You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

14

počet slov: 1o73

                  

☄

Jakmile Sydney vypadla ze sklepení, byla neuvěřitelně ráda. Konečně měla zkoušky z Lektvarů za sebou. Byla na sebe ale zároveň pyšná, že poprvé v životě nenechala jeden ze svých lektvarů vyletět společně s celým sklepením do vzduchu. (To vybouchnutí se tedy nikdy nestalo – zatím – ale Sydney čekala na všechno).

Následovně měla mít zkoušky z Dějin čar a kouzel. Ještě cestou si vytáhla poznámky, se kterými jí ještě pomohl Remus, a opakovala si v hlavě data, kdy proběhla jaká skřetí válka.

„Nebuď nervózní, Sydney." pobídl ji Sirius, který šel vedle ní. V ruce měl také poslední poznámky, které si narychlo četl, ale jakmile si všiml Sydneyiny nervozity, odvrátil od nich pohled. „Tak něco pokazíš, no a co? Nejsi stroj. Nemusíš si pamatovat všechno úplně dopodrobna."

„Tím pádem mi chceš říct, že Lily je stroj?" opáčila s pozvednutým obočím Sydney.

Sirius protočil očima. „Ne, ale Lily jde všechno samo. Ty jsi Sydney a očividně ti nejdou Dějiny čar a kouzel. No a co? Jsi Sydney Seakidová a nemůžeš napodobovat a ani nikdy nebudeš Lily Evansová."

Sydney si vzpomněla na slova, která jí před pár dny pověděl Remus. Nemůžeme být všichni normální a nezajímaví, Sydney. Každý je něčím... speciální a zajímavý. Tys třeba tu zajímavost ještě na sobě neobjevila... ale věř mi, něčím jsi jiná, než všichni kolem tebe. Sirius teď zněl úplně stejně. Asi spolu doopravdy trávili hodně času.

Sydney se ale na Siriuse podívala s vděkem v očích. „Díky, Siriusi. Jsi dobrý kamarád."

„Kam se poděla naše rodinná linie?"

Sydney do něj šťouchla loktem. „Ale někdy jsi dost mizerný bratranec."

Sirius se usmál od ucha k uchu. „Tak přesně to jsem chtěl slyšet." Usmál se a hodil jednu svou ruku kolem Sydneyiných ramen a tu druhou jí vytrhl poznámky z ruky.

„Tak mi řekni, kdy se odehrála například... skřetí válka na území Dánska."

Sydney mu list pergamenu hned vzala zpátky. „Hele, nech toho. Potřebuji se soustředit. Žádná ‚válka na území Dánska' nebyla. Pokud vím, byla to válka o nějaký řecký poklad. Myslím, válčili o nějaký starodávný mechanismus od Archiméda."

„Vidíš, jak ti to v té hlavě myslí!" řekl Sirius, ale pak ztišil hlas, když dorazili před učebnu Dějiny čar a kouzel.

Poslední zkoušky byla před nimi. Sydney se těšila, že pak bude mít volno, ale zároveň byla vystrašená, že se bude stresovat svým hodnocením. Sedla si společně se Siriusem na lavici vedle učebny a čekali, než dopíše předchozí skupina své zkoušky. Byl to divný způsob – profesoři rozdělili ročník na pět skupinek podle prvního jména a pak se během dopoledne a odpoledně střídali u zkoušek. Bylo to trochu matoucí, ale Sydney pak alespoň nevyváděl z míry velký počet studentů.

Zpoza jednoho rohu vyšla Narcissa Blacková, která naneštěstí byla s nimi ve skupině, a povídala si se svou starší sestrou Andromedou. Když je Sirius spatřil, odkašlal si, omluvil se, že potřebuje na záchod a se zhnuseným pohledem odešel. Narcissa a Andromeda procházely kolem Sydney, když si jí Narcissa všimla.

„Seakidová," prohodila s našpulenými rty Narcissa, „co tady děláš?"

„Čekám, až mě pustí na zkoušky z Dějin čar a kouzel, které mimochodem dělám s tebou, pokud sis toho v posledních třech dnech nevšimla."

Narcissa trochu přimhouřila oči. Sydney si všimla jejich výrazné barvy, a také toho, jak celý její obličej vypadal absolutně bezchybně. Její obočí, rty, růžové tváře a odstín pleti – všechno to na Narcisse vypadalo dokonale.

