Fatima
Rozzuřeně jsem praštila pěstí do zdi. "Fatim, neodháněj od sebe lidi, kteří o tebe mají zájem, protože pak zůstaneš úplně sama." slyšela jsem ho tiše zašeptat než odešel. Zatla jsem zuby, abych zabránila výkřiku, který se s vervou dral ven.
Petr
Pomalu jsem kráčel chodbou pryč od jejího pokoje. Cítil jsem jak mi ledová dlaň sevřela srdce, když jsem ucítil silné paže, které se kolem mne ovinuly. S překvapením jsem zjistil, že patří Fatimě. "Nechci tě ztratit" zašeptala tichounce "ale pochop že ti nechci ani ublížit." Nedokázal jsem nic odpovědět, protože mě držela tak silně, že jsem nemohl téměř dýchat.
Po chvíli jsem ji mechanicky objal a zabořil svou hlavu do jejích vlasů. Voněli jako citron s limetkou. "Slíbíš mi něco?" prolomil jsem ticho. Zvedla hlavu a zadívala se mi do očí:" a co?"
"už nikdy mě od sebe neodháněj fackami" zasmál jsem se. Chvíli na mne nechápavě hleděla, než se i jí po tváři rozlil úsměv. V obětí jsme na chodbě meškali do té doby, dokud nás nevyrušila sestra. Se smíchem jsem docupitali zpátky do pokoje, kde mě Fatima zavřela do skříně, když ji přišla navštívit její údajná kamarádka. "Bylo to nutné?"
"Jo, protože pak bych už odsud nevystrnadila." usmála se ledabyle. Zavibroval mi mobil. To rande si nech na jindy, už se máš vrátit. Přečetl jsem si zprávu od Lukáše. Fatima mě zamračeně sledovala z postele.
"Promiň už budu muset jít" rozloučil jsem se s Fatimou. Jen se usmála a vyšla mě doprovodit. "Slečno Silencová ne tak rychle. Víte že teď máte terapii" zadržel nás doktor. Fatima se na mne utrápeně podívala a šla za doktorem. Povzbudivě jsem se na ni usmál a vyrazil jsem k autu.
Ahoj tak jsem tu zpět s další kapitolou :D psala jsem ji ve vlaku, unavená a hladová, co horšího muže být? Snad s vám líbila a pokud máte nějaké pokud máte nějaké připomínky, neboje se napsat :D
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfiction"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
