Rebel 1

19) Skate

Andy seděl v autě a kouřil. Evidentně na mě čekal. S povzdechem jsem si otevřela dveře u spolujezdce a zaplula dovnitř. Udělala jsem to automaticky, což bylo samo o sobě divné. Dřív bych se snažila se Andymu vyhnout a utíkat před ním...Sakra! Co se tak strašně změnilo?!

„Co ti tak trvalo?" Zeptal se s otráveným obličejem a dnes již podruhé mi nabídl cigaretu. Udiveně jsem se na něj otočila, ale nic na to neřekla a vzala si ji od něj.

„Měl na mě ještě nějaký keci. Nemohla jsem odolat, musela jsem mu prostě tu facku vrazit." Zazubila jsem se podle a nato se rozesmála.

„Měl jsi vidět ten jeho výraz. K nezaplacení." Popisovala jsem mu barvitě, jak se Matt tvářil, a jeho výraz se pomalu měnil a rozjasňoval.

„No tak to ti schvaluju." Zašklebil se a poplácal mě po rameni.

„Dík." Zatvářila jsem se pyšně a prozatím téma Matt odsunula na vedlejší kolej. Ta facka mi jako pomsta prozatím stačila, nechtěla jsem se dostat na jeho úroveň a ponížila jsem ho takhle myslím celkem dost. Svůj batoh jsem dostala zpátky taky docela lehce, takže bylo všechno v pořádku. Byla jsem sama se sebou spokojená.

„Tak co teď?" Zeptal se najednou Andy a já se divila, že i po takové době strávené se mnou pořád dokáže předstírat, že jsme kámoši. Že mě může vystát, i když je pravdou pravý opak.

Vzpomněla jsem si, že už jsem dlouho neskejtovala a uvažovala, jestli chci strávit odpoledne s Andym, nebo s tím jít něco udělat. Triky už jsem nezkoušela tak rok a ani ježdění jsem poslední dobou moc nedávala...

„No, už jsem dlouho nebyla na skatu. A taky bych chtěla zajít do Skateparku a ověřit si, jestli to ještě pořád umim. Už to nechci odkládat, ale moh bys jít se mnou." Nečekala jsem kladnou odpověď, proto mě dost překvapilo, když přikývl.

„Fajn, bude zajímavý se dívat, jak si na tom rozbiješ držku." Podíval se na mě prohnaně a já ho za to okamžitě flákla.

„Hej, nikdys mě na tom neviděl, tak moc nekecej." Snažila jsem se machrovat, ale opravdu jsem si nebyla jistá, jestli mi to půjde tak jako dřív. Vůbec jsem se svému skateboardingu poslední dobou nevěnovala a obávala se, že si vážně pořádně rozbiju držku přesně, jak říkal...

„No dobře, necham se překvapit. Takže k tobě domu pro skate?" Ujistil se a už vyjížděl ze školního parkoviště. Jen jsem přikývla.

Doma jsem jen odhodila znovu získaný bágl, popadla skate a běžela zpátky za Andym, který na mě čekal před domem.

„Můžeš to auto nechat tady, jestli chceš. Dojdem tam pěšky." Navrhla jsem mu a on souhlasil. Tohle byl nejspíš náš rekord, kdy jsme se jeden s druhým shodovali. Ještě nikdy se nám to tolikrát za sebou nepovedlo...

„Jak dlouho jezdíš na skatu?" Zeptal se mě po cestě a já se divila, že ho vůbec něco takového zajímá.

„Asi od deseti let. Ale co jsme se přestěhovali sem, svoje oblíbený činnosti jsem začala dost zanedbávat..." Mrzutě jsem si prohrábla vlasy a uvědomovala si, že mi začíná chybět můj snapback...

„Aha. A co jsou další tvoje oblíbený činnosti?" Vyzvídal dál.

„Ehm...To nechceš vědět." Nadzvedla jsem obočí. Nedalo se říct, že bych se tím úplně tajila, ale většina lidí tu činnost odsuzovala...Nedokázali to pochopit...Bylo jen pár jedinců a lidí, kteří to také provozovali, a tady se rozhodně nenacházela ani jedna z těch skupin.

„No tak, řekni." Pobídl mě a já se tajemně a zasněně usmála. Vzpomněla jsem si na staré časy ve starém městě, kde jsem po nocích běhala venku s úžasnou partou lidí, a tvořili jsme umění.