You're Safe with Me [Remus Lupin | CZ]

o5

                 

počet slov: 1784

☄

Hrdě pozvedla bradu – věděla, že v rodině jeho bratrance se toho o Sydneyině rodině, obzvlášť matce, hodně napovídá. Nechtěla před ním vypadat zranitelně či dětsky. Sydney už byla vyspělá, jak jí řekla matka.

Za ním stál ještě jeden chlapec, s černými vlasy, stejně rozcuchanými, ale kratšími, než Sydneyin bratranec. Měl hnědé oči za kulatými brýlemi a na rtech měl úsměv, který dával najevo, že je samý problém.

„Ehm..." začal nervózně její bratranec, „Je tu volno? Nemáme s Jamesem, kam si sednout."

Sydney byla překvapená. Vůbec si ho takhle nepamatovala. Naposledy, když ho viděla, což bylo asi před pěti lety, byl drzý, pořád jí kradl její knížku, házel na oblečení písek a smál se jí proto, že neuměla dobře vyslovovat slovo „profesionální". Nyní vypadal trochu nervózně, že s ní znovu mluví.

„Jo." Odpověděla až moc rychle. Byla zaskočená, aby se přiznala. „Jo, jasně. Ještě nějaké místo tu je."

Její bratranec se na ni usmál. „Děkujeme."

Vešel dovnitř do kupé a posadil se naproti Sydney, jeho kamarád ho následoval a hodil sebou na sedačku vedle jejího bratrance. Podíval se kolem, jako by chtěl najít ještě nějakou neviditelnou osobu, kterou by tu Sydney schovávala. Nakonec se ale jen ještě jednou zvedl a hodil svůj kufr nad sebe. Udělal tak i s kufrem Sydneyinýho bratrance.

Sedl si zase zpátky na své místo a nenápadně šťouchl jejího bratrance do ruky. Ten k němu pozvedl pohled, a jakmile viděl, že hlavou kýve k Sydney, podíval se na ni taky. Sydney to všechno sledovala s pozvednutým obočím.

„Jo, aha." Ušklíbl se lehce její bratranec. „Jamesi, tohle je... Ehm, Sunny, že jo?"

Sydney lehce naklonila hlavu. Obočí nechala pozvednuté. Nechápala to. Jak si může nepamatovat jméno své sestřenice, kterou tak strašně rád štval, když byli malí? „Ne." Řekla stroze. „Jmenuji se Sydney. Nevím, kde jsi vzal to ‚Sunny', Siriusi."

Sirius Black trochu zrudnul.

„Překvapený, co?" zeptala se tentokrát s úšklebkem Sydney. „Pamatuji si tvoje jméno, to jsi nečekal, co? Ani si nepamatuješ jména dvou holek, které jsi tak miloval pošťuchovat jako malý kluk!"

„Emmu si pamatuji!" bránil se Sirius.

„Je to Eden!"

„No, to je jedno... Každopádně, Jamesi, tohle je Sydney -"

„Sydney Reyna Seakidová." Dokončila za Siriuse sama Sydney. Nechtěla, aby to její bratranec zase nějak podělal. „Ráda tě poznávám, Jamesi."

Natáhla k němu ruku, a Siriusův kamarád ji stiskl. Měl teplé ruce, jako by si je nechával ohřívat v horké vodě. „Potěšení je na mé straně, Sydney," usmál se podezřele James a lehce ji políbil na hřbet ruky. Sydney zrudla. „Jmenuji se James Potter."

Sydney od něj odtáhla svou ruku a podívala se ven z okna. Věděla, že James Potter to jen hrál, aby asi vypadal vtipně, ale na Sydney to působilo divně. Ještě nikdy jí žádný chlap nepolíbil ruku, ani se jí skoro nedotkl, pokud nepočítala jejich pranice se Siriusem, když byli malí. To tam ale pro její i jeho dobro nepočítala.

Chvíli bylo ticho, kdy Sydney koukala z okna, James si neustále pročesával své rozcuchané vlasy a Sirius se díval ze Sydney na Jamese, na podlahu a pak znovu na Sydney.