You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

13

počet slov: 1791

                 

☄

Jak se blížil konec školního roku, s ním se blížily i zkoušky. Sydney konečně chápala, jaké to je mít velký stres. Od posledních dvou týdnů května si neustále dokola opakovala různé předměty, protože z nich chtěla všech mít dobré hodnocení.

Těsně týden před zkouškami se Sydney našla, jak jde společně s Lily do knihovny, aby si ještě na poslední chvíli půjčily knížky o lektvarových přísadách, kdyby se něco takového případně objevilo na zkouškách. Lily do toho šla ihned, protože bylo vidět, že u hodiny profesora Křiklana chce mít nejlepší známku ze všech.

Sydney se ale ještě zastavila u sekce s knížkami o bylinkářství, protože se jí mátly druhy sázení rostlin, a tak se tam podívala na nějaké knížky.

„Sydney, jdeš?" zeptala se jí Lily.

Sydney zavrtěla hlavou. „Ne, Lily, budu tady. Udělám si pár poznámek a naučím se ještě něco... Navíc si musím do té své hlavy děravé zatlouct všechna ta data, kdy se vedly ty skřetí války, či co."

Lily přikývla. „Tak dobrá. Asi máš pravdu, učit se tam nahoře za hluku Pottera a Blacka..." Lily při zmínění jejich jmen protočila očima. „A stejně jsem slíbila Severusovi, že se setkáme ještě před večerkou. Tak... se uvidíme."

Lily jí zamávala, a Sydney jí to oplatila, než Lily vyběhla z knihovny, aby šla za Severusem. Sydney se osobně moc nezamlouval, ale Lily to neřekla, aby ji to nijak neranilo.

Vzdychla a otočila se na své poznámky, které měla rozložené před sebou, zatímco si začala listovat v knihách, které si přinesla. Seděla v odlehlém koutku knihovny, kam vždycky sedávala. Byl vzadu, ze všech tří stran oblehnutý poličkami plné knih, až na jeden malý průchod, a v jediné zdi kolem bylo okno, na kterém byly položeny malé polštářky, na kterých se mohlo také sedět a koukat na školní pozemky.

Zvedla hlavu, když slyšela, jak do sekce, kde seděla, někdo vešel. K jejímu překvapení to byl Remus. Ten vypadala z toho, že tam byla, stejně překvapený, jako ona.

„Sydney," zamrkal párkrát, pořád překvapený. „Netušil jsem, že jsi tady."

„Já taky ne." Odpověděla Sydney. Pak ale hned řekla: „Počkat, to vůbec nedávalo smysl... Chtěla jsem říct, že jsem nevěděla, že tu jsi ty, pane Bože, já to zase popletla..."

Remus se nevinně usmál. „Už zase mluvíš hodně, jako vždycky, když jsi nervózní nebo nervní."

„Starých zvyků se asi jen tak nezbavím."

Remus si sedl naproti Sydney a podíval se po knihách, které před sebou měla, stejně tak i přelétl její zápisky. Zatímco on se koukal na její učení, Sydney se podívala na novou jizvu těsně pod jeho pravým okem. Všimla si, že ji ještě neměl, než odjel zase pryč na pár dní. S ní se až vrátil.

„Chtěla bys prozkoušet?" zeptal se z ničeho nic Remus a usmál se na ni mile.

Sydney byla ráda za každou pomoc. „Jistě." Rozzářila se a posadila se více zpříma. Remus si vzal do ruky všechny její poznámky a rozložil si je před sebou.

„Dobrá," začal, a jeho hnědé oči neuvěřitelně rychle kmitaly po všech papírech, až se zastavily na skřetích válkách, „řekni mi, co se stalo roku tři sta padesát dva, a jaké následky měla tato událost na okolní svět?"