Teen Wolf- New Love

Derek je prostě kretén!

"Na tebe i na Vanesu kašlu, jdu zpátky!" snažím se dostat z Derekova sevření. "Na to rychle zapomeň." říká a tiskne mi zápěstí tak silně až se mi v nich začínají přelamovat kosti a to mě dostává na kolena. "Pusť ji Dereku!" křičí na něj Stiles a vráží do něj. Derek však nemá v plánu mě pustit a tak se ohání po Stilesovi a udeřuje ho silně do nosu. Hroutí se k zemi a z nosu mu prýští krev. "Oba toho nechte! Nevíme jestli ho chce Vanesa opravdu zabít!" křičí na nás Derek. Zvedám bráchovu tvář která je celá od krve a věnuji Derekovi vyčítavý pohled. Sklápí zrak a ustupuje. Neměl ho udeřit, tohle přehnal. Moje zápěstí se už uzdravila ale já jsem na rozdíl od Stilese vlkodlak s léčivou schopností. Hlavu mi plní zlost, zvedám se a vrhám se na Dereka. Přicházím k němu a vrážím mu facku. "Ještě jednou se ho dotkneš a..." křičím na něj ale on měj přerušuje "Tak co?! Co mi uděláš? Co mi může udělat jedna bezmocná beta? Pošleš na mě Scotta?!" křičí. Chci mu vrazit další ale má pravdu. Nezvládla bych ho. A Scott, bůhví kde teď je. Vydal se pro Vanesu ale už je dva dny pryč. Nemůžu se dovolat jemu ani tý krávě. "No vidíš Sydney, vrať se do reality. Nemáš na nás."říká s obrovskou mírou agrese v hlase. "Možná nejsem tak silná jako ty, ale nemám na rozdíl od tebe na rukou něčí krev." dodávám a obracím svou pozornost k bráchovi, který se už zvedl a přichází ke mě s rukou přikrývající nos. "Musíš do nemocnice, nechat si ho narovnat a ošetřit." říkám a odvádím ho. Cestou k jeepu se otáčím a vidím Dereka kopat vzteky do stromu. Mám takový dojem že z naší konfrontace taky není zrovna nadšený a Scotta chce zpátky stejně moc jako já. Na jedné věci se však nic nemění až najdu Vanesu roztrhnu ji vejpůl.

Z pohledu Scotta:

Auu. Prudce mě bodá v hlavě. Snažím se k ní zvednout ruku ale pak si všímám mohutných řetězů, kterými jsem připoután ke stromu. Snažím se si vzpomenout jak jsem se tady ocitl ale všechno mám zamlžené. Poslední co si pamatuju je Vanesa, jak na mě míří pistolí....všechno ostatní odplulo nenávratně do ztracena.
Vedle mě leží kus hadru který nejspíš býval mým tričkem. Je zakrvácený a roztrhaný. Pak mi teprve nějak dochází že jsem právě asi polonahý když je moje tričko spolu s mikinou vedle mě.
Hrozně se mi točí hlava a nedokážu normálně uvažovat. Takhle jsem se naposledy cítil pod vlivem oměje Šalamounku. Zákeřná to kytka.
"Konečně vzhůru! K Nemetonu by se mi tě vážně tahat nechtělo. Takže půjdeš po svejch." říká s potutelným úsměvem a sundává mi z rukou řetězy. "Vaneso, o co ti sakra jde?!" ptám se a snažím se neomdlít. "Tobě to stále nedochází Scotte?! Proč jsem asi přišla do Beacon Hills, hledala jsem pravou Alfu. Tu nejmocnější Alfu. Ale víš kdo je ještě silnější než pravá Alfa?!" při posledních slovech doslova vrní. "Ten kdo jí tu sílu ukradne."

-----------

"Dám ti dobrou radu Mccalle. Užij si poslední chvíle svého života, už totiž nebude trvat dlouho. Přesněji řečeno, než vyjde měsíc." a s těmi slovy se ztrácí v houští. Snažím se všími silami vymanit že sevření pout kterými jsem nyní přikurtován ke kořenům Nemetonu, ale marně. Při posledním škubnutí mi vypadává z kapsy mobil na který jsem úplně zapoměl.
Snažím se do úst správně uchopit klacík ležící na zemi a vyťukat jím zprávu ale podaří se mi asi jen půl slova než se láme. Doufám že to Sydney pochopí....