You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

29

počet slov: 22o3

☄

Po dalších pár několik týdnů se jí podařilo Hestiu ignorovat. Nemluvila s ní, neotáčela se za ní, při hodinách dělala, jako že tam vůbec není. Hestiu očividně štvalo, že si jí Sydney nevšímala, ale od té doby, co tak začala dělat, se cítila mnohem uvolněnější. 

Pomalu se podzim měnil na začátek zimy. Listy opadaly ze stromů, tráva zhnědla a postupně i seschla. Z příjemného, osvěžujícího letního vánku se stal ledový, silný vítr. Začátkem listopadu se také objevil první sníh, který pokryl všechny pozemky Bradavic jako chundelatá bílá peřina. Uvnitř hradu se začalo více dbát na to, aby v krbu celý den hořel oheň, studenti si začali dokonce i z hodiny na hodinu nosit šály, protože zima pronikla skrz zdi až dovnitř do školy.

Sydney s Dorcas se připravovaly na hodinu Lektvarů - jelikož probíhala ve sklepení, kde bylo nejvíce chladno, vybavily se obě dvě čepicemi, rukavicemi a šálou, na dobu, kdy budou čekat před učebnou.

„Tak jak to jde?" zeptala se jí Dorcas, když opustily Nebelvírskou společenskou místnost a vydaly se do sklepení na Křiklanovu hodinu.

„Jak to myslíš?" řekla Sydney s nechápavým výrazem na tváři.

Dorcas protočila očima. „To už se tě snad nemůžu ani zeptat na to, jak se máš? Víš, já nevím, jestli jsi o tom už slyšela, ale věta ,Tak jak to jde' se používá, když se někoho ptáš, jak se má -"

„Zas tak blbá nejsem," odbila ji Sydney, „jen jsem nevěděla, na jakou situaci v mém životě narážíš."

„Na všechno."

„Jo, tak jinak jsem v pohodě. Hestia mě neotravuje, se všemi až na ni vycházím dobře. Škola ujde, mám na všechno čas, snažím se dát Marlene se Siriusem dohromady, občas si s Remusem vyjdeme do Prasinek... Jo, myslím, že to momentálně ujde."

Dorcas se usmála. Nic dál ale neříkala. Jak procházeli druhým patrem Bradavického hradu, potkaly Eden, tak na ni obě dvě zamávaly. Eden jejich gesto zopakovala, než někam odběhla s partou svých Havraspárských kamarádek. Poté pokračovaly dál svou cestou. 

„A co ty?" zkusila to nyní Sydney. „Co ty a tvůj život? Pořád žádný nápadník?"

Dorcas opět protočila očima.„Prosím tě, Sydney," vzdychla,„mě kluci v tomhle věku fakt nezajímají."

 „Snad nejsi na holky?" škádlila ji dál hnědovláska.

Dorcas na ni vyplázla jazyk a Sydney se pobaveně usmála.„No jo, promiň, už jsem zticha." Udělala, že si neviditelným klíčem zamyká pusu a odhazuje ho přes rameno pryč za sebe.

Pak dorazily ke sklepení, kde už čekali ostatní studenti Nebelvíru a Zmijozelu. Sydney nepatrně kývla na Narcissu, která se bavila se svými kamarády co nejdál od Pobertů, kteří se nahlas smáli a bavili své ostatní spolužáky nějakými šprýmy. Dorcas se ihned běžela podívat, co se tam děje, zatímco se Sydney posadila na lavičku vedle Lily. Měla obličej zakrytý rukama, červené kadeře jí padaly přes ramena dolů k pasu.