Město YouTuberů

Město YouTuberů XX.- Bratránek

Chci Vám moc poděkovat za 1,2K vidění a 125 votes u příběhu!
Jste skvělí! ♥ ^-^

Přišla jsem domů a normálně si zašla do sprchy. Udělala jsem si večeři. Původně jsem uvažovala, jestli nesníst muffiny, co jsem dostala, ale já už jsem jich pár měla u Marka a celá naše rodina miluje borůvkové muffiny, takže jsem je nechala sestře a rodičům. Sedla jsem si k počítači a zapnula ho. Další den byla škola, takže jsem to neplánovala na moc dlouho. Koukla jsem se a Gogo vydal 360° Room Tour, takže jsem se zabavila na dlouhou dobu. Lehla jsem si do postele okolo deváté. Chtěla jsem brzo spát, ale nešlo to. Můj mozek mě nutil přemýšlet celkově o všem. Kdo chodí na Kopec? Proč jsem byla dneska tak hnusná na Marka? A proč najednou říkám Hnědoočkovi Marek? Usnula jsem až kolem půlnoci.

Škola proběhla celkově v pohodě, jenom jsem odmítla jít ven s Ivet a Carol. Chtěla jsem po dlouhé době jít na kopec. Šance, že by tam ten někdo byl, je mizivá, ale je. Chtěla jsem jít hned po škole, ale měli jsme návštěvu.
"Klél!" zavolal Honzík a rozběhl se ke mně.
"Honzík chtěl jet za tebou," vysvětlovala se smíchem teta.
Objala jsem ho. "No jo, ale my tu nemáme žádné hračky nebo tak."
Povídali jsme si v obýváku a Honzík vypadal celkem unuděně. Uvažovala jsem, co mám dělat, aby se zabavil. Pak mě něco napadlo.
"Počkej tady Hansi, ano?" Smála jsem se, když se na mě zamračil. Hansi jsem mu říkala jen z legrace, on dělal, že mu to vadilo, ale pak jsme se tomu oba smáli. Vyběhla jsem nahoru a napsala Markovi.
Já: Ahoj Marku, mám na tebe jednu prosbu a nevadí, když to zamítneš, jen... Přijel mi tu bratranec, je tak stejně starý jako tvůj bráška. Jenže tu nemáme žádné hračky a ani neznáme žádné malé kluky, co by si mohli s bratránkem hrát. Proto tě prosím, nemohli bychom přijít? :) Chápu, pokud nebudete chtít, moct nebo tak.. :)
Marek chvíli psal. S napětím jsem očekávala, co napíše. Pokud napíše, že nemůže, Honzík se bude šíleně nudit a já nebudu vědět, co s jeho hyperaktivitou.
Ma Rek: Jo, jasně :) Simon je něco jako já, nemá moc kamarádů, takže myslím, že bude jen rád. Snad si ti dva sednou. Ovšem jestli přijdete, tak nejméně za půl hodiny... Až se mamka dozví, že přijde návštěva, proběhne tu úklid. :D
Já: Jo, v pohodě :D Právě jsi mě zachránil. 
Zeptala jsem se tety, která s mamkou v obýváku pila kafe, jestli se mnou vůbec může Honzík k Markovi. Souhlasila pod podmínkou, že na Honzíka dám pozor, aby nevyváděl hlouposti. Slíbila jsem jí to a sdělila Honzíkovi, že půjdeme k mému kamarádovi a on si bude moct hrát s jeho bráškou. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc byl šťastný. Chtěl se hned jít obléknout, ale řekla jsem mu, že bude muset chvíli počkat. Byla jsem překvapená, že si sedl zpátky k tetě na gauč a snědl pár oplatků. Normálně by běhal po domě. Asi po dvaceti minutách jsme se oblékli a šli. Naštěstí mě nezradil můj orientační smysl a došli jsme tam za chvilku. Nemusela jsem ani zvonit, přišel mi otevřít Marek.
"Ahoj Klér, ahoj Honzíku, pojďte dál."
"Jak ví moje jméno?" zeptal se Honza. Musela jsem se smát.
"Vím skoro všechno," řekl mu tajemně Marek a pozval nás dál.
"Vášně? Kolik mi je let?" zeptal se ho s úšklebkem Honzík. Ukázala jsem za jeho zády čtyřku.
"Čtyři." řekl Marek a ušklíbl se zpátky.
"Viděl jsem, že se koukáš na Klél! Ona ti poladila!" Já s Markem jsme se začali smát a Honzík se tvářil jako detektiv, který právě vyřešil případ. Už mu chybělo si jen nasadit brýle jako Horacio.

