Temnota A Noty (Pozastaveno)

30.

Fatima

Dny v nemocnici plynuly až konečně  nadešel den mého propuštění. Nemohla jsem se dočkat a zároveň jsem byla nervozní z toho, jak budu fungovat. Petr měl bohužel hodně práce a tak pro mě přišla Vanesa. Společně jsme se dopravili až ke mně domů. Bylo fajn opět cítit vůni domova a ne tu odpornou nemocniční desinfekci. "Domov, sladký domov" pronesla jsem sakrasticky. Odložila jsem tašky na zem a snažila se po paměti zajít do obýváku. Avšak hned jsem narazila do zdi. Zlostně jsem zavrčela a šla podél zdi. Najednou byl konec já přepadla.  Vanesa za mnou se zasmála a přispěchala mi na pomoc. Pomohla mi postavit se na nohy. "Já to musím zvládnout  sama" vytrhla jsem se jí a pokusila se cestu do obýváku znova. Tentokrát jsem si dávala mnohem větší pozor. 

O hodinu později jsme už obě seděli v kuchyni a usrkávali z hrnku Latté. "Kde je vlastně Petr?" prolomila mlčení Vanesa. "Má natáčení a pak musí jet na koncert." povzdechla jsem si. Petr byl pořád zaměstnáván a tak jsem se vídali jen málo. I když mě to mrzelo, věděla jsem do čeho jdu. Vanesa mě pozorovala starostlivýma očima. Oči jsem měla přilepené k podlaze a zkoumala nevytřenou podlahu. 

Petr

Neustále jsem musel opakovat svoji scénu, protože byl režisér stále s něčím nespokojený. Nakonec jsem to vše musel ukončit, jelikož se blížil čas koncertu. Nasedl jsem do auta a málem jsem hned vyskočil zpátky. V autě bylo odporné vedro a sedadla byla horká. Odfrkl jsem se a otevřel okénka. 

Zanedlouho už jsem se rozezpívával a chystal se na vystoupení. Lidí už skandovali mé jméno a já vběhl do záře reflektorů. Rozhlédl jsem po davu a všech natěšených fanoušcích. V jejich očích žhnulo vzrušení a tak jsem neotálel a dál Lukášovi znamení aby začal hrát. Nadechl jsem se a začal zpívat Celibát. Všichni výskali a jásali a když jsem vytáhl jednu z dívek k sobě nahoru, málem se pominuli. Nikdy jsem to neudělal, ale dnes jsem na to měl prostě náladu. koncert jsem si užíval jako vždy, rád jsem rozdával všem radost, ale už jsem se těšil na pohled do modrých očí  Fatimy.  Bylo mi úzko z toho, že jsem nemohl být u ní když ji propouštěli a hned jak to bylo možné jsem se vypařil a rozjel se za ní.  Samozřejmě že jsem se neopomněl se s každým pořádně rozloučit, ale nezdržoval jsem se dýl jak bylo nutné. Čeká na mne, doufám. 

Ahojky, jsem zpět s další kapitolkou, pokud vás zajímá o čem budu psát dál z'tak vám prozradím jen to, že existuje osoba, která se nám dlouho nezjevila. A proč? To vám neřeknu :D .  Asi vám došlo o koho jde :D  Ale bude to zajímavý :) Doufám že se vám kapitola líbila a že vás stále baví tento příběh číst. Pokud máte nějaké připomínky nebojte se je napsat do komentářů nebo soukromých zpráv.