You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

o1

počet slov: 731
                 

☄

Její dopis přišel dvacátého července, přesně v devět hodin ráno, když snídala. Se sestřičkou Eden se zrovna bavila o svém vysněném životě v Bradavicích – Eden z toho byla snad nadšenější než ona sama.

Dopis přinesla jedna krásná sněžná sova s jantarovýma očima. Přiletěla dovnitř otevřeným oknem v kuchyni, dopis odhodila na stůl, div nespadl do Edeniny misky s cereáliemi, a pak zmizela oknem v obývacím pokoji.

„Sydney, podívej!" vyjekla nadšeně Eden, uchopila v ruce dopis, na jehož povrchu byla pečeť s erbem školy čar a kouzel v Bradavicích a začala jím divoce mávat Sydney před nosem. „Už je tady! Už přišel! Víš, co to znamená? Pojedeš do Bradavic!"

Sydney se trochu nevinně usmála a dál popíjela ze svého džusu. Aby se přiznala, nebyla z Bradavic tak nadšená, jako sestra. Bude muset žít půl roku v úplně jiné části země, bude se muset učit kouzla, skládat zkoušky. A nemluvě o tom, že se také bude muset seznamovat s jinými lidmi – Sydney nesnášela seznamování.

„Mami, tati!" zaječela Eden, stoupla si a utíkala pryč z jídelny. „Mami, už je tady!"

„Hej, vrať mi to!" uvědomila si Sydney - sestra jí právě ukradla dopis.

Sydney protočila panenkami a vrátila se ke čtení Denního věštce, který ležel na stole před ní. V Anglii se nic moc nedělo. Noviny psaly o nějaké nové paní, která se stala poradkyní ministra.

Eden se po chvíli vrátila, se Sydneyiným dopisem stále v ruce. Její oči radostně zářily. „Sydney, otevři ho!"

Aby svou sestru umlčela, vzala si od ní Sydney dopis a opatrně ho roztrhla. Ven vypadly dva listy pergamenu – Sydney věděla, že na jednom je přihláška, na druhém seznam potřebných věcí do nového školního roku.

„Přečti ho!" pobídla ji nadšeně Eden.

„Přečti si ho sama." Odmítla Sydney. „Když jsi z toho tak nadšená, nemá smysl, abych ti to četla já."

Eden si odfrkla, jako by byla svou sestrou zhnusená, ale jakmile se opět uchopila dopisu, její dětské, hravé oči se opět rozzářily.

Sydney si stoupla, odnesla svůj talíř do kuchyně, kde ho podala jejich domácímu skřítkovi. Vrátila se do jídelny, kde si posbírala noviny Denní věštec, svou knihu, a poté se vydala ven na zahradu, číst si.

Slunce ten den pražilo snad nejvíce za celé prázdniny. Sydney ale naštěstí byla oblečená v letních šatech, které dostala od svých rodičů k narozeninám. Posadila se na zahradní houpačku, která stála ve stínu obrovské lípy a dala se do čtení své knížky.

Sydney nevěděla, proč ji ta kniha tolik fascinovala; jen se v ní psalo o událostech z první světové války. Ale pro Sydney to byla za takovýchto dnů jediná možnost, jak se neunudit k smrti. Její babička by jí asi vynadala, že čte takovéto „mudlovské svinstvo", ale Sydney četla pouze to, co našla u otce v pracovně.

„Eden otravuje?"

Sydney si založila stránku a knihu zavřela a položila vedle sebe. Otočila se na smějící obličej její matky, sedící vedle ní na houpačce. Sydney se cítila, jako by koukala do zrcadla. Její matka měla úplně stejné, tmavě hnědé lokny a hnědé oči, které po stranách měly nádech šedé. I lehce opálená pleť, kterou Sydney měla už jako malá.

„Ne." Odpověděla Sydney opatrně. „Spíš... Je na mě trochu moc živá."

Její matka se zasmála. „Tobě ten půl rok v Bradavicích akorát prospěje, Sydney." Lehce ji políbila do vlasů, a Sydney si jen nerada a s rudými tvářemi přiznávala, že si ten moment s matkou užívala.

„Ale vsadím se, že ty se v Bradavicích také trochu oživíš. Podívej se na mě – jakmile jsem nastupovala, byla jsem nabručená a nechtěla jsem se s nikým ze začátku bavit. A jak to dopadlo? Můj bratr mě nakonec přiměl, ať se začnu s lidmi bavit a tím jsem poznala tvého otce."

Sydney protočila očima. Pohádky o tom, jak se její rodiče potkali, slýchávala mnohokrát. Ale nikdy ji to neomrzelo.

Měla nutkání se znovu dát do čtení, ale opět ji přerušila matka, když pronesla: „Tento rok nastupuje do Bradavic i tvůj bratranec, Sydney."

Sydney se málem zakuckala na vzduchu. „Bratranec?" zeptala se trochu vyděšeně. „Snad nemyslíš jeho?"

Její matka se usmála ještě více. Vypadala jako anděl, obklopována tou jasnou energií.

Sydney si položila hlavu do dlaní. „Ne, prosím, ne." Zamumlala si spíše sama pro sebe. „Musí to být doopravdy on?"

Její matka se jen usmála. „Vše se děje z nějakého důvodu, Sydney. Ale teď pojď dovnitř – musíme se domluvit, kdy vyrazíme do Příčné ulice."