Město YouTuberů

Město YouTuberů XXX.- Školní akce

Problémy s Wattpadem se vyřešily! Jsem tak strašně šťastná! :3
Kdo by nevěděl, co se stalo- 29. kapitola (neboli kapitola "To nebo to") se mi ukládala jako soukromá a nešlo to změnit. Byla to chyba wattpadu, ale když jsem napsala na fórum, do pár hodin mi přišla odpověď, že to vyřešili.
Samozřejmě jsem se na to nepodívala hned další den, to je má chyba :) Jako další tu je i škola, ve které jsme toho měli hodně, ale to je vedlejší. Nebudu to tady už obkecávat! ^-^

Udělala jsem si úkoly do školy. To je hrozné, jak ten čas letí! Ani nestačím mrknout a už je pondělí. Navíc budou za chvíli Vánoce. A po vánocích mé narozeniny, ale to moc předbíhám. Jakmile jsem si udělala úkoly, šla jsem se osprchovat a spát. Myslela jsem, jaká to nebude klidná noc.

"Hoří!" křičela mamka. Okamžitě jsem vystřelila z postele. Vyběhla jsem před dům a hned za mnou mamka a ségra. Ale táta pořád nikde. Přijeli hasiči a převzali nad ohněm kontrolu. Pak táta z domu vyjel na lyžích.

Zazvonil mi budík a já se začala smát. Kdyby mě někdo viděl, asi by mě poslal do blázince. Ale představa, jak náš táta jede na lyžích z hořícího domu...
Vstala jsem, převlékla jsem se, nasnídala, vyčistila si zuby a pádila do školy.
Po cestě jsem potkala Petra.
"Čau Klér," usmál se.
"Ahoj Lexo," usmála jsem se a pokračovala v cestě.
Nebylo to moc trapné, že ne? napadlo mě.

Ve škole jsem se dozvěděla, že v pátek se bude konat školní akce s názvem "Školní noc". To znamená, že se bude spát ve škole. Stála jsem u plakátu a koukala se na něj. Nikdy jsem o podobné akci neslyšela.
"Jdeš tam?" vyrušil mě z mého snění Marek.
"Ještě nevím," zakroutila jsem hlavou, "co ty?"
"Asi jo. Byl jsem i minulý rok, bylo to fajn. Nejvíce mě bavila bojovka, chodili jsme po škole po tmě s baterkou a hledali s týmem papírky. Snad to bude i letos." Když řekl o chození po škole, věděla jsem, že chci jít. Vždy mě zajímalo, jaké to je se třeba ztratit ve škole, nebo tu prostě být po tmě.
"Asi tam půjdu." oznámila jsem mu a společně jsme se vydali do třídy.

O té akci se vlastně mluvilo celý den. Dozvěděli jsme se, že pokud chceme, můžeme si přivést kamarády, protože jde jen málo lidí. Šesté a sedmé třídy jedou na školní výlet, takže tam bude jen devítka a osmička a z toho polovina nejde. Okamžitě jsem uvažovala o tom, že pozvu YouTubery.
"Paní učitelko?" Zvedla jsem ruku. Když se na mě podívala, pokračovala jsem. "Kolik lidí můžeme pozvat?" Všichni zpozorněli. Asi tušili, kam tím mířím.
"No, dozvěděla jsem se, že z osmičky se tam přihlásilo z dvaceti lidí jen sedm, takže kolik chceš."
"A co kdybych," řekla jsem a počítala, "pozvala šest lidí?"
"Myslím, že by to nebylo až tak nereálné. Pokud by teda nedělali, s prominutím, bordel."
Usmála jsem se. "To nejspíše nebude problém." Kluci ví, kde jsou hranice. A Fall taky.

Zazvonilo a ze zadní lavice na mě zavolal spolužák.
"Hej, Klára?!"
Otočila jsem se a tázavě se na něj podívala.
"Ty tam pozveš YouTubery?"
"No... Nejspíše asi jo. Ale lidi, nechte si to pro sebe, nebo tam bude hodně lidí a nebude to taková sranda." Pousmála jsem se. Všichni souhlasili a nadšeně si povídali o Školní noci.

Další hodina byla Angličtina. Angličtinu miluji a je to v podstatě jediný předmět, který mě baví. Ano, ostatní předměty mi jdou, ale to neznamená, že mě i baví.
Zpívali jsme písničku o masové kuličce, všichni se u toho smáli a výsledek nebyl, vzhledem k převaze kluků, nic jiného než bručení smíšené se smíchem.

"Ty ty kluky protlačíš všude," usmála se na mě Carol. Zůstala jsem stát jako solný sloup. "Co je?" smála se.
"Nejdelší věta, co jsi mi kdy řekla!" vydechla jsem a Carol se málem zadusila smíchy.
"Menta pozveme společně." Oznámila mi, když se uklidnila. Přikývla jsem a pořád na ni z legrace koukala jako na zjevení. Přikryla si obličej rukama, zrudla a dostala záchvat smíchu.

