You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

27

počet slov: 966

☄

„Podrazil tě někdy někdo, mami?"

Elara Seakidová si odhrnula pramen tmavých vlasů pryč z obličeje. Společně se Sydney seděla na dece v jejich velké zahradě, která patřila jejich domu. Eden byla s jejich otcem ve městě na nákupu.

„Jak to myslíš, zlatíčko?" zeptala se a vrhla směrem k Sydney pohled plný obav.

Sydney vzdychla a bradu si položila na kolena, která měla přisunutá k hrudi. Bylo horko a potila se, ale bylo jí to v ten moment jedno. „Tím způsobem, že sis o někom myslela, že je tvůj kamarád a věří ti, ale pak ti najednou řeknou, že jsi hloupá, egoistická, slepá a nevšímavá a neskutečně moc ti ublíží."

Elara přikývla. „Jistě. Až moc, pokud se musím přiznat. Například, tvůj strýc," začala. V očích se jí objevil lehce smutný pohled, když se podívala do dáli, přes živý plot až k jezírku, které bylo nedaleko jejich domu. „S Orionem jsme si byli velice blízcí – jako malí jsme vše dělali spolu, byli jsme to my dva proti celému světu. Ale on byl o dva roky starší a když odjel do Bradavic, spřátelil se s lidmi ze své koleje. Změnil se, dospěl. Od té doby jsem s ním nikdy neměla tak blízký vztah. Ale občas jsme si povídali, zeptali se navzájem, jak se máme. Když jsem ale potkala tvého otce, Orion naše manželství nepodporoval. Rozhodla jsem se, že radši zůstanu s mužem, kterého miluji, než abych ho nechala jít a navždy žít bez něj."

„Tak jste se se strýčkem pohádali? To je všechno? To je celý důvod, proč tě Blackovi vydědili?"

Její matce trochu cuklo oko nervozitou, stejně jako vždycky, když se bavily se Sydney o její minulosti. „Ano." Na chvíli se odmlčela a poslouchala zvuky přírody, které se kolem ní ozývaly, než znovu promluvila. „Je neskutečné, jak se lidé dokážou pohádat kvůli lásce, že?"

Sydney přikývla. Doslova věděla, o čem její matka mluví. „A myslíš, že má smysl se s tím člověkem znovu usmířit?"

„Pokud o to přátelství stojíš, rozhodně. Ale nebuď zklamaná, když tě ten člověk odmítne."

Sydney ale vůbec neměla zájem jít k Hestii, omluvit se jí a dělat, jako že se nic nestalo. Nechtěla před ní vypadat slabě a způsobit jí tu radost.

Nohy si složila do tureckého sedu a žluté šaty si uhladila na kolenou. „Ne, nemám zájem. Stejně jsem se s tím člověkem nikdy nebavila tolik."

„Kdo to byl, zlatíčko?"

„Hestia Jonesová," odpověděla Sydney bez zaváhání. Klidně ať to věděl celý svět, že byla na Hestiu naštvaná, ale zároveň i smutná z toho, co jí řekla. Bylo jí to jedno.

Elara se zamyslela. „Jonesová, povídáš?" Dál hleděla směrem k jezírku a nechala vítr pročesávat její dlouhé, vlnité, jemné a krásné kadeře. Když se na ni Sydney koukala z boku, pomyslela si, že její matka vypadá jako princezna z pohádky ve svých bílých letních šatech a se spoustou šperků, které měla pověšené kolem krku. Chyběla jí pouze korunka a byla by perfektní bytost z příběhu. „Hm. S její matkou jsem pracovala na ministerstvu jeden čas. Povím ti, její matka také byla těžký oříšek. Pořád se jen rozčilovala a dělala věci komplikovanější."

„Jaká matka, taková dcera," dodala na konec Sydney.

Elara se zasmála. „Máš pravdu. Ale doufám, že ty se se svojí sestrou v budoucnosti nerozhádáš." Podívala se na ni s pohledem, který naznačoval, ať se o to vůbec nepokouší.

„S Eden by to ani nešlo. Ona je zlatíčko, nevinná a roztomilá. Nejde s ní být na špatných mezích."

Elara si ji chvíli prohlížela. „Víš, někdy mi neuvěřitelně moc připomínáš svého otce. Mluvíte podobně, máte stejné názory na různé situace, vše řešíte stejně."

„To je špatné?"

„Naopak, miláčku."

Sydney si také nechala vánkem ovívat a zchladit tvář. Za poslední týden se pěkně opálila a už nepůsobila tak bledě, jako když byla zavřená v Bradavickém hradu. Měla pocit, že dva měsíce prázdnin jí pěkně prospějí, ve všech směrech.

Dál spolu nemluvily. Sydney neměla co své matce říct, ale to ticho mezi nimi si užívala. Elara působila klidně na lidi kolem sebe. Pouze svou přítomností dokázala Sydney zmírnit, rozesmát a zklidnit.  Byla jí za to v ten moment vděčná. Zrovna teď sejí ta optimistická a příjemná atmosféra hodila.

Sama pro sebe se usmála. Přestože ji situace s Hestiou pořád trápila, nechtěla si tím zkazit celé léto. Nechala se usmát při myšlence na to, že se na konci prázdnin potká s Lily, Dorcas a Marlene na nákupech v Příčné ulici.

Nečekala to, ale najednou se její matka nahnula dopředu a Sydney objala kolem ramen. Přitiskla si ji pevně k sobě, téměř opatrovnicky, jako by to měla dělat každá matka. Položila si svou hlavu na tu Sydneyinu. Sydney ucítila vanilkový parfém, který její matka používala, ale voněl jako domov. Připadal jí neuvěřitelně normální v této době, jako dítěti připadá normální cucat dudlík nebo dítěti chodit do školy nebo dospělému pracovat.

Zavřela pevně oči a donutila se na nic nemyslet. Jako by Elara najednou všechnu špatnou náladu z jejího těla vysála pouhým mateřským objetím.

„Neboj se, Sydney," zašeptala jí potichu do vlasů. Její dcera to téměř neslyšela, protože část její věty odnesl s sebou vítr. „Všechno bude v pořádku. Hádky se dějí každý den. Někteří lidé jen mají smůlu a skončí její obětí. Ale nezapomeň na tohle – ať si ta Hestia Jonesová myslí cokoliv, pro mě jsi skvělá holka plná energie a dobré nálady a nápadů, která se snaží s lidmi vycházet co nejlépe. Nenech se jí otrávit nebo poškodit. Pak bys dělala přesně to, co chce, aby se stalo."

Sydney neznatelně zakývala hlavou, aby dala Elaře najevo, že ji poslouchá. Že její slova si uchovala a nikdy na ně nezapomene.

Jakmile se od ní odlepila (téměř doslova), řekla: „Díky, mami. Nedokážeš si představit, jak moc mi pomáháš."

Elaře se na tváři objevil smutný úsměv. „Ale dokážu, zlatíčko. Dokážu si to představit do posledního slova."