You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

11

počet slov: 1o7o

                 

☄

O necelé tři týdny později zase Sydney seděla vedle Dorcas a Lily na snídani, když si všimla, že Remus není pro jednou přítomen u stolu.

Naklonila se tedy přes stůl k Siriusovi a Jamesovi, kteří si ještě dopisovali úkol na Obranu proti černé magii. „Hej," sykla na ně potichu Sydney, „nevíte, co je Remusovi?"

Věděla, že zrovna oni dva nebo Peter Pettigrew by to měli vědět, protože byli hned od prvního týdne školy nerozluční přátelé. Všechno dělali spolu – kdykoliv jeden z nich měl nápad, co nejdříve si to řekli, kdykoliv jednoho z nich napadla nějaká rošťárna, hned se s tím svěřili, kdykoliv někdo z nich potřeboval dopsat úkol... Šli za Remusem. To byla jediná výjimka.

James na chvíli zvedla hlavu, aby se na ni podíval, pak ji zase sklonil. „Bůh ví kde," zabrblal naštvaně. „Ale zrovna teďka by se mi hodil."

„Jemu snad něco je?" zeptala se Sydney se starostí v hlase.

„Ne," odpověděl tentokrát Sirius, který si do pusy narvával jeden kousek slaniny za druhým. „Ale prý odjel domů. Každý měsíc prý musí jezdit alespoň na dva dny domů. Má nemocnou matku, či co... Něco nám na ten motiv říkal. Musí ji navštěvovat, pro jistotu, že v blízké době zemře, nebo tak nějak..."

Sydney svraštila obočí. Od té doby, co si popovídali pod vrbou na školních pozemcích, se spolu bavili hodně. Ale o tomto se jí zatím vůbec nesvěřil.

„Aha." Řekla nakonec.

Dál jedla v tichosti.

☄

Remus se ale doopravdy o dva dny později vrátil zpátky do školy a pokračoval dál ve výuce, jakoby nikde nebyl.

Ale Sydney nebyla hloupá a všimla si dalších jizev, které přibyly na jeho tváři. Navíc měl obvázané zápěstí, což jí přišlo velice podezřelé. „Spadl jsi někam snad?" zeptala se ho na hodině Dějin čar a kouzel, když si byla jistá, že nikdo je neslyší.

Remus se ohlédl kolem, aby se ujistil, že doopravdy mluví na něj. „Ne." Odpověděl nakonec.

„A jak jsi k tomu, prosím tě, přišel?" Pozvedla Sydney obočí a hlavou pokývala směrem k jeho obvázané ruce.

Remus ji ze stolu schoval k sobě na klín. „Nijak. Jen... jsem spadl."

Sydney se ho už dál nevyptávala, ale přišlo jí velice podezřelé, že by si nějakým pádem udělal s rukou něco tak závažného, jak to vypadalo u něj. Ale koneckonců, nijak se o to neměla starat. Také nebyla ráda, když se jí někdo hrabal v soukromí, tak toho také raději nechala.

Po pár měsících v Bradavicích přišly na řadu Vánoce. Sydney se nakonec rozhodla, že zůstane v Bradavicích, protože zůstávaly Marlene a Dorcas. Lily jela domů za rodiči a starší sestrou, aby jim naživu řekla všechno, co se za tento půlrok ve škole událo, Hestia jela domů, aby se podívala za nemocnou babičkou a Alice Sydney s pokrčenými rameny řekla, že se jí stýská po rodičích a že by je ráda viděla. Marlene s Dorcas se rozhodly, že zůstanu, protože Dorcas nechtěla vidět své „otravné bratry", jak je nazvala, a Marlene se rozhodla jí dělat společnost. Sydney se tedy rozhodla, že zůstane s nimi také.

Z chlapců v Bradavicích zůstávali téměř všichni. Remus, Sirius, James i Peter, ale z dalších tří odjížděli dva z nich, David Brown a Roger Phillip odjížděli a Frank Longbottom zůstával jako jediný z nich. Proto se týden před Vánoci na celé svátky nastěhoval do ložnice Jamese, Siriuse, Petera a Remuse.

