Město YouTuberů

Město YouTuberů XLII.- Stěna

Docela dost jsem se nudila a to i přes to, že jsme si s ostatními povídali. Už jsme se o sobě hodně dozvěděli a v podstatě moc nebylo o čem mluvit. 
"Já tě odněkud znám..." podíval se na mě Ota, když jsme dojedli oběd. 
"Jo, je to možný," usmála jsem se, ale Otův pohled mě nepřestal propalovat. Bylo to docela nepříjemné. Sebrala jsem se a šla se projít po chodbě. Nechtěla jsem celou dobu ležet, co bych pak dělala večer? Prošla jsem se po chodbě tam a zpátky a zpoza rohu se vynořil Martin. Pak Kovy, Vaďák, House se ségrou, Ment s Carol, Ivet s Kubou a Marek s Felixem. 
"Co tu všichni děláte?" smála jsem se.
"Přišli jsme tě navštívit," ségra na mě vyplázla jazyk a já ji objala. 
"Ani nevíte, jaká tu je nuda..." 
Zavedla jsem je na pokoj. Dali a Viky vypadali hodně překvapeně, zato Ota se jen usmíval. Sedla jsem si na postel a vedle mě Marek. Objal mě. 
"Takové šoky mi nedělej, Klér. Když jsem se dozvěděl, že jsi v nemocnici..."
"Vypadalo to, že se k tobě přidá," smál se Felix a Marek ho kopl do nohy. 
Usmála jsem se.
"Každopádně," začal Ment, "dozvěděli jsme se od tvé sestry, že jsi si zlomila to CD..."
"To ne já," odsekla jsem a dostala jsem ještě větší vztek, než v den den kdy se to stalo. "To byla Sandy."
"Kdo je Sandy?" 
"Kam... Bývalá kamarádka," zamračila jsem se. 
"No a proto," řekl Kovy a sáhl si do kapsy, "jsme ti udělali druhé. Měl jsem to na počítači, takže to nebyl problém."
Zazářily mi oči a já nevěděla co dělat. CD jsem si vzala, poděkovala jsem a schovala si ho do šuplíku. Pak jsem Kovyho objala. 
"A já nic?" řekli najednou Vaďák s Martinem a oba se rozesmáli. Smála jsem se a objala je taky. Nakonec z toho bylo hromadné objetí. 
"Hele, kluci?" slyšela jsem hlas Viky. "Můžu se s vámi vyfotit?" 
"Jasně," zasmál se Martin a všichni čtyři šli k ní. Viky si je vyfotila na mobil a poděkovala. To samé se opakovalo i s kluky, až na to, že se chtěli vyfotit i s Housem.
"Tak, to by bylo," usmál se Martin a svůj úsměv věnoval Viky. Ta mu úsměv oplatila. 
"A jak to teda bude se silvestrem?" zeptal se Vaďák a všichni ztichli. Koukla jsem se do země. 
"Nejspíše tu ještě budu. I na Nový rok... Jak na Nový rok, tak po celý rok..." zamumlala jsem.
"Ale ségra..." sehnula se ke mně sestra tak, že mi viděla do očí.
"To je v pohodě," pousmála jsem se, "já to přežiju."

