Město YouTuberů

Město YouTuberů XXXVII.- Večírek

V neděli jsem se vzbudila až v jedenáct. Byla jsem přikrytá, ale nepřevlečená. Vstala jsem, učesala si vlasy a sešla dolů. 
"Dobré ráno," usmál se na mě táta, který zrovna vařil oběd. 
"Dobré."
Šla jsem si vyčistit zuby, protože jsem v puse cítila nepříjemnou pachuť. Celou dobu jsem přemýšlela o večírku. Půjde tam teda i Marek? Kolik lidí tam bude? 
Dočistila jsem si zuby a začal mi zvonit mobil. Vyběhla jsem nahoru a zvedla to.
"Prosím?" 
"Zase ne Ondra?"
"Ne," rozesmála jsem se. "Už mi voláš po druhé."
"Pardon." 
"Nevoláš mi náhodou schválně?" napadlo mě.
"..."
"Voláš," rozesmála jsem se ještě víc.
"Původně ne! Ale smála jste se minule tak hezky..."
"Ehm, díky, ale nemusíš mi vykat."
"Přijde mi divé tykat někomu, koho neznám."
"Tak hele, kolik Ti je?" ani nevím, kde se ve mně vzalo tolik sebevědomí. Nejspíše tím, že spolu nemluvíme osobně.
"Šestnáct." Bingo! Tipla jsem ho minule dobře. 
"No vidíš, mně je čtrnáct," zasmála jsem se. 
"Zníte... Zníš starší." 
"Díky?" znovu jsem se smála. 
"A pořád se směješ," představovala jsem si, že se taky pousmál.
"Zato ty vůbec ne. Nebudeš mít málo kreditu?" 
"Jo, po tomto asi jo..." 
"Tak končíme, ne?" znovu jsem se zasmála a v duchu se okřikla. 
"Asi jo."
Nepoložil to, tak jsem to položila já. Pousmála jsem se nad číslem a uložila si ho jako "Neznámý kluk co mi volá schválně." Ale skoro poprvé mi ten hlas nezněl povědomě. 

Po výborných špagetách, co jsme měli na oběd, jsem se šla koukat na YouTube. 
"Zdravím všechny Gejmrovce a Gejmrovkyně..."
Po půlhodině Menta, GEJMRa a Future craftu jsem si zapla další video. Martinovo video ze Školní noci. Bylo to fajn, záběry na rozmisťování žíněnek, učitelky, pravidla soutěže. Pak taky jak hledali papírky a jak mě vystrašil. Pak záběr na plátno, když jsme koukali na plátno a... Na mě jak spím a opírám se Markovi o rameno. 
"Idiot!!" zaklela jsem, protože u záběru byl popisek: Krásný pár, no ne? :))
Vážně si vždycky najde způsob, jak mě naštvat. U toho, jak mě vystrašil, se alespoň zeptal, jestli to tam může dát. Pak už jen záběr, jak vychází ze školy. 
"Takže tohle je pro dnešní video všechno, byla to akce ve škole Klér. Bylo to vážně fajn, ta škola a její spolužáci." Čekala jsem na nějaký moment na ba-dum tss, ale nic nepřišlo. Prostě jen samotné ba-dum tss. Byla jsem zklamaná! 
Další, na co jsem se podívala, bylo video z bazénu. Nejprve záběr na Martinovy nohy, jak šel do bazénu. Pak na ostatní a taky na mě se ségrou, jak jdeme do bazénu. Mé kuckání, Martinovo potopení pod vodu. Pak připlul pod vodu k ségřinu zadku, natočil kameru na sebe a ukázal like. Následně připlul ke mně, zase na zadek, zase like. A pak k Vadimovi to samé, ten ho ale plácl pod vodou a Martin se málem udusil. Smála jsem se tak moc, až jsem nemohla popadnout dech. V bazénu jsem si ani nevšimla, že by ke mně Martin připlul.
Shlídla jsem naprosto všechna videa, která byla nová. Večer  jsem vypla počítač, osprchovala se, a navečeřela. Půjčila jsem si sestřin noťas, protože nebyla doma a já chtěla ležet v posteli. Vzala jsem si ho a najela na skype. Hovor- Martin, Kovy, Vadim. Zvedla jsem to, ale v hovoru byli jen Kovy s Martinem.
"Čau kluci," zapnula jsem si webku. V okamžiku se mi na obrazovce objevil Martin a Kovy.
"Čauky Klér. Ty ležíš v posteli?" 
"Jojo, půjčila jsem si ségřin noťas." 
Volali jsme si a povídali o zítřejší párty.
"Vy jste si ve škole dávali dárky?" zeptal se mě Kovy a tím mě vytrhl z myšlenek.
"Ne," usmála jsem se, "domluvili jsme se s holkama i Markem, že si to dáme až 25."
"S Markem?"zajímal se Martin.
"Jo," protočila jsem oči, "učitelka nás vylosovala, dáváme si dárky mezi sebou. Ale nechtěli jsme si je dát ve škole."
Povídali jsme si o Vánocích, dárcích, cukroví a dalších a dalších věcech. Končila jsem v osm, protože jsem chtěla být vyspaná.
Lehla jsem si a přesvědčovala sama sebe, že se mi chce spát. Ale vír myšlenek v mé hlavě mě nenechal. Usnula jsem až po hodině.