Město YouTuberů

Město YouTuberů XL.- Bruslení

Předem chci moc poděkovat Lonely_Girl za úžasnou zprávu, která vážně motivovala. ^-^ Moc si vážím toho, že se Vám všem fanfikce líbí .. ^-^

Hned ráno, když jsem vstala, jsem napsala do skupinového chatu.
Já: Lidi, děláte si legraci?? Tak dojemné Vánoce jsem nezažila už hoodně dlouho... Díky.. Vážně děkuji. ^-^ 
Kovy: Už když jsme se poznali, agente, jsem věděl, že jsi něčím speciální. A speciální člověk si zaslouží speciální dárek :) Vymýšleli jsme to už od toho, co jsme se my dva poznali ^-^
Znova mě popadl ten neskutečně zvláštní pocit. Vstala jsem a sešla dolů. Byla jsem ještě v pyžamu, i když bylo jedenáct. Ještě mě čeká 9 dní prázdnin. Teď se to zdá hodně, ale určitě to zase uteče jako voda. Pozdravila jsem rodiče a šla si vzít jen jogurt, protože obědváme vždy ve dvanáct, takže už za hodinu by měl být oběd. Když jsem snědla jogurt a vyšla nahoru, najednou jakoby se mi chtělo si zpátky lehnout. Lehla jsem si do postele, ale slíbila si, že nebudu spát. Probudila jsem se, když na mě mamka volala, že je oběd...

Převlíkla jsem se a rychle slítla dolů. Dojídali jsme houbovou polévku, která nám zbyla ze včera. Když jsme pak dojedli i řízky, pomáhaly jsme se ségrou mamce utřít nádobí. 
"Sis, co budeš dneska dělat?" zeptala se mě ségra. Na chvíli jsem se zamyslela. 
"Myslíš kromě válení se v posteli a koukání na YouTubko?" 
"Tak na to zapomeň, jedeme bruslit!" usmála se na mě.
"Bruslit? Víš, že mám z bruslí strach!" Totiž, abych to vysvětlila, když jsem byla malá, zlomila jsem si na kolečkových bruslích ruku. Od té doby se bruslit bojím.
"Ale ne na kolečkových. Na led!" 
"Tak to je jiná," pousmála jsem se. Je dost divné, že z bruslí na led strach nemám. Jsem prostě celá divná. "A kdo tam jde? Ty a House?" 
"A Kovy a Martin... A možná i Vaďák a Ment..." 
"To si děláš srandu, zase nás bude triliarda!" smála jsem se. 
"A Marek a Carol," dodala. 
"Marek taky? A Ivet nejede?" 
"Ivet nemůže, už to zjišťovali. A jo, Marek jede, Felix taky... Ten říkal, že si půjčí hokejky od týmu a budeme hrát hokej." 
"Super!" usmála jsem se a uklidila poslední hrnec. 

Tak jsme teda v deseti lidech jeli autobusem ke stadiónu. Nemohli jsme jako obyčejní lidé jít na veřejný, to by bylo moc obyčejné, Felix nám zamluvil menší stadion jen pro nás... Doma jsme se se ségrou trochu zdržely, protože jsme po stěhování netušily, kde máme brusle. Naposledy jsme byly bruslit, když mi bylo deset, takže jsme měly obě brusle malé. Naštěstí se to vyřešilo tak, že já jsem měla dobré sestřiné brusle a ségra brusle od mamky. Seděli jsme na lavičce u plexiskla a přezouvali se. Felix mně, ségře a Carol pomohl na led. Kluci se tam dostali sami a Felix šel jako poslední. Na ledě byly dvě branky a deset hokejek. Prvně jsme se všichni rozbruslili. Mně osobně trvalo asi čtvrt hodinky, než jsem si na brusle zvykla, zato Felix, který hraje hokej, byl připravený hned hrát. Jezdili jsme dokola, padali a znova vstávali. Já jsem naštěstí spadla jen jednou. Ségra bruslila s Housem a já se přidala k Markovi.
"Tak co, jak ti to jde?" smál se Marek, kterému bruslení očividně nedělalo problém.
"Jo, v pohodě, lepší než kolečkové brusle," zasmála jsem se.
"Co je s kolečkovými bruslemi?" zasmál se Marek. "Vždyť je to to samé..."
"Není!" protestovala jsem. On se na mě nechápavě podíval. "Když jsem byla malá, spadla jsem a zlomila si na nich ruku," usmála jsem se. "Od té doby, kdykoliv jsem se na ně postavila, měla jsem šílený strach," řekla jsem a uhnula se Feixovi, který do mě málem narazil.
"Promiň!" volal na mě a jel pozadu. Zvedla jsem palec a dál se věnovala zemi, protože jsem málem spadla. 