Byli tam asi ještě půl hodiny a pak odjeli. Lehla jsem si do postele a ležela. Někdo na mě nejspíše mluvil, ale neměla jsem náladu na rozhovory. Jediné rozhovory, které jsem vnímala, byly ty v mojí hlavě.
Nechci tady být na silvestr!
Ale musíš...
Ale nechci!
Takhle jsem si mluvila sama pro sebe. Když se setmělo, zabořila jsem obličej do polštáře a uronila pár slziček. Hned mi bylo líp. Nevěděla jsem, co mám dělat.
"Klér?" slyšela jsem Daliho.
"No?" řekla jsem tak, že mě bylo sotva slyšet.
"Chceš půjčit notebook? Mohla by sis přehrát to CD... Udělalo by se ti lépe."
Chvíli jsem váhala, ale Dý vstal a notebook mi položil na deku a vedle něj sluchátka.
"Díky," usmála jsem se, ale v té tmě mě neměl šanci vidět.
"Není zač."
Notebook jsem zapla a dala do něj CD. Zapojila jsem a nasadila si sluchátka, pořádně se přikryla dekou a pustila to. Nemohla jsem prostě z obrazovky spustit oči. Už jsem CD jednou viděla, ale ten pocit, že to všechno udělali jen pro mě, byl k nezaplacení. Na konci se objevily fotky z bruslení a dokonce i z nemocnice. To jako jak?! usmívala jsem se sama pro sebe. V titulcích se objevilo '+ rodiče'.
Vytáhla jsem CD a odnesla notebook zpátky Dalimu. Ten už ale spal, a tak jsem mu ho položila na nemocniční stolek vedle jeho postele. Pak jsem si lehla zpátky a poslouchala zvuk sanitky. Ani jsem vlastně nevěděla, kdy jsem usnula.

Je 31. prosince. Dnes je Nový rok, který úplně zmeškám. Včera ke mně odpoledne přijel Marek, usmíval se, ale neměli jsme o čem mluvit. Jakákoliv snaha o klidný rozhovor se nezdařila. Donesl mi květinu, červenou růži. Teď tu vedle mě stojí ve váze a já pozoruji, jak pomalu uvadá. Moc dlouho to nevydrží. A já asi taky ne, mám pocit, jako bych se měla zhroutit. Je to šílenost, Viky, Dý i Ota už odjeli, na pokoji jsem sama se čtyřmi lůžky. Povídám si se stěnou a sem tam si trochu posmutním. Nepomáhá tomu ani ta radostná sestřička, která za mnou chodí každou hodinu. Před hodinou mi donesla knížku. Jmenuje se "První stříbrná kniha snů". Řekla mi, že si ji můžu nechat. Myslím si ale, že to bude nějaká blbost. Beztak to bude "Kostlivec- Pokud se ti zdálo o kostlivci, stane se ti..." bla bla bla. To už je i ten rozhovor se stěnou zajímavější. Dostala jsem oběd, snědla z něj jen trošku a vrátila ho. Ani ta sestřička už tu nechodí, nejspíše odešla domů za rodinou. Návštěvní hodiny začaly, ale nikde nikdo. Co se dá dělat, budu si povídat asi jen s tou stěnou.
"Co myslíš, když se mi bude zdát, že čas utíká pomalu, budu i pomalu stárnout?"
"To teda nevím..."
"Od kdy stěny mluví?"
"Nejsem stěna!" slyšela jsem smích. Otočila jsem se ke dveřím. Stál tam Felix.
"Co tu děláš?"
"Jedeme oslavovat!" usmál se.
"Ty možná," odpověděla jsem a zadívala se na tu zajímavou bílou stěnu...
"Ty taky."
"To asi těžko."
"Bože, nekecej a převlékni se!" na postel mi hodil tašku a odešel na chodbu.
To myslí vážně?... Vstala jsem a nedůvěřivě se koukla do tašky. Bylo v ní oblečení a zlatá obálka.
'Klér, domluvili jsme se s doktory. Je to sice trochu riskantní, ale propustili tě. -Máma ♥'
Koukala jsem na tu obálku tak dlouho, až Felix zase nakoukl.
"Klér, honem! Nechceš tu být přece do půlnoci, že ne?" 
Když zaklapl dveře, převlékla jsem se a vyšla na chodbu. Okamžitě jsem se ocitla v něčím objetí.
"Marku," usmála jsem se.
"Bylo to na dlouho, ale zařídilo se to!" usmál se zpátky a objal mě ještě pevněji. 
"Tak pojďte, vy dvě hrdličky, nebo vážně budete na Nový rok v nemocnici..." Felix protočil očima a vydal se k východu. My s Markem ho následovali. 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)