Město YouTuberů

Město YouTuberů XXXII.- Školní noc

Vzbudil nás Markův budík. Vstala jsem a šla si vyčistit zuby a převlíknout se. Byla jsem hotová, zatím co Marek teprve vstával z postele.
"Jak můžeš tak rychle vstát?"
"Úplně normálně," smála jsem se. Byli jsme doma sami, teta Míša jela se Simonem k doktorce. Marek si čistil zuby a já sešla dolů.
"Můžu nám udělat snídani?" zavolala jsem na něj a on zavolal, že můžu.
Podívala jsem se do spíže, měli tam Nesquik. Vzala jsem ho, dala do misek a nalila k němu mléko. Marek sešel dolů.
"Ty jíš nesquik?" divil se. "Já jsem ho teda nikdy nejedl."
"To jako fakt?! Nejíš Nesquik? Sněz to!" podala jsem mu se smíchem misku. "Nesquik je nejlepší!"
Snědli jsme to a misky dali do dřezu.
"Musím říct, že je vážně dobrý... Doteď ho jedl jen Simon."
"A odteď i ty?" přikývl a já se rozesmála.
"Můžeme?" zeptal se a ukázal na dveře na verandu. Přikývla jsem a šli jsme se obléct.

Dorazili jsme do školy. Ivet a Carol postávaly u skříněk a čekaly.
"Ahoj holky," pozdravili jsme je zároveň s Markem.
"Ahoj!"
S Markem jsme si zamkli boty a bundy do skříněk a odešli s holkami do třídy. Panovala taková uvolněná a natěšená atmosféra. Učili jsme se, ale skoro nikdo nevnímal vyučování.

Odpoledne jsme se s Markem rozdělili a já se šla domů převléct do tepláků. Marek mi řekl, že to je lepší, než být celý den v riflích. Doma jsem napsala klukům, ať jsou v 15:45 před školou a sama jsem se začala chystat. Donesla jsem si spacák, do batohu si dala věci jako mobil, klíče, kapesníky, pyžamo, baterku atd. a šla si alespoň vyčistit zuby, když už to nebudu dělat večer. Pak jsem zašla pro ségru, u které byl House.
"Tak co, jdete se mnou k Markovi? Nabalíme věci do auta a Felix to odveze."
"Ne, my půjdeme s Housem až potom ke škole."
Přikývla jsem a šla se zase obléknout. Vyšla jsem kolem třetí. Když jsem přišla, dveře byly otevřené a Felix vynášel spacáky.
"Ahoj, mám vám pomoct?"
"Ne, v pohodě. Marek už jen donese Míša řezy a je to. Akorát si tu dej věci, ať to netaháš."
Dala jsem si teda věci do kufru a sedla si dozadu. Za chvíli se ke mně přidal i Marek. Chvíli jsme čekali, než Felix zavře kufr, ale i on si pak sedl do auta a my mohli vyjet. Když jsme přijeli, YouTubeři už stáli před školou, stejně jako naše třída. Vypadalo to spíše, jako by měli jít na tůru, než přespávat ve škole. Vystoupili jsme u zadního vchodu školy, kde je to do tělocvičny asi dvacet kroků a všichni se tam přesunuli taky. Učitelé otevřeli dveře a všichni se nahrnuli dovnitř. Vzala jsem si věci, spacák a do druhé ruky bábovku a s tím vším odešla dovnitř do tělocvičny. Ségra s Housem už tu taky byli. Když už byli i Marek s Felixem uvnitř a odložili si věci, učitelé dali pokyn, aby jsme si někde dali žíněnky a na to rozložili spacáky. Chvíli jsem zápasila se zipem a pak mi přišelpomoct Marek. Zips úspěšně odepnul asi po pěti minutách, ale odepnul. Dali jsme si s Felixem a Markem spacáky kousek od sebe a YouTuberři vedle nás. V podstatě všichni byli jen tak přes čtvrtinu tělocvičny a na druhé bylo rádio, občerstvení a docela dost místa na tancování a dělání kravin.