Po chvíli už jsem vůbec nemusela dávat pozor,abych nespadla a jezdila jsem skoro stejně rychle, jako Felix. To už ale zvládali všichni, a tak se rozhodlo, že se jde hrát hokej. Jediný háček byl v tom, že všichni chtěli být s Felixem. Já a Marek jsme se sami rozhodli, že budeme hrát proti němu. Marek nejspíše kvůli sourozenecké rivalitě a já proto, že mám ráda výzvy. Pak se k nám přidala i ségra, Kovy a Ment. Ani jeden tým neměl brankáře a Felix nám slíbil, že proti nám nebude dělat žádné extra triky a že nás trochu nechá. A světe div se, do konce zápasu jsme pořád udržovali remízu. Pak se řeklo, že kdo dá gól, ten vyhraje celý zápas. Felix využíval své 'triky' jen, když nás chtěl rozesmát,což se mu dařilo. Například jsme mu minutu nemohli sebrat puk. Pak už byli všichni vysílení smíchem, a tak jsme se dohodli na remíze. Bylo půl páté a my měli stadión do šesti, a tak jsme ještě jezdili a dělali srandičky. Jezdila jsem pořád dokola a když jsem dorazila k Markovi, zeptala jsem se ho, jak se má. Vždy mi se smíchem odpověděl, že dobře a já jsem zase objela celé kolo. Pak jsem ho dohnala a znova se ho zeptala.
"Blbě," řekl a na tváři se mu udělala hraná podkova. 
"Pročpak?" smála jsem se.
"Protože mi teď zase odjedeš," začaly mu cukat koutky. Chtěla jsem zase jet, ale on mě chytl za boky.
"Héj!" smála jsem se. V tom k němu přijela Carol a chytla se ho taky, za ní Ment, za ním Vaďák a takhle to pokračovalo. Utvořili jsme vláček, Felix šel na začátek a snažil se s námi jet. Pak vzal mobil a postavil ho na kraj stadiónu. Postavili jsme se dál, udělali jsme zase vláček a když Felix nastavil spoušť, rychle se  k nám přidal. Pak nám ukázal tu fotku, která byla vážně boží! Nikdo tam nebyl uříznutý a všichni, dokonce i Martin, se tam smáli. Felix chtěl udělat ještě jednu fotku, ale když přijel a já se ho chytla, spadl a s ním jsme padali všichni. Ještě jsme se asi deset minut smáli, zatímco jsme leželi na zemi. Felix nám zase ukázal fotku, kterou to vyfotilo a všichni jsme dostali záchvat smíchu. Felix už ležel úplně na zemi, já letím za ním, Marek zase za mnou a takhle to pokračuje. Fotka nebyla vůbec máznutá, právě naopak, byla krásně ostrá a naše výrazy znovu nutily ke smíchu. Já jsem měla vykulené oči, zatímco Martin na konci vybuchoval v záchvatu smíchu. 
"Tak ta se povedla," smála jsem se a všichni souhlasili. Pak následovaly další fotky. Já jsem fotila ségru a House, Kovy s Martinem pak před nimi dělali rukama srdíčko. To samé pak Carol s Mentem. Když jsem se fotila já s Markem, udělali to samé a já převrátila oči. Jak se pak ukázalo na fotce, Marek taky a vznikla z toho vážně komická fotka. Takhle jsme se fotili všichni, já se ségrou, já s Carol, já s Martinem, Vaďákem a Kovym, ségra s Felixem a Housem, Vaďák s Markem, Kovym a Martinem... Prostě všichni se všemi. Když bylo za deset minut šest, začali jsme se přezouvat a pak jsme odešli. Byl to vážně super den a taky vážně unavující. V autobuse jsem se hlavou opřela o Markovo rameno a usnula jsem...

"Vstávej, budeme vystupovat," slyšela jsem Markův a Kovyho smích. Okamžitě jsem se probrala. Vystoupili jsme, rozloučili se a já šla domů zase jen s Kovym.
"Tvá sestra šla k Housovi?"
"Jojo," pousmála jsem se. Cítila jsem, jako by mé nohy měly každou chvíli vypovědět službu...

Cestu domů jsem si nepamatovala, jen to, že jsem se probudila v nějaké posteli a vedle mě bylo přistavěné křeslo. V něm spal Kovy. Chvíli jsem se snažila si vzpomenout, co se stalo. Šli jsme po cestě a pak tma.
"Á, Klér..." Kovy se probudil.
"Co se stalo?"
"Omdlela jsi," zasmál se, "chtěl jsem tě odnést k vám, ale nikdo nebyl doma a ve věcech jsem se ti hrabat nechtěl."
"Takže jsme-?"
"U nás, jo," usmál se, "vítej u Kovyho." 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)