You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

26

počet slov: 1731

☄

Podle pohádek mají lásky šťastný konec. Princ zachrání princeznu v nesnázích a vezme si ji a stanou se nerozdělitelným, radostným párem.

Ona by nikdy nevěřila, že její život by byla jako pohádka. Očekávala, že bude jednou v budoucnosti provdána za nějakého cizince, stejně jako byla její teta za strýce. Stejně jak to bylo u většiny kouzelnických rodin v této době. Jednou by se musela sejít s mužem, kterého nikdy neviděla a do konce života dělat, že ho miluje.

Proto pro ni bylo neuvěřitelné, když pociťovala ten pocit pravé lásky – cítila se jako mnohem více než princezna z nějaké dětské pohádky. Cítila se, jako že levituje nad zemí, kdykoliv se na ni Remus podíval s láskyplným pohledem v očích. Cítila se, jako že by byla schopná skočit z nejvyšší věže Bradavic a nic by se jí nestalo, kdykoliv se na ni Remus usmál tím svým perfektním úsměvem. Cítila se, jako by létala, kdykoliv ji chytil za ruku. Cítila se jako bomba, jenž vybouchla radostí a nadšením, kdykoliv jí dal pusu.

Avšak, vždy byly v pohádkách i ty nepřející postavy. Sydney byla stejně jako princezna v pohádce oslepena láskou, že si té negativní postavy po celých pět let nevšimla dostatečně.

Zrovna odjížděli z Bradavic na prázdniny. Všechny zkoušky NKÚ už měli za sebou a složené, z většiny úspěšně. Sydney seděla v jednom z mnoha kupé Bradavického expresu se svými spolubydlícími, zatímco Remus, James, Sirius a Peter si sedli o pár kupé dál.

Když ale Sirius procházel kolem jejich kupé, všimla si, jak očima rychle přejel k Marlene, která si jeho pohledu (bohužel) nevšimla a dál se smála vtipu, který jim řekla Dorcas.

Červený vlak divoce uháněl skrz již anglické louky a lesy. Všechny dívky si nadšeně povídaly o svých plánech na prázdniny a jak se jim bude po těch druhých stýskat. Sydney si četla a nevěnovala ostatním tolik pozornosti, ale i přesto ucítila jeden pár očí na jejím obličeji.

Hestia, která ze všech dívek seděla nejdál od ní, ji nenápadně sledovala. Na obličeji sice měla nasazený úsměv, ale Sydney si všimla pohledu v jejích očích, ve kterých jasně viděla tři emoce: závist, rozčilení a smutek.

Musela uznat, že tyto tři emoce k ní vůbec neseděly. Hestia byla většinou plná radosti a energie a vždy se usmívala. Byla to taková tišší Dorcas, co se týče její povahy.

Už před pár týdny si všimla jejího podivného chování. Někdy v době, kdy se s Remusem vytratila na Astronomickou věž, se změnila. Přestala své vlasy nosit v neupraveném, rozcuchaném drdolu, místo toho si je začala dost důkladně česat a růst. Už jí spadaly pod lopatky, v jemných, falešných vlnách, které se každé ráno dělala. Na normálně krásné, mramorové tváři jí nyní seděla vrstva šminek, ve kterých už nevypadala tak přirozeně nádherně. Vypadala s tím vším mnohem starší, než doopravdy byla – vypadala jako Andromeda, a to už bylo, co říct, protože ta byla již několik let dospělá.

Dokonce odmítala nosit brýle, které dostala minulým rokem, a raději každé ráno proseděla dvacet minut před zrcadlem, protože si nandávala čočky do očí.

Dnes na Sydney koukala s nevyjádřitelnou zlostí. Bylo to poprvé, co si Hestiina pohledu všimla. Nikdy na ni takhle vražedně nehleděla.

Měla chuť se vypařit nebo se schovat za neviditelný závoj. Cokoliv, jen aby unikla tomu děsivému pohledu, při kterém jí běhal mráz po zádech. Ale nic z toho neudělala. Místo toho na ni chvíli koukala zpátky, než zavřela svou knihu a stoupla si. „Asi se půjdu projít, jestli vám to nevadí." Řekla a protáhla si ruce.