Těch dvacet minut uteklo rychle. Zazvonilo a z budovy se začaly valit zástupy studentů. Plán byl jasný. Odchytit Matta, donutit ho vrátit mi batoh a pak rychle vypadnout, aby si mě a Andyho všimlo pokud možno co nejmíň lidí. Někdo by mohl prásknout, že nechodíme do školy, a to by rozhodně nebylo úplně příjemné...
„Támhle je! Dem!" Upozornila jsem Andyho a urychleně se sbírala ze sedadla spolujezdce. Celou dobu jsme seděli v autě a pozorovali vycházející studenty. Teď konečně nadešla naše chvíle. Matt vyšel ze školy a po boku se mu nesla nějaká nafintěná blondýna s vysokými podpatky a nalíčená tak silně, že to bylo vidět přes celou délku parkoviště. Na sobě měla růžovou minisukni ani ne do půli stehen a přes krátký černý top měla přehozenou rozepnutou podzimní bundu. Jakoby se na to, že jí kouká celý břicho, snažila ještě upozornit. Na ten výjev jsem se musela zaškaredit. Vypadala jako děvka, každým odhaleným kouskem svého těla to dávala najevo, a tím, že se bavila s tim hajzlem, jen potvrzovala svoji naivitu a nízkou úroveň. Bylo mi špatně z toho, že jsem se snížila na její lajnu, když jsem s Mattem prohodila jen jedno jediný slovo.
„Fajn. Ale nepřeháněj to. Nezapomeň, jenom drapnem bágl a zdrháme. Chápu, že ho nesnášíš, ale nenech se unést vztekem. Pomstíme se mu jindy." Nabádal mě Andy a následoval mě ven z auta.
„Jasný." Přikývla jsem, ale stejně jsem tak nějak věděla, že se neudržím a dám mu minimálně pořádnou facku...
Rázným krokem jsem vyrazila přes parkoviště přímo k Mattovi s tou holkou. Zastavili se u auta, které jsem neznala, takže jsem usoudila, že bude té blondýny, a chvíli se o něčem dohadovali. Ona pak nastoupila a odjela. Matt se vydal na opačnou stranu směrem pryč ode mě. Dala jsem se do lehkého běhu, abych ho dohnala. Když jsem byla až těsně za ním, napřáhla jsem se a plnou silou ho pěstí praštila do zad, abych upoutala jeho pozornost.
„Hej ty!" Oslovila jsem ho a z mého hlasu už od začátku čišelo znechucení a pohrdání. Nesnažila jsem se být milá, neměla jsem to zapotřebí. Potřebovala jsem jen dostat zpátky svůj batoh.
„Ah, Emily! Nazdar!" Když mě uviděl, široce se usmál, jako by se dneska v noci vůbec nic nestalo. Snažil se vypadat nevinně a snad i doufal, že jsem pod vlivem všechno zapomněla...Bohužel pro něj jsem mu tuhle jeho miloučkou masku nežrala.
„Nazdar, zapomněla jsem u tebe v autě bágl, přišla jsem si pro něj." Prohlásila jsem naprosto chladně a přeměřovala si ho nic neříkajícím pohledem.
Ucítila jsem za sebou něčí přítomnost a věděla jsem, že mě dohnal Andy, protože Matt se zlostně zašklebil.
„Koukam, že sis přivedla bodyguarda." Rázem byla jeho usměvavá maska pryč, mračil se na Andyho, a kdyby mohl pohled vraždit, Andy už by se válel v prachu.
„Neni to můj bodyguard. Jenom nejsem jediná, kdo ti chce nakopat prdel..." Pokrčila jsem lhostejně rameny, ve skutečnosti se ve mně ale vařila krev. Byla jsem tak vzteklá, že kdybych se nenacházela na školních pozemcích, asi bych se na něj přímo na místě vrhla v záchvatu zloby a odporu.
„Ale kvůli tomu tady teď nejsem. To si s tebou vyřešim jindy. Jenom mi vrať můj bágl..." Dodala jsem rychle, než stačil něco říct. Pokusila jsem se o přeslazený úsměv, ale vyšel z toho spíš jakýsi znechucený škleb.
„No dobře...Taky nemam zrovna teď náladu se s tebou hádat. Mam ho v autě." Máchl rukou a pobídl mě, abych šla za ním. Udivilo mě, že se vzdal tak rychle, bála jsem se, že v tom bude nějaká léčka, ale následovala jsem ho.