Pozdravili jsme Markovu mamku, která zrovna něco pekla a strašně hezky to vonělo.
"Honsovy buchty s tvalohem?" zeptal se Honzík a oblízl se.
"Honzíku!" smála jsem se.
"To je v pořádku," zasmála se i Markova maminka. "Ano, jsou to Honzovy buchty. budou hotové tak za deset minut, ale ještě musí vychladnout."
"Nemůžeme vás tady vyjídat, úplně stačí, že jsme vás vůbec vyrušili."
"Já jsem naopak ráda, že jste tady. Simon nemá moc kamarádů, takže doufám, že se s Honzíkem budou bavit," řekla potichu. Chápavě jsem přikývla a Marek nás odvedl k Simonovi do pokoje.

Když jsme vešli, bylo vidět, že se Simon stydí.
"Ahoj," řekl Simon nedůvěřivě. Honzík ho pozdravil zpátky. Simon měl hodně autíček, vlaků, letadel, autodráh a podobně. Taky koberec, co vypadal jako cestičky. Ten jsme se sestrou měly, když jsme byly malé!
"Jé, ty máš Bleska McQueena!"
"Jo, mám," usmál se Simon. "A mám i ostatní z toho filmu!"
Oddechla jsem si. Byli ve svém živlu a jezdili s autíčky, komunikovali mezi sebou vysílačkami, lítali s letadly, dělali bouračky, na které jezdili hasiči záchranka, policajti atd. S Markem jsme je tam nechali a šli k němu. 

Asi za hodinu nás volala Markova mamka na Honzovy buchty. Sešli jsme a už tam seděli Simon s Honzíkem a vedli vášnivou debatu o záchranné misi. Dojedli jsme a bylo půl šesté. Nechtěla jsem Simonovi a Honzovi kazit zábavu, ale už jsme museli jít.
"Honzíku? Už musíme jít," koukla jsem se na něj a on posmutněl.
"Už?" otočil se na Simona. "Můžu zase někdy pšijít?"
Simonovi zasvítily oči, otočil se na jeho mamku a ona přikývla.
"Samozřejmě!" vykřikl Simon nadšeně.
Rozloučili jsme se a vydali se domů.

Když jsme přišli, byl už v obýváku i táta a všichni si povídali. Jakmile jsme přišli, všechny zraky se otočily k nám.
"Tak co?" řekla teta napjatě. "Jaké to bylo?"
Honzík jim okamžitě začal vyprávět, jak si se Simonem hráli, jak zachraňovali lidi z lodi, napravovali bouračky. Byl tak strašně moc šťastný! Povídal do té doby, než mu vyschlo v krku. Pak se napil a pokračoval. Bylo vidět, že teta je šťastná za něj.
"To je super Honzíku," pak se otočila ke mně. "Nezlobil? Jedli jste něco?"
"Nezlobil, právě naopak. A jedli jsme Honzovy buchty."
"A byly moc doblé!" prohlásil Honzík a všichni se smáli.
"To je super. Jste s tím chlapečkem kamarádi?" usmála se na něj mamka.
"Nejlepší!" vyjekl. Více šťastného Honzíka jsem snad nikdy neviděla. Pořád tetě vyprávěl další a další věci, na které si vzpomněl. Zvedli se k odchodu v sedm, kdy už byl Honzík ospalý a dřímal mi v klíně. Rozloučili jsme se a já jsem Honzíkovi slíbila, že až zase přijede, půjdeme k Simonovi.

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)