Temnota A Noty (Pozastaveno)

19.

Petr

"Petře chováš se jako stalker" začal Pavel a dodal:"Je dospělá. Může si dělat co chce"

"To ano, ale já jí slíbil, že se aspoň ještě jednou uvidíme." prohlásil jsem zmučeně. "Petře, jako tvůj nejlepší kamarád ti říkám: Zapomeň na ni. Ulehčí ti to spousty věcí." promluvil, ale já ho už téměř neposlouchal zaujat vlastními záležitostmi.

"Rozmysli si to dobře" zamumlal a odešel. Rozhozen událostmi dne jsem se rozhodl začít stříhat a upravovat video. Jenom malé, ale užitečné uklidnění. 

O hodinu později jsem usoudil, že je vše alespoň z části tak jak má a tak jsem zavolal Lukášovi, zda bychom někam nezašli. "Klidně. Mám teď ještě nějakou práci, ale kolem osmé už mám čas. Tak v půl deváté?" odpověděl potěšeně. "Platí" zasmál jsem se a zavěsil. 

"Tak kam?" ozval se Lukáš ze sedadla spolujezdce. "Tak co třeba někam do staré?" odpověděl jsem. "Ty jsi organizátor" zasmál se. Zavrtěl jsem hlavou a šlápl na plyn vstříct noci plné alkoholu a hudby. 

Fatima

Položila jsem veškerá svá zavazadla na podlahu a rozhlédla se. Byt byl přesně takový, jaký jsme ho s Patrikem zanechali před osudnou cestou. Krůček po krůčku jsem přešla přes chodbu až do prostorného obýváku. Očima jsem přelétla fotky mě, rodičů, Patrika a tak dále. Květiny, které mi Patrik den předem dal, byly už úplně suché a rozpadaly se na drobný prášek. Rychle jsem je vyndala za vázy a vyhodila je do koše v kuchyni.

"Domov, sladký domov" zašeptala jsem ironicky a vrátila se pro zavazadla, abych jejich obsah vybalila a uklidila na patřičné místo. Při úklidu jsem narazila na spousty věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí, že mi policie zabalila. Uchychtla jsem se nad broskvovými legínami, které jsem kdysi dostala od Vanesy k narozeninám. 

"Za další měsíc, pokud pude vše podle plánu, byste se měla vrátit do normálního života. Zatím si spíše držte odstup" vysvětlil mi psycholog. "Takže můžu domů?" vyvalila jsem oči. "stačí si jen zabalit. O dopravu se nemusíte starat, tu Vám zajistíme" usmál se a odešel. Šťastně jsem se dala do balení všech svých věcí. Zároveň mě však návrat do našeho bytu děsil. Bude plný vzpomínek. 

Dobrých i zlých. O hodinu později už byl "pokoj" úplně vyklizen. Vypadal stejně příšerně, jaký byl když jsem do něj poprvé vkročila. A přesto v něm bylo jakési kouzlo. Tady jsem málem rozcupovala Petra na kousíčky. Tady jsou ho políbila na rozloučenou a taky jsem do něj úplně nahá narazila, když jsem si šla pro ručník v domnění, že mě nikdo nevyruší. To tady se na mne aspoň jedinkrát přišli podívat mé nejlepší kamarádky. Petr mi tady slíbil že se ještě setkáme. Petr. Měla bych mu zavolat nebo ho nějak kontaktovat, ale co potom? Byl by z nás skvělý páreček co žil šťastně až na věky? NE! Zvlášť když mám své malé tajemství o mém fyzickém zdravotním stavu. Bude nejlepší když se úplně stáhnu. Smažu své veškeré účty na sociálních sítích. Budu mít jeden tajný účet a Petr se o něm nikdy nedozví. Časem na mne zapomene. Bude šťastnější. "Můžeme vyrazit?" vyrušila mě z úvah sestra. Popadla jsem tašku a rozeběhla se ven.

Poslední tričko jsem složila do skříně a zavřela ji. On zapomene pomyslela jsem si a šla si udělat něco k jídlu.

Ahoj, tak dneska stíhám napsat jednu další. Pokud máte nějaké připomínky, nebojte se je napsat do kometářů. :)