Od půl páté do sedmi jsme tancovali, dělali blbiny a YouTubeři se seznámili s naší třídou. Samozřejmě by to nebyli YouTubeři, kdyby to nedokumentovali svými mobily, ale nikomu to nevadilo. Když už byla fakt velká tma, učitelé nám oznámili, že se bude hrát bojovka. Máme si tedy vzít čtyři baterky do skupinky po čtyřech. Bylo nás dvacet čtyři, takže jsme tvořili celkem šest týmů. Já jsem byla ve skupince s Markem, Carol a Mentem. Martin a Kovy byli ve skupince s Ivet a Kubou, ségra s Housem byli s Vaďákem a Felixem. Ostatní spolužáci si udělali skupinky mezi sebou. Byly nám přiděleny barvy a my dostali čarvenou. Budeme chodit po škole a sbírat červené papírky. Kdo jich najde nejvíce, vyhrál. Vydali jsme se každá skupinka jinudy. My jsme šli v patře, kde je umístěná naše třída. Bylo to docela strašidelné, chodit po naprosto tmavé škole. Hned na dveřích naší třídy jsme našli náš papírek. Rozdělili jsme se, ale jen tím stylem, že jsme si řekli, že každý půjde do jiné třídy a za chvíli se zase sejdeme na chodbě. Já jsem měla jít do třídy šesťáků. Vešla jsem dovnitř a našla hned čtyři papírky. Procházela jsem to pomalu, abych nic nepřehlédla. Papírky byly velké tak 3x3 cm, takže přehlédnout je bylo docela snadné. Dala jsem si je do kapsy a vydala se zpátky na chodbu. Nikde nikdo. Na chvíli jsem se zarazila, kde jsou?! Pak jsem ale viděla světlo z naší třídy, takže jsem se uklidnila. Na nástěnce jsem našla další papírek a mezitím vyšel ze třídy Ment. Nevšimla jsem si ho a pokračovala ve zkoumání nástěnek.
"Mám čtyři!" křikl přiškrceným hlasem a mně se málem zastavilo srdce.
"Jsem se lekla! Já mám..." počítala jsem. "Já jich mám sedm."
"To jsi dobrá." řekla Carol, která vycházela z osmičky. "Já pět. Dokonce jsem našla i pár žlutých a modrých."
"Já mám pět papírků," řekl Marek a svítil si baterkou na nástěnku. "Teď už šest."

Procházeli jsme různě školou a občas narazili na jiné týmy. Zbývala nám poslední chodba na prvním stupni a asi tři třídy. Rozdělili jsme se, Carol šla s Mentem a Marek a já jsme šli sami. Vešla jsem do první třídy, procházela to tam. Když jsem zasvítila do rohu, zakřičela jsem tak moc, že to muselo být slyšet všude.
"Martine, ty blbečku!" řekla jsem naštvaně, když se začal arogantně smát.
"No co, straším všechny, co sem přijdou." smál se dál. Bušilo mi srdce, až jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudníku.
"Co se děje?" přiběhl Ment s Carol a Markem. Ukázala jsem na Martina a oni se začali smát. Přiběhla dokonce i ségra s Housem.
"Prošli jste všechny třídy?" zeptala jsem se, jako by se nic nestalo. Všichni řekli, že jo, takže jsme se vydali zpět do tělocvičny. Na chodbě jsme se zase všichni lekli, protože nás vystrašil pro změnu Kovy. Carol mu málem vlepila facku, jak byla vystresovaná.
"Ale noták, Martinovi se taky nic nestalo! Jako vždy!" protestoval a všichni jsme se smáli při vzpomínce na to, jak jsem dala Kovymu facku v parku.
"Chudáčku." řekl přes záchvat smíchu Martin.

Došli jsme do tělocvičny, kde už rozsvítili pro vyhodnocení soutěže. Zjistilo se, že náš tým vyhrál s celkem 30ti papírky. Maximální počet bylo 40, ale to nikdo nenašel. Všichni se divili, kde všude byly ty papírky schované a učitelé nám řekli, že jsme určitě neprocházeli záchody. Všichni se smáli, kdo by hledal papírky na záchodech?
Večer jsme se díky tomu, že Felix dovezl dataprojektor, koukali na film. Odsouhlasilo se Let's dance 4. Leželi jsme ve spacácích a já, jelikož už jsem to viděla, koukala místo na film na Marka. On si toho po chvíli všiml.
"Co na mě tak koukáš?" usmál se.
"Nic... Jen že už jsem to viděla."
"A to vadí? To jsem zajímavější než Let's Dance?" šeptal a smál se.
"Asi jsi."
"Asi?"
Mlčela jsem a pořád se na něj dívala. On mi chtěl něco říct, ale ostatní protestovali, tak se ke mně přiblížil, aby mi to pošeptal do ucha.
"Ty jsi taky zajímavější," díval se na mě.
Usmála jsem se a hlavu si opřela o jeho rameno. V té poloze jsem usínala. Když už jsem upadala do hlubokého spánku, cítila jsem, že mi dal pusu na čelo. Musela jsem se pousmát, protože sebou maličko trhl. Asi si myslel, že už spím.

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)