Teen Wolf- New Love

Alfa.Beta.Omega

Stále mi v hlavě zní Derekova slova, že bez Scotta nejsem nic. Omega která nemá nikoho kdo by ji vzal pod svá křídla. Čím víc nad tím přemýšlím tím víc mi Scott chybí. Jeho paže kolem mých ramen a rty přitisknuté k mému krku. Jeho oči které člověka ujišťují že vše bude zase dobré a dávají mu příslib lepších zítřků. To bych teď potřebovala nejvíc.

"Někdo ti píše" vyrušuje mě z přemýšlení Stiles. "Cože?" přistupuji k němu a pokládám mu dlaně na ramena. "Pípala ti SMS na mobilu." odpovídá s pohledem stále přilepeným na monitoru počítače, kde se právě pomocí GPS snaží vystopovat Scottův telefon. "To bude určitě Derek nebo Lýdie. Ani na jednoho teď opravdu nemám náladu." odpovídám a odcházím do koupelny. Chytám se umyvadla a hledím upřeně do zrcadla. Vidím v něm holku s propadlými tvářemi, kruhy pod očima, a s prázdým pohledem který mě hypnotizuje. K sobě mě přivádí až Stilesův tlumený výkřik. "To je Scott!" Přibíhám k němu a vidím ho v ruce držet můj telefon. "Co to děláš?" opírám se do něj a vytrhávání mu mobil z ruky. Na displeyi jasně svítí jméno Scott. -Nemet- píše se ve zprávě a já na ni jen nechápavě civím. "Co jako znamená Nemet v nějakém tom vašem slangu?" Chvíli na mě jen tak zírá a pak se prudce postaví což mě poněkud vyděsilo. "Nemeton! Určitě je tam!" vykřikuje a třese se mnou "Musí tam být!Jdeme pro něj!"
"Stilesi, uklidni se! Nemůžeš jít se mnou, pokud ho opravdu má Vanesa tak mi tam nebudeš k ničemu!" odpovídám a beru ho za ruku "Nesmí se ti nic stát, nikdy bych si to neodpustila." Již předem je mi jasné že mě neposlechne, ale nesmím riskovat a vzít ho s sebou. "Sydney, nemůžu tě nechat jít samotnou, chápeš?!" Přikyvuji a objímám ho, všímám si tátových pout které se povalují na stole. Beru to jako výbornou příležitost jak bráchu nechat doma a tak se pro ně rychle natahuji. "Promiň, ale nemám jinou možnost". Jedním rychlým pohybem ho stahuji k zemi a ruku mu poutám k noze stolu. "Hej, Sydney! Nemůžeš mě tu takhle nechat." křičí na mě a chytá mě za nohu. Dostávám se z jeho sevření a beru mu můj mobil. Otevírám okno a sedám si na parapet "Ale můžu." a s těmi slovy vyskakuji z okna.
---------------------------
Kde jsi. Kde jsi Scotte pomyslím si. Stmívá se a já ho pořád nemůžu najít. Najednou však cosi strhává mou pozornost. Vánek ke mě přináší vůni. Vůni kterou znám již tak dobře. Jeho vůni. Ihned se dávám do běhu a následuji své smysly. Po chvíli se přede mnou objevuje pařez. Ten největší jaký snad existuje, Nemeton. A u jeho kořenů se choulí Scott. "Sydney pozor!" vykřikuje ale z boku již přichází rána pěstí. Padám na zem a utírám si krev z nosu. Vanesa mě okamžitě chytá pod krkem a zvedá mě do vzduchu. Lapám po dechu a snažím se dostat aspoň trochu kyslíku do plic. Ale svírá můj krk až moc pevně. "Vážně jsi tak hloupá, co jsis myslela?! Že mě složíš sama! Šla jsi svojí smrti naproti. Ale neboj nezabiju tě hned. Ne ne. Nechám tě se dívat na to jak tvoje láska umírá." při posledních slovech už skoro vrčí. Vybrala si pro mě ten nejhorší možný konec. Pouští mě a já se hroutím k zemi. Kope mě do břicha a stoupá si mi na ruku. Skučím bolestí jako malé štěně. "Nech ji Vaneso! Chceš přece mě!" křičí po ní Scott. Ona se však začíná jen smát. Přesunuje se k němu a hladí ho po tváři "Bude tě škoda..." říká a přejíždí mu drápem po rtu. "Myslím že už bychom mohli začít."
Najednou se mi před očima celý svět zpomaluje. Všechno kolem je v temném nádechu noci. Jen měsíční svit se odráží od jejich tváří a cítím že Vanesa se nezastaví dokud nedostane to co chce, naši smrt. V hlavě mám jedinou racionální myšlenku a mám v plánu ji uskutečnit. Vstávám ze země a vybíhám vstříc mému osudu. Tasím drápy a napřahuji ruku. V tu chvíli se otáčí, ale už je pozdě. Má ruka končí v jejím břiše. Padá na kolena a usmívá se. "Možná na tobě přece jenom něco bude" její ústa plní krev a její oči žhnou rudou barvou. "Možná jsem tě podcenila." směje se a naposledy vydechuje. Vytrhuji z ní drápy a ona padá k zemi. Cítím jak mnou projíždí neuvěřitelná síla. Teď jsem Alfa já....