Město YouTuberů

Město YouTuberů XXVIII.- Nákupy

Byl prosinec a za chvíli Vánoce. Ve škole jsme se rozlosovali, kdo si s kým bude dávat dárek. Bylo to náhodně, takže jsem se dost divila, když učitelka vytáhla papírek mě a Marka. Jaká to náhoda. Jelikož jsem absolutně netušila, co mu mám koupit, ségra se nabídla, že se mnou pojede do velkého nákupního centra, které je asi půl hodiny jízdy od nás, a pomůže mi něco vybrat. Měly jsme jet v sobotu a byl pátek. Docela jsem se těšila, se ségrou moc času netrávíme. Ještě lepší bylo, když jsem zjistila, že tam jede i Carol a Ivet, protože jedou taky kupovat dárky spolužákům, ke kterým je přiřadila učitelka. V pátek jsme se celé odpoledne domlouvaly, že pojedeme spolu a taky na čase odjezdu a příjezdu. Volaly jsme si na Skype a večer jsem skoro nemohla mluvit. 
"Snad budeš moct mluvit zítra," smála se Ivet, když jsme se loučily. 

Sobota! Můžu mluvit! Ačkoliv jsem holka, nákupy moc nemusím. Divné, co? Ale i přes to, že nákupy moc nemusím, těšila jsem se, až vyberu něco pro Marka. Dopoledne jsem se chystala, naházela jsem si do tašky všechny potřebné věci, jako je například peněženka, mobil, klíče a další. Taky dětskou občanku, která mi platí až do ledna. To mi bude patnáct a dostanu normální. Netěšila jsem se na to pitomé focení. 
Když už jsem byla nachystaná a po obědě, ségra se teprve začala chystat. Proč ne, když jsme měly ještě tři hodiny. To jen já jsem radši nachystaná dopředu. Sedla jsem si k počítači a najela na facebook. 
Kovy: Nechceš jít ven? :) Docela se nudím.
Já: Ne, sorry, jedeme se ségrou a holkami koupit dárky na vánoce :))
Kovy: Pro mně? :3 
To mě nenapadlo. Co kdybych koupila něco i Martinovi a Kovymu? A třeba i Vadimovi? Stačila by maličkost. Poprosila jsem mamku, jestli by mi nemohla dát ještě dvě stovky. Abyste si nemysleli, nejsem ta holka, co pořád po rodičích požaduje další a další peníze. Za rodiči chodím jen v opravdu výjimečných situacích, jako jsou třeba Vánoce. A popravdě si nevzpomínám, kdy jsem za nimi pro peníze naposledy byla. No, nebudu to dál protahovat, mamka mi půjčila ty dvě stovky a já jsem odepsala Kovymu.
Já: Jasný! :3 Těš se. A promiň, chvíli jsem tu nebyla.
Kovy: Určitě jsi přemýšlela, jak se z toho dárku pro mě dostat! :D
Já: Ne, to ne, přísahám :D Právě naopak, dostala jsem díky tobě nápad. 
Chtěla jsem si pro jistotu zjistit, jakou má Kovy nejoblíbenější barvu. Jenže když jsem do Googlu napsala 'Kovy nejoblíbenější barva', vyjela mi stránka 'Nejoblíbenější produkty sekce Barvy na kov'.
Dostala jsem záchvat smíchu. A když přišla ségra a přečetla si to, dostala taky záchvat smíchu. A tak se stalo, že jsme málem nestihly sraz s holkami. 

Když jsme doběhly na vlakové nádraží, holky už tam čekaly. Urychleně jsem si koupila jízdenku. Ségra nemusela, protože měla nějaké zaplacené zóny či co, moc tomu nerozumím. Nasedly jsme na vlak a jely. 
Ve vlaku nebylo moc místa, takže jsme se s holkami rozdělily a my se sestrou si sedly k nějakému klukovi. Ten se celou dobu díval z okna a zakrýval si rukou obličej tak, že jsem mu do něj neviděla. Až při vystupování jsem si uvědomila, že je mi povědomý... Stejně jako jeho šedá bunda...