Její starší sestra na Narcissu koukala, zatímco si kousala spodní ret. Držela také v ruce pergameny a brky, protože se chystala na své vlastní zkoušky. Sledovala také, jak Narcissa nasupeně odchází pryč od Sydney, a Sydney moc dobře věděla, že se s ní už nehodlá dál bavit.

Jakmile byla Narcissa mimo doslech, Andromeda si vzdychla a posadila se na lavičku vedle Sydney. „Omlouvám se za Cissy," omluvila se hned Sydney a otočila se směrem na ni, „ona je hodně netrpělivá, co se týče lidí, kteří ji nějakým způsobem štvou nebo otravují. Nevěří, že by s nimi dokázala jednou bavit normálně. A myslím, že tomu ani nechce dát šanci."

Sydney přikývla. Andromeda byla asi v pátém ročníku, možná šestém. Byla stejně krásná jako Narcissa – asi to měly v rodině. Ale značně se jí nepodobala. Místo Narcissiných chladných očí měla Andromeda příjemné, tmavě hnědé, a vlasy měla také hnědé, ale spadaly jí až pod prsa v jemných vlnkách. Její pleť byla bledá, ale přesto vypadala opáleně. Jak na ni Sydney koukala, uvažovala, jestli není částečně víla.

„Promiň, nepředstavila jsem se," odkašlala si Andromeda a natáhla k ní ruku. „Já jsem Andromeda Blacková, ale většinou se mi říká Andy."

„Já jsem Sydney Seakidová." Usmála se na ni Sydney. „Chodím s tvou sestrou Narcissou do ročníku. Ale nemyslím si, že o mně vypráví zrovna nejlépe."

Andy zavrtěla hlavou a zasmála se. „Ne, to ne. Ale dostaly se ke mně nějaké povídačky, že jsi naše příbuzná. Ale nikdy jsem o tobě neslyšela, ani jsem tě nikdy neviděla. Nejsi ani v našem stromovém rodokmenu."

Sydney se podívala na zeleno-stříbrnou kravatu, která se jí leskla pod svetrem. Ale Andy vypadala v té barvě trochu nesvá. Sydney začala uvažovat, jak by vypadala třeba v černo-žluté.

„Jsem Siriusova sestřenice z otcovy strany." Vysvětlila ihned Sydney. „Máma se jmenuje Elara Blacková, ale poté, co se provdala za mého tátu, ji bůh ví proč vydědili. Máma to nedává sice nijak najevo, ale myslím, že jí je to líto. Měla svého bratra jako malá ráda, podle povídání, které jsem z ní jednou vymámila."

„To je mi líto," prohodila Andy, „podle dopisů to vypadá, že Siriusovi rodiče z něj také nemají největší radost, že se dostal do Nebelvíru."

„U nich se ani nedivím. Snad nezjistili, že se s ním dokonce hodně často bavím. To by je asi usmrtilo."

Andy se zasmála a přesně v ten moment se otevřely dveře všech učeben na chodbě. Studenti se začali hrnout ven a šli se připravit na další zkoušky. Sydney zahlédla Siriuse, jak se vrací.

Andy si také stoupla a pobrala si své poznámky. „No, ráda jsem tě poznala, Sydney," usmála se na mladší dívku ještě jednou, „snad si ještě někdy popovídáme."

Odešla a nechala Sydney zase samotnou na lavičce. Když míjela Siriuse, slyšela Sydney, jak Andy pozdravila, „Ahoj, Siriusi.", a ten jí odpověděl tichým, „Ahoj, Andy."

Z druhé její strany se vedle ní objevil Remus. „Sydney, nejdeš dovnitř?" ukázal hlavou směrem do třídy. Sydney přikývla a stoupla si. Ještě naposledy se podívala na své poznámky a ujistila se, že zná všechna data.

„Tak pojď," pobídl ji Remus s úsměvem, „napíšeme poslední zkoušky a pak volno."

☄

Tahle kapitola je pro @Antroubles za vymyšlení shipname #Rydney :3. Zamilovala jsem se do toho jména ☺️☺️:).

Užijte si čtvrtek!
-Ami 💙⚡️