You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

o8

počet slov: 137o

                 

☄

Druhého dne byla Sydney probuzena vcelku brzo prásknutím skříně. Sedla si na své posteli a promnula si oči. Venku už svítilo slunce, a to prosvitovalo z okna vedle Sydneyiny postele na ni. Solis nebyl ve své kleci, tak byl asi někde na lovu.

Vypadalo to, že Lily, která už byla vzhůru, práskla omylem skříní. Ale Sydney to nevadilo – bylo za deset minut sedm hodin ráno, a ona si řekla, že je načase vstávat. Oblékla se velice rychle – ráno jí vždy nejdéle trvalo se učesat. Sydneyiny vlasy měly tendenci se přes noc hodně zacuchat a ráno to byl vždy děs je rozčesávat. Proto stála asi patnáct minut s kartáčem před zrcadlem a česala si je, dokud nebyla dostatečně uspokojená.

Uhodla, že se sem nebude vracet po snídani, tak si do tašky sbalila nějaké učebnice (k tomu přihodila i nenápadně výtisk Famfrpálu v průběhu věků), inkoust a psací brk s nějakým pergamenem, aby také mohla napsat dopis rodičům. Opouštěla místnost společně s Lily, zatímco se Alice převlékala a Hestia s Marlene se snažily probudit Dorcas.

Bylo dobré, že šly napřed, protože se párkrát ztratily, ale Lily měla dobrou paměť a většinu cesty si pamatovala. Sydney si řekla, že při procházkách po hradu se bude držet jí.

Ve Velké síni nebylo tolik lidí, ale pár ano. Lily se Sydney si šly sednout na kraj stolu Nebelvíru (Sydney schválně vybrala místo s nejopečenějšími slaninami na talíři), docela blízko Jamese, Siriuse, Remuse Lupina a Petera Pettigrewa.

Posadily se naproti sobě, Sydney vedle Siriuse a Lily vedle Jamese. Sydney jí nenápadně naznačovala, ať si jde sednout vedle ní, ale Lily nechápala a tvrdohlavě zůstala sedět vedle Jamese. Ten se na ní otočil s velkým úsměvem a rozzářenýma očima. Sydney viděla Petera Pettigrewa se pitomě zasmát, a Sirius si při pohledu na Jamese poprskal kalhoty džusem.

Sydney se podívala kolem, aby se mohla znovu rozhlédnout po celé Velké síni ještě jednou, když tu nejsou jiní studenti a je to vcelku prázdno. Nebe bylo modré a Sydney si poprvé všimla, že nahoře na jedné straně jsou malá okénka. Asi pro sovy, když nosí poštu.

Pak její pohled zajel k Remusovi Lupinovi. Cítila se ztrapněná, že na něj kouká, a trochu jí zčervenaly tváře.

Četl si nějakou ohromně tlustou knihu. V pravé ruce držel hrníček něčeho, co vypadalo jako kakao, ale tmavší barvy. Jeho vlasy byly rozcuchané, jako by se na rozdíl od Sydney před zrcadlo ani nepostavil.

Sirius si všiml, že na něj Sydney hledí, a tak k němu pokývnul a zašeptal Sydney do ucha: „Je to hrozný milovník čokolády. Neuvěřitelné, kolik balíčků jich má na pokoji. A těch knih... Horší jak pracovna mého otce."

Sydney se zasmála. „To to dokážeš takhle rychle posoudit?"

„Hele, ty jsi nikdy neviděla pracovnu otce u nás doma, takže bych byl zticha." Opáčil jí to s úšklebkem Sirius a šťouchl jí do žeber.

Postupně se začala velká síň naplňovat studenty. Jakmile bylo osm hodin, skrz malá okénka nahoře doopravdy, jak Sydney předpokládala, prolétly stovky sov a doručovaly svým majitelům dopisy. Spatřila mezi nimi i výrazně zbarvená křídla Solise, který si to namířil směrem k ní. Sydney ho uvítala pohlazením po hlavě. Tak už věděla, kde celou noc byl.

Sydney mu vzala dopis a poděkovala. Dorcas, která seděla z druhé strany Sydney, ze Solise vypadala velice nadšená a dala mu hrst kukuřičných lupínků, ať je sní.