila. Zavírám oči a vnímám každý zvuk lesa. Slyším zvěř, ptáky a šumění potoku které mě dostává do kolen. Najednou mé relaxování narušuje hlasitý rozhovor dvou lidí kteří jdou mým směrem. Zvedám se a běžím se schovat za hroudu kamení které lemuje shluk velkých stromů. "Mám dojem že bychom měli jít o dům dál. Argentovi nejsou na naší straně a já se tady nechci nechat zabít od zdejších vlkodlaků." promlouvá ženský hlas. "Jsme tu proto aby jsme zneškodnili ty nové alfy. Zvládneme to i bez Argentů! Je nás deset lovců proti pár ustrašenejm vlčkům. Věř mi, jejich bety nás k nim zavedou a pak už to bude hračka." promlouvá hrubý mužský hlas. Najednou je vidím, procházejí kolem mě. Je to zrzavá žena podsadité postavy a vysoký, mohutný a poměrně dobře ozbrojený muž s černými vlasy. "Já bych je nechala na pokoji. Prý to jsou jen nevinní puberťáci, nikoho nezabili. Pravou nebezpečnou alfu jsme zabili předevčírem. Ta ženská měla na rukou tolik krve....víc než Derek Halle." při jejích slovech se mi tají dech. "A pro toho si teď přece jdeme. On není žádný nevinný teenager. On je vrah!....." další slova už zastiňuje šumění potoku a navíc jsou už hodně daleko. Na rukách mi naskočila husí kůže a po zádech se mi přelil mráz. Noví lovci v Beacon Hills neznačí nic dobrého. Musím varovat Dereka. Zvedám se na nohy a vyrážím. Ničím se nenechávám zastavit. Přeskakuji popadané stromy, vyhýbám se dírám a běžím co nejrychleji můžu. Cítím se neporazitelná, v žilách mi koluje tolik síly jako ještě nikdy.Co nevidět stojím před Derekovým domem. "Dereku, já vím že mě slyšíš. Ještě bych se chtěla omluvit za tu myš v kalhotách ale to je teď nepodstatné. Blíží se sem lovci, jsou nebezpeční a jsou připravení tě zabít. Být tebou utíkám..." říkám tiše jako myška, ale po chvíli vidím jeho hlavu v okně kývat na srozuměnou a tak se otáčím a běžím ke kraji lesa.Opravdu doufám že odsud zmizí, něco ve mě nechce aby umřel. Nechci aby kdokoli z mého okolí umíral.....

------------------------

Než se stačím nadát je večer a tak se převlékám a vyrážím se Stilesem ke Scottovi. Cestou nabíráme do auta i Maliu a u Scotta už čeká Lydie s řetězy. Ti tři rovnou míří do sklepa ale já se odebírám nahoru. Klepu zlehka na dveře které se hned otvírají. Stojí v nich ve vší své kráse, jen v černém tílku a riflích. Jeho tetování na bicepsu mi opět bere dech. Vcházím do jeho pokoje a sedám si na postel, Scott mě po chvíli následuje. Sedá si vedle mě a bere mě za ruku. "Kde jsme to minule přestali?" promlouvá. "Málem si mě zabil a tak jsem ti o hlavu rozbila vázu." odpovídám s širokým úsměvem. Pomalu se ke mě naklání a rukou mě hladí po tváří "Měl jsme namysli to předtím....." říká a něžně mě líbá. Tentokrát to nesmí nic zkazit. Sedám si na něj,beru jeho tvář do svých dlaní a znovu ho líbám. Sundává mi tričko a odhazuje ho na zem. Cosi upoutává mou pozornost. Otáčím se směrem k oknu které září měsíčním svitem a hlavou mi projíždí prudká a silná bolest. Chytám se za hlavu a snáším se na zem. "Sydney?! Co se děje?" hlavou mi sviští bolest a celé tělo jako by mě neposlouchalo. Hlavu mi plní vztek a zloba. Ze rtů se mi dere sten bolesti. Scott si mě k sobě pevně tiskne ale já ho odrážím na druhou stranu pokoje. Kde se ve mě bere taková síla?! Hledím na své ruce jako na svaté zjevení. Z mých nehtů se staly drápy a další vlna bolesti mnou škube. Zvedám hlavu směrem se Scottovi který jen udiveně civí. "To není možné...." dere se mu z úst. Najednou se cosi ve mě snaží dostat k němu. Mám neuvěřitelnou chuť mu ublížit. On je rychlejší a bere mě za ramena tak silně že jimi nemohu hnout což ve mě probouzí ještě větší zlost. Vrčím na něj jako vzteklý pes. Ani nevím co dělám když se po něm oháním tesáky. "Sydney! Soustřeď se! Notak! Vnímej můj hlas.....Sydney!" mluví ke mě, ale se mnou to nic nedělá a snažím se dál uniknout z jeho sevření. Zvedám hlavu k jeho očím které mění barvu na zářivě rudou. "Vnímej mě! Sydney!" říká ještě razantněji. Najednou se ke mě naklání a znova mě líbá. Tentokrát je to jiné, silné. Všechno ve mě rázem povoluje. Drápy i tesáky mizí a já se poddávám jeho náruči. Trhám jeho tričko na kusy a on se se mnou snáší na záda. Mé tělo už ho nechce zmrzačit chce líbat každý centimetr jeho těla. Takhle jsem se necítila ani minule. Všechno ve mě ho chce, chci svou alfu!