Sydney si chvíli nevšímala, že Remus na dva nebo tři dny zmizí, protože vždycky odjížděl o víkendech. Jistě, jejich společné konverzace v knihovně jí občas scházely, ale nijak si nestěžovala.

Ale před Vánoci chyběl dokonce čtyři dny. Poté, co se vrátil zpátky do Bradavic, ho Sydney odchytila v knihovně. Zase měl na tváři úplně nový šrám, ještě s trochou krve. Skousla si nad tím pohledem ret. Jak se mu mohli takové věci dít při návštěvě domova? Snad ho někdo nešikanoval?

„Ahoj," pozdravila ho Sydney, a aby to nevypadalo nápadně, že ho našla, vytáhla si z poličky nad ním jednu velice tlustou knihu.

„Ahoj Sydney," pozdravil ji Remus a pohlédl na ni s úsměvem. Sydney ale nebyla hloupá a všimla si tmavých kruhů pod očima. Všimla si, že si dopisuje nějaké poznámky z hodin, kdy chyběl. „Co potřebuješ dělat a knihou o... o Černé magii?"

Sydney se podívala na knihu, kterou držela, a trochu zrudla. „Jejda," zamumlala si sama pro sebe, „asi jsem se přesáhla."

Knížku dala zpátky a vytáhla tu, která byla vedle ní – Nejlepší způsob, jak se ubránit zaklínadlům Černé magie.

„To nám na ten motiv zadal profesor Zachary nějaký úkol?" zeptal se zmateně Remus.

Sydney zavrtěla hlavou. „Ba ne," usmála se na něj, „jen už nemám, co číst. Famfrpál v průběhu věků jsem za tento půlrok četla už asi desetkrát, mohla bych ti ho říct skoro na paměť. A tahle kniha... Docela mě to fascinuje. Tak jsem si řekla, proč ne. Alespoň budu o krok napřed. Zato ty vypadáš, že jsi pozadu... Vždyť jsou svátky, Remusi! Užívej si je! Úkoly si doděláš až později... Navíc, podle výrazu to vypadá, že by se ti hodilo trochu klidu a odpočinku."

Remus se podíval na rozdělanou práci před sebou a vzdychl. „Ale já to musím dodělat, Sydney. Chyběl jsem a musím to mít hotové -"

Ale Sydney už se neudržela a vyvalila ze sebe: „Tak proč jsi nezůstal doma? Sirius a James mi řekli, že máš nemocnou matku. Tak proč jsi nezůstal přes Vánoce u ní? Mohl jsi být s ní a zároveň bys měl klid na školu – dodělal by sis to, co ti chybí, a s tím i všechny úkoly."

Remus se na ni podíval, a Sydney byla překvapená, že v jeho očích nevidí naštvání nebo příkaz, aby vypadla. Ale spatřila v nich jen smutek a touhu jí něco říct. Ale Remus jí přesto nic neřekl.

„Asi máš pravdu," vzdychl a sklidil si své věci e stolu do tašky. „Ale pomalu jsi už zněla jako Sirius."

„Jsem jeho sestřenice, ne? Máme to ve společných, rodinných genech."

Remus se zasmál. „To je vidět. Dokonce máte i podobné odpovědi."

„A sakra." Zasmála se společně s Remusem i Sydney. „Tak pojď," pobídla ho a vytáhla ho na nohy. „Najdeme ostatní a můžeme jít třeba ven se koulovat."

Sydney si ani nevšimla, že knihu o obraně proti Černé magii nechala ležet na místě, kde se Remus učil, a teprve až on jí to připomněl. „Ehm, Sydney, nechala jsi tam tu knížku, co sis chtěla půjčit."

„To je jedno. Půjčím si ji jindy. Takovou hnusnou, starou bichli si stejně nikdo nepůjčí."

☄

Asi nudnější kapitolka... (Těch bude asi více, protože potřebuji,  aby bylo vidět, jak se Sydney skamarádila s Remusem :3.)

Jak se Vám to líbilo, jen tak mimochodem?

A kapitoluu věnuji svým dvěma úžasným kamarádkám, JohankaK a Joz1na . Tady máte tu slíbenou kapitolku, vy lirvy!! (Ignorujte vymyšlené slovo :D).

-Ami💙⚡️