Konečně jsme stáli před mým domem. Cesta nám zabrala poněkud delší dobu, než jsem předpokládala, a točení hlavy po alkoholovém opojení mi moc nepřidávalo. Byla jsem dost opilá, takže mě skoro udivovalo, že jsem se v téhle hloupé situaci dokázala zachovat alespoň trochu racionálně. Připadalo mi totiž, že většina ostatních lidí v tomto stavu by se spíš někde válela po zemi a všechno by jim bylo u prdele...
Dotáhla jsem Andyho až ke mně do pokoje a opatrně ho posadila na postel.
„Zůstaň tady. Ani se nehni, než se kouknu, co s tebou." Nakázala jsem mu se zdvihnutým ukazováčkem a odběhla pro domácí lékárničku. Chvíli jsem šmátrala po obýváku, než jsem ji našla, a pak jsem zase běžela zpátky do pokoje. Trošku jsem se bála nechat tam toho idiota takhle samotného...
Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě a povzdychla si.
„Proč ses s nim porval?" Zeptala jsem se, když jsem mu očišťovala škrábance kapesníkem namočeným v dezinfekci.
„Protože mě nasral." Odpověděl jednoduše a ucukl přede mnou pohledem.
„Ale co tě tak nasralo?" Naléhala jsem dál a tentokrát jsem byla odhodlaná dostat konkrétní odpověď.
„Au!" Sykl, když jsem mu kapesníkem trošku víc přitlačila na hluboký šrám.
„Sorry...No tak, řekni mi to." Hlavně se nenechat odbít...
„Fajn." Podíval se mi přímo do očí.
„Nasralo mě, jak o tobě mluvil. Sralo mě to celou dobu a musel jsem ho za to nějak dojebat."
„Nekecej. Nesnášíme se, neni možný, aby ti na tom záleželo." Zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu a ironicky se pousmála.
„Možná se za tu dobu mohlo něco změnit." Stál si Andy za svým.
„Blbost, seš opilej...Sundej si triko." Změnila jsem téma a začala se zase zajímat o dezinfikování všech těch krvavých škrábanců. Ochotně si triko, které měl celou dobu předtím ještě pod plesovým oblečením, sundal a bez ladu a skladu ho odhodil na zem. Zadívala jsem se na jeho nahý hrudník plný modřin a zarudlých škrábanců. Pořádně to schytal...
Opatrně jsem se dotkla jeho kůže a začala přejíždět kapesníkem sem a tam. Seděla jsem teď na zemi, abych se lépe dostala k jeho břichu, kde měl obrovskou modrou podlitinu.
„Bolí to?" Zeptala jsem se, aniž bych si byla jistá, jestli se ptám pořád jen ze setrvačnosti, nebo mě to opravdu zajímá. Přikláněla jsem se spíše k té druhé možnosti, což nebylo dobré. Pomalu mi totiž docházelo, že mi Andy tak nějak přirostl k srdci, i když jsem ho celou dobu nenáviděla. Nechtěla jsem si to připustit, ale vůbec jsem si nedokázala představit, jak to vydržím, když mě najednou nebude pořád obtěžovat...
Jako by mi celou dobu četl myšlenky, zadíval se na mě nepřítomným zasněným pohledem a lehce se usmál.
„Teď už ani ne." Řekl zastřeným hlasem, chytil moji ruku v půlce pohybu a odtáhl si ji od své kůže. Ale nepouštěl ji. Pořád se na mě díval a teď už mu i já pohled nehnutě oplácela.
„Asi nechci, abysme ukončili naše příměří." poznamenal vážně, a aniž bych to očekávala, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Jinak, než když tohle dělal, aby mě naštval. Nevadilo mi to. Tentokrát jsem mu to se vším všudy oplácela a asi ani nechtěla, aby to někdy skončilo. Uvědomila jsem si, že má nenávist úplně zmizela, zůstal jen jakýsi pocit, který jsem nikdy dřív necítila. Něco, co jsem sice neuměla pojmenovat, ale teď to najednou dostalo svoji reálnou podobu a já pochopila, že nechci, aby tenhle člověk ještě někdy odešel z mého života.
Dál jsme mluvili jen pomocí našich dotyků. Nebylo potřeba nic říkat. Slova by všechno jenom zkazila. Takhle mi to připadalo dokonalé. Takhle jsem to chtěla. Toužila jsem po Andym už delší dobu, jen jsem si to nedokázala přiznat. Ta touha teď vytryskla na povrch a rozmetala všechno ostatní na kusy. Už jsem ji nemohla zastavit, i kdybych se sebevíc snažila.
Tak nějak jsem věděla, že později toho budu litovat. Že mě to, co jsem udělala, sežere...Protože dneska končilo naše přátelství, dneska jsme se měli rozloučit, a místo toho jsme se ještě víc sblížili. I když řekl, že nechce, aby to skončilo, věděla jsem, že jinak to nepůjde. Já a on dohromady? To by prostě nefungovalo...Já místní outsider a rebel a on nejoblíbenější kluk na škole a asi i mimo ni...To by prostě v tomhle světě nemohlo existovat...Nejsme sakra v pohádce...
„Nechci, abys odešel z mýho života..." Zašeptala jsem do tmy pokoje po tom všem, když jsem si byla jistá, že Andy už spí, pohladila ho po rozcuchaných vlasech a v bdělém stavu nechávala vyprchat poslední účinky svého alkoholového opojení. Už teď jsem litovala toho, co se mezi námi právě stalo, ale dokud to bylo možné, nechtěla jsem si nechat ten krásný prožitek vzít. Andy mi obmotal ruku kolem pasu, něco nesrozumitelného zamumlal ze spaní a přitáhl si mě těsně k sobě. I když jsem věděla, že je to špatné, nechala jsem se a objetí mu opětovala. Usínala jsem v jeho náručí s vědomím, že takhle to chci...
Hey guys! ^^
Tahle kapitolka je sice kratší, ale doufám, že alespoň trochu splnila některá vaše očekávání :) Dlouho jsem tápala, jestli tam tuhle scénu dávat, ale nakonec jsem usoudila, že je to dobrý nápad. Líbila se vám? S názory sem! ;)
Jinak, opět musím poděkovat za vzrůst přečtení, hvězdiček, komentů...vašeho zájmu! Dělá mi to stále větší a větší radost! <3
Blížíme se ke konci, takže do posledních dvou částí, které mi ještě zbývají, dám opravdu všechno! A začnu si chystat děj pro druhý díl :)
See ya! :*
ČTEŠ
Rebel 1
Teen FictionMěsto plné bohatých řešících problémy typu, kam půjdou o víkendu na golf nebo do klubu, a stav oblíbenosti si určují podle stylu oblékání, počtu známých a množství peněz... Holka, která se sem před třemi roky přistěhovala s rodiči kvůli jejich změně...
