Rebel 1

20) Poslední den

Domů jsem dorazila až kolem desáté. Když Andy odjel, vzala jsem deku, posadila se na ni na balkóně do tureckého sedu a zapálila si cigaretu. Potřebovala jsem se uvolnit a popřemýšlet. Nebo možná spíš vyhnat z hlavy myšlenky na Andyho, které se ve mně pořád víc hromadily a otravovaly mě. Z nějakého důvodu se mi před očima pořád zjevoval jeho otravný obličej a naše nesmyslné a naprosto absurdní hádky...A pak mi došlo, že zítra tohle všechno skončí. Naše společné chvíle, škádlení, i těch pár hezkých věcí, které mi řekl. Všechno to bude pryč a já budu zase sama. V tomhle městě už asi napořád...

Ta představa se mi nelíbila. Najednou jsem si připadala prázdná. Avšak ta možnost, že bych se s Andym měla dál bavit, byla naprosto nemyslitelná. Nefungovalo by to...Bylo nemožné, abychom my dva byli kamarádi...

S povzdechem jsem si do uší zastrčila sluchátka a pustila si Crazy Town. Tahle skupina byla strašně moc podobná mým milovaným HU a jejich písničky zněly naprosto úžasně. Zavřela jsem oči a nechala se unášet textem „Baby, you don't know". Pokoušela jsem se vytěsnit z hlavy všechny myšlenky a naprosto opustit tento svět. Na chvíli se cítit dokonale...

Na pár okamžiků se mi to opravdu podařilo, ale pak mi zavibroval telefon a donutil mě probrat se z mého malého transu. Psal mi Andy a mé srdce nad tím nepatrně poskočilo. Zamračila jsem se na displej a zobrazila si zprávu.

„Tak v čem půjdeš zítra na ples? :D"

Ušklíbla jsem se. To by chtěl vědět...Zamyslela jsem se. Ani já sama ještě nevěděla, co si na sebe vezmu. Avšak nebylo to zase tak složité rozhodování. Měla jsem se vším všudy ve skříni dvoje šaty, jedny elegantní černé s délkou sukně asi do půli stehen, řekla bych celkem odvážné a také dost nepraktické k utíkání, a druhé černo-růžové s nepravidelnou sukní po kolena a takové trošku alternativní. Volba byla jasná...Nepřijdu tam přece jako nějaká slušná nanynka, která ještě ke všemu nebude moct ani pořádně chodit...

„V otrhanym hadru...Ne že mi to svym smokingem budeš kazit...:D" Odpověděla jsem na smsku a přistihla se, jak se přiblble usmívám. Co to má sakra jako bejt?!

„Oh, to bude určitě sexy :D Neboj, já přijdu převlečenej za hovno, budeme ladit ^^"

„Zejtra tě uškrtim, těš se!"

„Doufam, že se ti to nepodaří. Celou tu dobu jsem to v tvojí společnosti úspěšně přežil a poslední den bych měl jako umřít? :O :D"

„Rozhodně! Nechávam si to až na konec. Nepokusila jsem se tě zabít jenom proto, abych si to zejtra mohla pořádně užít :D"

Nevím, jak dlouho jsme se takhle hašteřili, ale najednou byla půlnoc a nejvyšší čas jít si lehnout. Za normálních okolností bych se na to vykašlala a další den vůbec nešla do školy, ale teď to bylo nutné, protože měla být organizační a informační schůzka ohledně toho stupidního plesu, na který jsem nikdy předtím nešla...Nechápu, co mi hráblo, že jsem se najednou rozhodla jinak a neposlala Andyho s jeho úžasnym návrhem doprdele, ale chytilo se mě jakési přesvědčení, že se na to nemůžu jen tak vykašlat. A když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli naší dohodě, že když s ním půjdu na ples, nechá mě potom už konečně na pokoji...Nejspíš jsem se tam chtěla ukázat hlavně kvůli tomu, protože za normálních okolností bych s Andym na ples rozhodně nešla...

Nakonec jsem si šla stejně lehnout až někdy kolem druhé. Usnula jsem sice hned, ale zdál se mi tak absurdní sen, že mi stejně připadalo, jako bych nespala vůbec. Od první chvíle, kdy jsem vstala, se mi zavíraly oči a byla jsem tak mimo, že jsem ani nevnímala, co dělám.