Je to v pohodě...Mam s sebou Andyho. A ve škole snad nic nezkusí...Uklidňovala jsem se a na Andyho se otočila, abych si dodala jistotu. Lehce se na mě usmál a pak zase zaměřil nenávistný pohled na Matta teď otočeného zády k nám. Bylo zvláštní, jak mě i ten jeden malý úsměv dokázal uklidnit. Nechápala jsem to, ale v tuto chvíli jsem za to byla opravdu ráda. Nechápala jsem, proč se spoléhám na Andyho přítomnost, když mu vlastně nevěřím ani nos mezi očima, jenže momentálně mě to nijak nestresovalo. Prostě jsem byla ráda, že tu je se mnou...
Došli jsme až k Mattovu autu a tam se zastavili.
„Je pod předním sedadlem." Řekl znuděně Matt a odemkl auto.
„Super. Děkovat ti nebudu." Nakrčila jsem nos a natáhla se pro svůj batoh. Když jsem se otočila zpátky, Andy s Mattem na sebe nenávistně zírali a já se musela zamyslet nad tím, co má vlastně Andy za problém. Připadalo mi, že předtím, než mě Matt málem znásilnil, byli kámoši...
„Andy? Jdem." Nadhodila jsem si bágl na ramenou a snažila se Andyho přimět k odchodu. Vůbec mě nevnímal, byl plně zaměstnaný zíráním na Matta...
„Andy...!" Zdůraznila jsem. Ten se otočil a beze slova odkráčel pryč. Přejela jsem Matta opovržlivým pohledem a otočila se k němu zády v úmyslu následovat Andyho. Zarazil mě jeho hlas.
„Ten je do tebe totálně zabouchnutej..." Poznamenal a donutil mě se na něj zase otočit. Jeho žárlivý výraz byl k nezaplacení.
„Co to meleš?" Nakrčila jsem obočí a podezřívavě si ho přeměřovala. Měl zpátky ten jeho sebevědomý arogantní úsměv, který mě tolik rozčiloval.
„Je to pravda. Stačí se na něj jenom podívat a všechno je mi jasný."
„Nekecej kraviny. Nesnášíme se. Něco takovýho by se nemohlo stát ani ve snu." Ušklíbla jsem se posměšně.
„Pokud si tohle myslíš, tak si asi totálně slepá. Nikdy se takhle v přítomnosti jiný holky nechoval. Dost pro něj znamenáš." Obrátil oči v sloup. Štvalo mě, jak se mi posmívá. Rychlým rázným krokem jsem přešla až k němu a vrazila mu silnou facku. Zůstal po ní viditelný červený flek.
„Tohle ti dlužim. Ne jenom, že se snažíš o něco, na co nemáš, a to dost idiotskym způsobem, ale ještě ke všemu meleš sračky. Kreténe..." S těmi slovy jsem se otočila a vydala se pryč, než stačil vůbec nějak zareagovat. Můj vztek dosáhl vrcholu. Jak si sakra mohl dovolit říct, že je do mě Andy zabouchnutej?! Větší nesmysl jsem v životě neslyšela...Jenže i přesto, že jsem byla přesvědčená, že to byl jen planý kec, myšlenka, že by to mohla být pravda, mě vyděsila. Uvažovala jsem, co by se stalo, kdyby mezi námi dvěma vážně něco takového bylo. Změnil by se náš vztah nějak?
Strčila jsem si ruce hluboko do kapes a poslouchala své kroky, jak křupou na štěrku pod mýma nohama. Čím blíž jsem byla k Andyho autu, tím víc jsem zpomalovala. Přemýšlela jsem a náměty mým myšlenek mi nebyly ani trochu po chuti. Avšak nemohla jsem je dostat z hlavy...
Hi guys!
Tak jsem konečně zase tady. Poslední týdny svádím úmorný a celkem marný boj s časem, takže jsem ráda, že jsem se dostala k tomu vydat alespoň tuhle krátkou kapitolu. Je mi to moc líto, ale fakt nestíhám! :(
Jinak, dívala jsem se na čísla u tohohle příběhu...je to krásné, moc děkuju za všechna přečtení, hvězdičky a komenty! ^^ Strašně moc mě to těší a motivuje! Budu se rvát za každou volnou minutu, abych mohla vydat další část ^^
Thank you and see ya! :*
ČTEŠ
Rebel 1
Teen FictionMěsto plné bohatých řešících problémy typu, kam půjdou o víkendu na golf nebo do klubu, a stav oblíbenosti si určují podle stylu oblékání, počtu známých a množství peněz... Holka, která se sem před třemi roky přistěhovala s rodiči kvůli jejich změně...