Když jsem po škole dorazila domů, nestačila jsem ani uskutečnit svůj plán. Ten plán byl, že klukům napíšu do zpráv, jestli tam nechtějí jít a oni mi ZPRÁVOU odpoví. Ovšem když jsem se v klidu vyzula a svlékla si bundu, otevřely se dveře od chodby.
"Klér?" vynořila se mamka. "Pojedeme k Honzíkovi, jo? Obleč se. Už jsme všichni nachystaní."
Přikývla jsem a bez dalších otázek se šla převléct. Slyšela jsem, že někdo zvoní a následně nějaké hlasy. Oblékla jsem si triko a rifle a sešla dolů. Ve dveřích do obýváku jsem se zarazila.
"Ahoj Klér!" smál se na mě Simon.
"Ahoj," pozdravili mě sborově Felix s Markem.
"Ahoj Klárko," usmála se na mě teta Míša.
"Ahojte všichni," řekla jsem a tázavě se podívala na mamku, "nejedeme náhodou k Honzíkovi?"
"Jedeme," řekl Simon. Pochopila jsem.
"Vy jedete taky?" pousmála jsem se na něj. On jen nadšeně přikývl.

Než jsem stihla pobrat, že k nám do auta se všichni nevejdeme, vyšli jsme ven a tam stálo neznámé auto. Byla jsem hodně překvapená, když si Felix sedal za volant.
"Ale, pán má řidičák, jo?" zasmála jsem se. On přikývl. "A pán mi nic neřek, jo?" naoko jsem se zamračila.
"No promiň, no," poškrábal se za uchem a usmíval se.

Vyjeli jsme. My jsme jeli první, řídil samozřejmě táta. Za námi, aby se neztratili, jeli Felix a spol. Poslouchala jsem písničky a sem tam pozorovala, kde zrovna jsou. Až na jednu chvíli, kdy nás kvůli nějakému šílenci málem ztratili, jeli pořád za námi. Každou chvíli jsme na sebe s tetou Míšou mávaly.

Když jsme dorazili a Honzík nám přišel otevřít, byl nadšený tak moc, že ho teta ani nemohla donutit dojíst svačinu. Odběhli se Simonem do pokojíčku a hráli si. Nás teta posadila do obýváku. Celou dobu jsme si všichni povídali o všem možném, až přešla řeč na školu a Školní noc.
"V pátek je taková akce, víš mami," začala jsem nenápadně, protože bych byla hodně nešťastná, kdybych tam nemohla jít. "Jde tam o to, že přespáváme ve škole." Mamka pozvedla obočí.
"Je to super," pokračoval Marek a já si oddychla, protože už nebyla všechna pozornost na mně. "Byl jsem tam minulý rok, přespává se v tělocvičně a kolem páté se hraje bojovka. Chodí se ve skupinkách po škole ve tmě s baterkou." Byla vidět jiskřička v Markově oku. "Je to zábava, program se vymyslí dopředu, jídlo si tam doneseme my- můžeme upéct bábovky, udělat chlebíčky, donést pití. Ale každý musí donést něco."
"A jak to je s tím, když se něco nesní?"
"V kuchyňce je lednička, takže chlebíčky a ostatní se dají do ledničky a pak se rozdávají domů."
"Jo, to je pravda," skočila mu do řeči jeho mamka, "minulý rok donesl strašně dobrou čokoládovou bábovku. Pak jsme pátrali, kdo ji udělal a zjistili si recept."
"Mami?" podívala jsem se na ni prosebně. Do poslední chvíle na sobě nenechávala nic znát. Pak něco pošeptala taťkovi, ten přikývl a měl vážnou tvář. V tu chvíli jsem byla nervózní, jako ještě nikdy. Chtěla jsem tam tak strašně moc jít. Zlomilo by mi srdce, kdybych nemohla.
"Mamka i já jsme se dohodli," řekl ještě pořád s vážnou tváří, ale pak se musel usmát, "že samozřejmě můžeš jít. Ty víš, že jsme ti nikdy něco takového nezakazovali."
Objala jsem je: "To mi už nikdy nedělejte!"
Všichni se smáli, včetně mě.
"No a taky si tam můžeme někoho pozvat," prohodil jen tak mezi řečí Marek.
"Jdu!" řekli najednou ségra s Felixem, podívali se na sebe a začali se smát.
"A vezmu Kubu?" řekla ségra spíše otázkou. Přikývla jsem a když si nás rodiče nevšímali, oznámila jsem jim: "Beru YouTubery."
"To fakt?" ptala se mě ségra.
Jen jsem s úsměvem přikývla: "Pokud budou chtít."

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)