Rebel 1

6) Změna plánu

Andy nastartoval a jen v doprovodu vrnícího motoru jsme vyrazili od školy. Nehodlala jsem nic říkat. Měla jsem všeho plné zuby a chtěla si už jen lehnout a spát.

„Víš, že když mlčíš, tak vypadáš docela mile?" Rýpnul si Andy a spolehlivě mě tím zase vytočil.

„Drž hubu..." Zavrčela jsem a dál se jen dívala z okna na ubíhající cestu. Potřebovala jsem klid a ticho, abych se dokázala uklidnit a vyventilovat všechen ten v dnešním dni nahromaděný stres. A potom, až mi bude trochu líp, nějakou tu weed a cigárko...

„Naviguj mě k vám." Promluvil zase po chvíli Andy a dokonale mě tak vyrušil z krásného snění.

„Můžeš mi zastavit zase u tý zastávky. Domů ještě trefim." Řekla jsem kousavě a svraštila obočí.

„Na to zapomeň. Dělej, řekni mi svojí adresu."

„Fajn ty otrapo..." Skenovala jsem ho vražedným pohledem a diktovala mu adresu, jelikož na další hádky a dohady už jsem opravdu neměla sílu...

„Wow...Tak to asi nebudete takový socky." Hvízdl uznale, když jsme zastavili před naším mega domem, ale z jeho úst to znělo spíše jako urážka. Jak bychom mohli bejt socky, když bydlíme v Dream Landu...?

„Pff..." Odfrkla jsem si znechuceně a otevřela si dveře od auta. Neřekla jsem ani slovo a zase je za sebou zabouchla. Hodila jsem si batoh na záda a pomalým krokem vykročila ke vchodu. Uslyšela jsem, jak se sesouvá okénko a následně se ozval nepříjemný hlas.

„Aspoň poděkuj, dovezl jsem tě až před barák." Zavrčel, ale znělo to i trochu pobaveně.

„Nemusim ti děkovat. Nechtěla jsem, abys mi pomáhal..." Pokrčila jsem rameny a otočila se k němu zpátky čelem.

„Ale já ti pomoh. A to se počítá." Podle se šklebil a já začínala tušit něco nekalého.

„Sorry, ale na to ti seru. Nepotřebuju pomoc, takže si dej laskavě pohov." Posunkem jsem naznačila, aby už konečně vypadl a zase se otočila ve směru chůze.

„Neboj se, nakonec to budu já, kdo se bude smát." Varoval mě a já si naprosto jasně uměla představit jeho arogantní planoucí výraz přesvědčený o tom, že vyhraje.

„No, to určitě..." Uchechtla jsem se a obrátila oči v sloup. Už mě však nemohl slyšet, protože vycouval z naší příjezdovky a následně vystřelil pryč po silnici. Odemkla jsem si vchod a vstoupila do tmavé předsíně. Bylo mi opravdu mizerně a o to jsem měla větší chuť se zhulit nebo přinejmenším udělat nějakou krávovinu.

Zavřela jsem se v pokoji a zapnula počítač. Zvažovala jsem své možnosti. S tím, jakou jsem dostala migrénu, se toho moc zvládnout nedalo, ale to, že jsem byla opět sama v tom obrovském baráku, přímo vybízelo k tomu, abych si zahrála na zlobivou holku. Přinejmenším bych si mohla zapálit cigaretu na balkóně, na který mám přístup ze svého pokoje. To nebyl úplně špatný nápad...Stejně jsem to dělala pořád...

Na plné pecky jsem pustila Hollywood Undead, vyšla jsem ven na balkón a na parapet položila krabičku Camelek a zapalovač. Sedla jsem si na zem tak, abych se mohla opírat o zeď, ještě chvíli hledala pohodlnou polohu pro svůj zadek a pak si konečně zapálila. Na tohle jsem se opravdu těšila. Spokojeně jsem vyfukovala dým a slastně zavírala oči. V pozadí mi hráli mí milovaní HU a já tak byla naprosto šťastná. Na otravného Andyho jsem pro těchto pár skvělých okamžiků naprosto zapomněla. Naštěstí...

Dalších pár dní jsem zůstala doma. Poradila mi to máma, z čehož jsem byla trošku vedle, ale rozhodně jsem proti tomu nic nenamítala. Samozřejmě jsem jí musela říct, co se stalo, protože by se to dřív nebo později stejně dozvěděla...Jen zavrtěla hlavou a prohlásila.