Při vystupování jsme potkaly holky, takže jsme se nemusely hledat. Došly jsme do nákupáku a daly si Bubble Tea. Vedle toho stánku stála Teri Blitzen. Bohužel teda jen její kartonová verze. 
Chodily jsme po nákupáku se sestrou, protože se holky ztratily v obchodu s oblečením. Nešly jen tak náhodou nakupovat dárky?
Chodily jsme sem a tam, prochodily jsme strašně hodně obchodů. Pro Kovyho jsem koupila plyšovou Slezinu, pro Martina takové gumové lívance s džemem (Video- Co Je Smyslem Života), pro Menta Shreka a pro Vaďáka jsem našla maličkou plyšovou láhev vodky. Zajímavé, co všechno se dá koupit. Holkám jsem koupila takové roztomilé náušnice- Carol modré sovičky a Ivet fialové motýlky. Jediné, komu jsem nevěděla co koupit, byl Marek. Zbývaly mi ty dvě stovky, o které jsem požádala mamku. Procházely jsme se ségrou všechny obchody, dokonce i ona už něco koupila Housovi. Už jsme to chtěly vzdát. Pak mě ale něco napadlo, když jsme vešly do obchodu s takovými postavičkami. Procházely jsme tam. Postavičky měly malé tělo a docela velkou hlavu. Chtěla jsem najít takového panáčka, který by měl hnědé vlasy a hnědé oči. Kupodivu jsem žádného takového nemohla najít. Hnědooký, ale blonďatý... Hnědovlasý, ale modrooký.
"To tu snad není žádný hnědooký a hnědovlasý?!" řekla jsem docela naštvaně. 
Nakonec jsme jednoho našly! Byl poslední, ale byl tam! 
Když jsme koupily toho panáčka, na kterého mi jen tak tak vystačily peníze, a vyšly z obchodu, potkaly jsme holky. Ty už měly taky nakoupeno a mohly jsme si zajít na svačinku. Daly jsme si těstovinový salát, který byl fakt dobrý. Celkově jsem byla z toho dne nadšená. Ve vlaku na cestě zpátky jsme si s holkami vyfotily asi deset selfie, protože každá chtěla minimálně dvě na svůj mobil.

Dorazily jsme domů a já jsem byla docela dost unavená z chození po obchodech. Byl už večer, takže jsem si dala rychlou sprchu, jogurt a zalehla do postele. Šla jsem zkontrolovat Facebook a po dlouhé době zapnula Snap. Přišla mi tam fotka od Martina, vyfotil Bestíka a k tomu napsal "Prostě ten nejlepší model na focení". Nic jsem nefotila, jen jsem mu napsala "Hned po tobě ve spánku ^-^ :D" 
Na FB mi přišlo pár oznámení, že Ivet, Carol a moje ségra mě označily na fotce. Rozklikla jsem to a nevěřila jsem vlastním očím. Na všech těch fotkách bylo přes 6.000 liků, vážně hodně komentářů a u každičké fotky čtyři sdílení- Martin, Kovy, Vaďák a Ment. Tím se vysvětlil nadměrný počet liků. Pousmála jsem se, odložila mobil a zavřela oči. 

Sedím na židli, přede mnou kamera a já mluvím. Nevím přesně o čem, ale mluvím. Pak kameru vypnu, sednu si k počítači, video do něj přetáhnu a zapnu Sony Vegas. Od kdy umím stříhat?

Vzbudila jsem se s úšklebkem na tváři. Nepředpokládala jsem, že se mi bude zdát o něčem, co jsem nikdy v životě nedělala. Šla jsem si udělat snídani. Ohřála jsem si mléko a do něj nasypala granko. Byla jsem první vzhůru, což bylo divné, když už bylo osm. Namazala jsem si rohlík máslem, vzala kakao a šla do pokoje. Zapnula jsem si počítač a koukala na Minecraft Let's play od Pedra a další videa. Užívala jsem si toho klidu až do té doby, dokud jsem si neuvědomila, že je deset a rodiče pořád nevstávají. A pak jsem zjistila, že že jsem doma sama.

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)