You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

3o

počet slov: 15o1

  ☄ 

Remus se k ní naklonil přes rameno a pohlédl na dopis, který Sydney držela v ruce. Očima velice rychle přejížděla kus pergamenu a četla.

„Kdo ti píše?" zeptal se jí a snažil se papír vyrvat z jejího sevření, ale rychle uhnula a dál četla s našpulenými rty. „No tak, Sydney."

„Andromeda," odpověděla stroze hnědovláska a po dočtení papír složila a založila ho zpátky do obálky, ve které přišel. Místo toho vytáhla malou fotku, kterou ji její vzdálená příbuzná poslala.„Víš, jak se minulý rok vdávala za Edwarda Tonkse? Před pár týdny se jim narodila dcerka, Nymphadora, tak mi poslala fotku." Sama se na ni podívala a Remus také. Na pohyblivém obrázku bylo vyfocené malé dítě, s roztomilým malým nosem, hnědýma očima a pár pramínků vlasů na hlavě, které ale byly v jasně fialové barvě.

Remus na to pozvedl obočí. „Ona je metamorfomág?"

Sydney přikývla. „Jo, očividně je. A narodila se s fialovými vlasy, přestože Andromeda píše, že občas dostanou o trošku světlejší, růžový odstín."

Chlapec si od ní vzal fotografii, a tentokrát ho nechala. Dlouho si dítě na snímku prohlížel se svraštěným obočím a lehce nakrčeným nosem. Pak ji ale vrátil bez jediného slova zpátky dívce, která seděla vedle něj.

„Docela roztomilá, ne?" otázala se Sydney a fotografii také zandala zpátky do obálky s inkoustově zeleně nadepsanou adresou. „Andy psala, že prý se jí vůbec nechce spát a pořád chce jíst. A už se snaží plazit po čtyřech, což je dost brzo na tak mladý věk."

„Občas se hyperaktivní děti holt narodí," zamumlal Remus a protáhnul se. Pak se postavil a podíval se na hodiny, které visely na zdi Nebelvírské společenské místnosti. „Už je skoro sedm. Neměla bys jít za tou McGonagallovou?"

Sydney protočila očima. „Páni, díky, že se mě chceš prostřednictvím školního trestu zbavit, Remusi."

Škádlivě na ni mrkl, ale dal jí pusu na čelo, než si sebrala tašku a vydala se ven obrazem Buclaté dámy směrem ke kabinetu profesorky McGonagallové. Zaklepala na dveře a profesorka McGonagallová jí otevřela. „Ach, slečno Seakidová, přesně včas. Dnes budete pomáhat madam Pinceové třídit knihy v knihovně. Bude vás doprovázet slečna Jonesová, abyste si na sebe mohly opět zvyknout, aniž byste po sobě házely inkoustové skleničky či si dávaly facky."

Hnědovlásce poklesla brada. Ona tam s ní bude Hestia? Svým způsobem byla ráda, že ani ta malá slepička neunikla školnímu trestu za to, co udělala, ale také zuřila vzteky, že tam bude muset trávit tři hodiny s ní.

Ale přijala od profesorky McGonagallové lístek pro madam Pinceovou a vydala se zase po schodech do nižších pater hradu. Knihovnice na ni už čekala s Hestiou po boku. Měla ruce založené přes prsa a upřeně hleděla na zem. Pak beze slova následovala Sydney a madam Pinceovou do zadní, prázdné části knihovny, kde si měly obě odpykat trest.