Rebel 1

8) Party

Až do pátku jsem se Andymu vyhýbala jako čert kříži. Díky společnému těláku, ze kterého jsem se ulila pomocí svého zranění z minulého týdne, jsem věděla, z jaké je třídy, a tak nebylo těžké zjistit si jeho rozvrh. Mohla jsem tak pokaždé jít jinudy než on a nehrozilo, že ho potkám. Musela jsem si dávat pozor akorát na parkovišti, protože jsme skoro všechny dny končili stejně, o začátku ani nemluvě. Měla jsem však štěstí. Vídala jsem ho jen z dálky na obědě v jídelně. Bavil se s jakousi svojí partou, něčemu se spolu s nimi smál, kolem sebe měl kupu holek a mě si ani nevšiml. Díky bohu...

Konečně jsem v pátek odpoledne skončila a co nejrychleji se vytratila domů. Čekal mě příjemný víkend s kamarádkami.

V kapse mi zapípal telefon. Smska od Kristin.

„Jsme na cestě. Budeme u vás tak za hodinu. ;)" Zněl její text a mně se nedočkavostí rozbušilo srdce.

„Jste očekávány, lásky moje ;*" Odepsala jsem a nadšením skákala málem 3 metry vysoko. Hodina už byla jako nic oproti celému tomu útrpnému týdnu, který jsem musela přežít, než konečně přišel pátek.

Čekání jsem si zkrátila samozřejmě hudbou a cigaretou. Neznala jsem příjemnější způsob, jak sama strávit čas. Než jsem se nadála, hodina byla pryč a ozvalo se zazvonění. Nechala jsem nedokouřenou cigaretu na parapetu v popelníku a běžela otevřít.

Prudce jsem rozrazila dveře a setkala se s rozjařenými úsměvy mých kamarádek Kristin a Jasmin.

„Ahoj!" Vykřikly jsme všechny naráz a padly si kolem krku. Předlouho jsme se mačkaly v objetí a pak jsem si je začala obě prohlížet stejně jako ony mě. Kristin měla vlnité hnědé vlasy s jemnými odlesky bronzové, její mandlové oči se třpytily v odpoledním slunci a plné rty byly roztažené do smyslného úsměvu. Vždycky byla mojí osobní ikonou krásy a ani kluci o ni neztráceli zájem. Jasmin si barvila rovné vlasy po ramena vždy na červeno a ani teď tomu nebylo jinak. Hezky díky tomu vynikaly její zelené oči a její drobná přiměřeně opálená tvář tak působila velmi exoticky. Oblékaly se i vypadaly téměř stejně jako předtím, než jsem odjela, takže jsem usoudila, že se v jejich životě nic moc asi nezměnilo.

„Vypadáš trošku jinak, Em!" Prohlásila Kristin, když mě celou oskenovala pohledem.

„Jinak?" Nadzvedla jsem obočí.

„Jo, tváříš se jinak. Ale sluší ti to!" Zalichotila mi.

„Díky! Vám oběma to taky moc sluší!" Nasadila jsem na tvář úsměv měsíčka na hnoji a měla čím dál lepší náladu. Konečně byly ty dvě tady se mnou.

„Tak jdem dovnitř, ne?" Ustoupila jsem ze dveří a pokynula jim, aby vstoupily. Nadšeně nakráčely do předsíně, sundaly si boty a rozhlížely se kolem sebe.

„Wow! Tady je to fakt libový! Je to ještě lepší než to, v čem jste bydleli předtim." Hvízdla uznale Jasmin.

„Dík...Aspoň k něčemu to bohatství je." Zasmála jsem se a vedla je do svého pokoje.

Celý zbytek odpoledne jsme prokecaly a večer Kristin vytáhla weed.

„Tak co? Dáme?" Houpala mi sáčkem před obličejem.

„Že váháš. Jasně, že dáme." Zachechtala jsem se a sebrala jí ho z ruky.

„Na balkón." Řekla jsem jim a šla zamknout dveře, kdyby náhodou rodiče přišli dřív, což stejně nehrozilo...

„Okey."

„Kdo balí?" Zeptala jsem se.

„Já." Ozvala se Jasmin.