You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

o3

počet slov: 1488

☄

Cesta zpátky nahoru už byla nudná. Sydney se místo toho, aby si užívala jízdu, rozhlížela kolem po krápnících a stěnách, mezi kterými projížděli. Pořád ale z hlavy nedokázala dostat slova, která řekla Eden.

Bylo hrozné, že Eralu Seakidovou vydědili poté, co se provdala. Provdala se za kouzelníka z čistokrevné rodiny, ale i tak ji vyhodili z jejich rodiny. Dali jí jasně najevo, že nechtějí, aby se mezi ně počítala. Sydney si uvědomila, že se vlastně nikdy své matky nezeptala na celý příběh.

Jakmile opustili Gringottovu banku, vydali se směrem k obchodu Madam Malkinové. Před ním už stála Elara, s taškou plnou bylinek v ruce.

„Výborně, už jste tady." Usmála se na ně. „Tak jak se domluvíme? Sydney, ty si určitě půjdeš koupit nyní své hábity do školy. Já půjdu s tebou. Eden, co kdybys šla se svým otcem se projít? Nevadilo by vám to?"

„Tak pojď, drahoušku," pobídl Eden otec a s úsměvem ji začal vést směrem k obchodu s kouzelnickými kejkli a žertovnými hračkami.

„Pak mi koupíš to zmrzlinu, Sydney!" 

„Počítám s tím, Eden!"

„Pojď taky, Sydney," řekla její matka a chytla ji kolem ramen, aby ji nasměrovala směrem ke vchodu obchodu.

Uvnitř to všechno vonělo po látce. Kolem regálů s hábity běhaly staré i mladé čarodějky, nízké i vysoké, ale všechny byly oblečené ve stejných černých šatech a vlasy měly stejně sčesané do vysokých copů. V rohu obchodu byly postaveny stoličky, na kterých čarodějky měřily zákazníky a na míru jim dělaly hábity do Bradavic.

Elara pokývala směrem ke stoličkám. „Běž si zjednat hábit, já se tu mezitím podívám na nějaké nové pláště. Jeden bych potřebovala..."

Sydney se vydala ke stoličkám, zatímco se její matka vydala prodírat skrz regály. Ještě se ujistila, že má váček s penězi v kapse.

Přišla k jedné prázdné stoličce a hned k ní přiskočila jedna postarší, obtloustlá a nízká čarodějnice, která měla své šedé vlasy v culíku a obmotané kolem gumičky jako drdol. „Dobrý den, přeji!" dostala ze sebe nadšeně. „Že ty tu jsi, aby sis koupila svůj hábit do Bradavic? No, nejsi dnes jediná!"

V ten moment si Sydney všimla, že na stoličce vedle ní stojí jeden chlapec. Sydney se cítila špatně, protože si ho předtím nevšimla. Ale nyní, když se na něj podívala, se zamyslela, jak je to možné. Jak na něj koukala, zjistila, že má neuvěřitelně výrazné rysy, bledou tvář posetou jizvami a oblečení tak omšelé, že vypadalo, že se každou chvíli rozpadne. Vypadal neuvěřitelně unaveně, obecně, i s kruhy pod hnědýma očima a rozcuchanými hnědými vlasy, se kterými vypadal, jako že právě vylezl z postele.

Chlapec jí nevěnoval pozornost, jen upřeně hleděl na své staré a špinavé boty, zatímco jiná čarodějka mu měřila výšku.

Sydney si stoupla na stoličku vedle něj a stará čarodějka ji začala také měřit – její výšku, délku ruky na rukávy, kolem pasu, aby jí to nebylo moc volné či těsné. Jak to tak měřila, zeptala se jí, jakou má velikost, aby mohla Sydney opatřit i zbytek uniformy.

Čarodějka odběhla, aby jí přinesla přesnou výšku hábitu, zatímco chlapec se chystal zaplatit. Vytáhl si z kapsy od bundy galeony a začal je počítat, aby je předal ženě. Ale při počítání posledního z galeonů lehce zbledl a Sydney si všimla, jak se snaží co nejnenápadněji najít v kapse ještě jeden.