You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

21

počet slov: 1631

☄

Sydney se dalších pár dnů nemohla vzpamatovat z toho jednoho okamžiku, který trávila s Remusem na chodbě. Nemohla, a nedokázala, zapomenout na ten pocit, jak se jeho rty dotkly jejích.

Nikdo, ani Dorcas, z ní ale nic nevymámil. Bylo to takové malé tajemství, které bylo jen mezi ní a Remusem. On to neřešil, a ona to vzala jako varování, že to nemá nikomu zmiňovat. Remus se k ní nezačal ani chovat nijak jinak – asi myslel, že to bylo něco, jako kdyby se pouze objali. Ale pro Sydney, která do toho chlapce byla zamilovaná už více jak rok, to bylo něco, kvůli čemu měla chuť se smát.

Potřebovala se s tím ale někomu svěřit. Proto jednoho dne sebevědomě zamířila směrem k Havraspárské věži.

Na chodbě před ní odchytila jednoho malého prvňáčka a zeptala se ho, jestli by jí sehnal Eden Seakidovou. Malý student se jí asi bál, protože rychle přikývl, rychle odeběhl, a rychle se také vrátil, s Eden v patách.

„Eden!" zaradovala se Sydney a na tváři se jí objevil úsměv, když spatřila svou malou sestřičku.

Eden určitě za poslední dva roky vyrostla. Její zrzavé vlasy jí sahaly až po pas, a zdobily je malé modré kytičky, které do nich měla vsazené. Na konci se jí lehce zvlnily, stejně jako Sydney, když byla ve stejném věku. Pleť měla pořád trochu opálenou z jejich výletu k moři z prázdnin, její modré oči byly pořád ta veselé a plné energie. Měla na sobě pořád svou školní uniformu, kterou zdobila pěkná šála kolem krku.

„Sydney!" vypískla rusovláska a vrhla se své sestře kolem krku. „Tak ráda tě vidím! Konečně tě napadlo mě jít pro jednou navštívit!"

Hnědovláska se usmála nazpátek. „To víš... Konečně. Ale Eden, potřebuji ti něco říct... No, a je to pro mě docela citlivé téma. Nikdo o tom zatím neví, a tím, že jsi moje sestra, tak mě napadlo, že tobě bych to říct mohla."

Oči její sestry se ještě více rozzářily radostí. Nestávalo se každý den, že by se jí Sydney s něčím svěřovala. „Jo, určitě! Tak počkej tady, jen si půjdu uklidit věci, které jsem si nechala u krbu... Doufám, že zatím neuhořely!" Pak se otočila, vyběhla pár schodů nahoru, kde se zastavila přede dveřmi, odpověděla na hádanku (Sydney se musela přiznat, že to by ona neuhodla) a zmizela za dřevěnými dveřmi.

☄

„Pamatuješ si Remuse, že ano?"

„Toho hnědovlasého, zjizveného?" zeptala se Eden a ruce si strčila do kapes svetru. „Jo, pamatuji si ho. Z těch tvých povedených kamarádů vypadal nejvychovaněji a nejvzorněji."

Sydney protočila panenkami. „Tak že je. Ale... Eden, on se mi před jeden rok líbí – a to dost."

Teď byl čas mladší dívky, aby protočila dramaticky očima. „Takže se ti líbí jeden kluk z tvého ročníku – a hádám, že něco udělal, viď? Co udělal? Šel do Prasinek s nějakou jinou holkou? Našla jsi ho, jak se někde líbat s nějakou jinou holkou? Ignoruje tě? Baví se v tvé přítomnosti s nějakou jinou holkou? Anebo -"

„Ne, nic takového," přerušila ji Sydney, „naopak... vypadalo to celý rok a něco, že mě ignoruje, že o mě nejeví nijak velký zájem, co se týče toho... soukromějšího vztahu mezi lidmi... ale před pár dny ke mně prostě přišel na chodbě, začal se mnou nějakým podivným způsobem flirtovat a nakonec mě políbil!"

Čekala od Eden nějaké pomocné řeči, které by jí pomohly si to srovnat v hlavě, místo toho ale rusovláska nadšeně vypískla, jako ta malá osmiletá holka, která Sydney kdysi dávno ukradla dopis, který jí přišel z Bradavic.