Město YouTuberů

Město YouTuberů XXXVIII.- Koulovačka

To je šílenost, psát ty římské číslice! :D ^-^ Tento díl je kratší :)
A chci Vám taky strašně moc poděkovat za 3,8K vidění a 355 votes! ^-^ :3

Další den jsem se probudila s úsměvem na tváři. Nevím, jestli to bylo tím, že zítra jsou vánoce, dobrým večírkem, nebo tím, že jsem se dobře vyspala. Každopádně jsem měla opravdu dobrou náladu. Sešla jsem dolů a uviděla na stole vzkaz: Jeli jsme k tetě. Ona a Honzík u nás budou spát :) Vrátíme se nejspíše až po obědě, máš v ledničce špagety -Máma♥ Stromek už jsme měli ozdobený, nejspíše od toho, když jsme byly se ségrou na večírku.

Původně jsem netušila, co budu dělat a tak jsem si zapnula Skype. Okamžitě mi zavolali kluci. 
"Klér! Ahoj!" do konverzace přibyl Ment.
"Čáu," zasmála jsem se a zapla si webku. V okamžiku ji měli zapnutou i kluci, až na Martina. 
"Těšíte se na Vánoce? Já vůbec..." na monitoru se mi objevil Martin v Santovské čepici. Musela jsem se smát. 
"Nechcete jít ven?" napadlo Vadima. 
"Proč ne?" položila jsem řečnickou otázku. 
Za patnáct minut jsme se sešli v parku.

Byla to šílenost. YouTubeři + Sníh = Nekonečné šílenství. Koulovali jsme se, stavěli si pevnosti... Byla jsem v "týmu" s Kovym a postavili jsme si šíleně vysokou zeď ze sněhu. Koulovačka byla nekonečná a my všichni jsme po chvíli vyhladověli. Kovy mě, jako vždy, doprovodil a sám šel domů. Ohřála jsem si v mikrovlnce  špagety a najedla se. Odpoledne mi zase kluci napsali, jestli nechci jít stavět sněhuláka. Souhlasila jsem, ale šli jsme na naši zahradu, aby nám ho někdo nezničil. 
"Nevěděl jsem, že máte tak velkou zahradu," prohodil Kovy a vydechl bílý obláček. 
Sněhuláků jsme nakonec postavili víc, přesněji řečeno pět. Jednoho společně, ale kluci se nemohli dohodnout na tom, jak bude vypadat jeho obličej, tak jsem ho udělala já a kluci si postavili vlastní. Kovy měl sněhuláka s vypláznutým jazykem, Vadim sněhuláka bez nosu a oči jako 'křížky', Martin si udělal čerta (což k němu mimochodem docela sedlo) a Ment udělal nějakého mutanta, kterého ani nedokážu popsat. Já jsem ze sněhuláka, u kterého se nemohli dohodnout na obličeji, udělala sněhuláckou holku. Pak pokračovala koulovačka. Právě dostal Martin sněhovou koulí za krk, když přijelo auto. Za chvíli potom se objevil Honzík.
"Klél!" usmál se. Běžela jsem (jestli se tomu, díky sněhu, dalo říkat běh) za ním a objala ho. "To ste stavěli vy?"
"Jojo, tam toho jsem postavila já," usmála jsem se a ukázala na holku.
"Taky je nejhesčí!" 

"Slyšeli jste to?! Mám prý nejhezčího sněhuláka!" volala jsem na kluky, kteří se ještě pořád věnovali koulovačce. 

Když už jsme byli, asi po půl hodině, pořádně vyčerpaní, mamka pozvala kluky na kafe. Vaďák a Ment se omluvili, že nemůžou, ale Martinovi a Kovymu to neprošlo. Byli skoro donuceni jít k nám. Vzala jsem je nahoru, aby nemuseli sedět s dospělými. Hráli jsme Monopoly, které jsem já pořád vyhrávala a kluci se vztekali. Pak do pokoje vešel Honzík. Sedl si vedle Martina a "radil mu". Když už Martin měl všechno na háku a dával na Honzovy rady, začal vyhrávat. To bylo něco! Všichni jsme se divili, jak to, že mu jdou Monopoly. Byly mu teprve čtyři! Až později nám došla jeho taktika- Řekl Martinovi, ať kupuje vše, na co šlápne. 

Po nalezení perfektní taktiky na hraní Monopol nás to přestalo bavit. Honzík byl unavený, takže jsem ho dala spát a kluci se pomalu loučili. 
"Nejdeš k nám spát?" zeptal se Martin.
Ta otázka mě zaskočila. "Já?"
"Ne, Honzík," smál se Kovy. "Jasně že ty... Jdu k němu i já. Bude sranda, něco si zahrajeme na konzoli, objednáme pizzu..." 
"Co když ti řeknu, že držím dietu a pizza je moc tučná?" hrála jsem vážnou. 
"Tak ti objednám pizzu s nějakou zeleninou?" všichni jsme se museli smát. 
"Protože pizza se zeleninou bude určitě o hodně zdravější, než normální pizza," snažila jsem se mluvit přes záchvat smíchu. 
"Tak co, jdeš?" 
Šla jsem se zeptat mamky a ta mi to, jak jinak, dovolila. Sbalila jsem si teda pyžamo, hřeben a mobil a šla dolů. 

Už jsem u Martina spala, a tak jsem přemýšlela, kde bude spát ten třetí. Nakonec Martin na zem položil matraci a řekl, že tam bude spát on. Martin objednal pizzu, která došla po chvíli a my mezitím hráli. Jeho rodiče, světe div se, byli doma, a tak jsme se snažili nedělat moc hluku. Ovšem u střílečky, která mimochodem netuším, jak se jmenuje, nešlo být zticha, protože jsme se pořád hádali.
"A to jako jak?! Byl přede mnou a já byl za kamenem!" 
"Protože vám šel jeden týpek do zad," protočila jsem oči. Najednou tu hru mohli hrát jen dva, a tak jsme se po čase střídali. Odešla jsem si na záchod a když jsem si myla ruce, přiběhl za mnou Bestík. 
"Ahoj prcku," pohladila jsem ho a pokračovala do pokoje. Kluci mezitím prohráli.
"Měli bychom si jít sníst tu pizzu," řekl Martin a podal nám každému krabici. 
"Celé to nesním," smála jsem se, "když tak vám ještě něco zbude." 
"Tím líp," řekl Martin s plnou pusou. 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)